Výročí puče, jehož důsledky dolehly na celý svět.Rok 1917 byl pro Rusko kritický. Již třetí rok bojovalo po boku Británie a Francie proti Německu a Rakousku. V ruské armádě se však stále více množily vzpoury a dezerce. Nepokojné bylo i ruské zázemí, především kvůli katastrofální ekonomické situaci. V březnu 1917 rezignuje na trůn poslední car v ruské historii Mikuláš II. a je ustanovena prozatimní vláda. Tu zprvu vede kníže Georgij Lvov, později pak Alexandr Kerenský. Vláda se snaží o zavedení demokracie v Rusku, ale zároveň hodlá dodržet své válečné závazky, což obyvatelstvo odmítá. Kerenský bojuje i proti vlivu sovětů, které vytvořily paralelní mocenské centrum.
V dubnu se do Ruska vrací z dlouholeté emigrace “salónní revolucionář” Vladimír Uljanov, známý pod pseudonymem Lenin. Jeho bolševici, které financuje císařské Německo, v té době nejsou bůhvíjak silným politickým hnutím, mají asi jen 20 000 sympatizantů. Bolševický první pokus o puč v červenci také dopadá dost neslavně a Lenin se nějaký čas raději schovává ve Finsku. Ale jeho heslo “Všechnu moc sovětům” pomalu zabírá a k bolševici získávají nové stoupence. O moc však šlo především Leninovi, který by pro její získání neváhal přistoupit k hromadnému vraždění.
V říjnu se předsedou petrohradského sovětu stává muž číslo 2 bolševické strany Lev Trockij. Ten spolu s Leninem přitom chystá plán násilného převzetí moci. Sedmého listopadu 1917 skutečně proběhl převrat, ale na první pohled si obyvatelé Petrohradu snad ani ničeho nevšimli. Kavárny, divadla i koncertní síně byly otevřené, nic nenasvědčovalo tomu, že nastává jedna z nejtragičtějších etap v dějinách lidstva. Ostatně, jak prohlásil ruský spisovatel Alexandr Solženicyn: “Říjnová revoluce je mýtus, který vytvořili bolševici, a západní levice jim to spolkla.”
Převrat poté posvěcuje i všeruský sjezd sovětů, který netakticky opustí zástupci pravého křídla sociální demokracie. V březnu 1918 se bolševikům podaří rozpustit ústavodárný sněm a mohou začít vládnout po svém. Někteří důstojníci, kterým carský režim vyhovoval, však proti nové moci vystoupili a už tak zdecimované Rusko čekala občanská válka, ve které významnou roli sehrály i československé legie. V této válce zahynulo sedm milionů lidí, z toho pět milionů padlo za oběť hladomoru. Některé odhady dokonce hovoří o patnácti milionech obětí. Bolševici si i za cenu vlastních velkých ztrát vládu udrželi a mohli tak začít se svým hororovým experimentem, který do hrůzné dokonalosti dovedl zejména Josif Stalin. Později se bohužel podařilo bolševismus exportovat i do střední Evropy nebo Asie. Po celém světě mu za oběť padlo na 140 milionů lidí. Autor: Martin Janda