Kdyby někdo vypracoval analýzu, sledující frekvenci slov v současných českých médiích, termín „radar“ by jistě obsadil čelnou pozici. Radary však neslouží jen k vojenským účelům, ale hlavně v civilní letecké dopravě.
I když, jak už to u podobných vynálezů bývá, jejich vznik s vojenstvím úzce souvisí. Už po první světové válce generální štáby uvažovaly o tzv. paprscích smrti. Mělo se jednat o zbraň, která by svou energií dokázala roztavit i ocel. V roce 1935 pověřila výzkumem těchto paprsků sira Roberta Watsona-Watta a jeho asistenta Arnolda Wilkinse. Paprsky smrti sice (naštěstí) nevznikly, ale Wilkins si všiml, že když se radiové vlny odrazí od letadla, lze přesně zjistit jeho pozici. Experiment, který v únoru 1935 britská armáda provedla, ukázal, že Wilkins měl pravdu. Bombardér Heyford byl identifikován ve vzdálenosti 13 kilometrů.
Když o pět let později začala vzdušná válka o Británii, vrchní velitel Luftwafe Herman Göring do celého světa nadutě vykřikoval, jak jsou německé vzdušné síly neporazitelné. Britové však i díky radarům dokázali tuto pro ně zcela zásadní bitvu dovést do vítězného konce. Radary byly později montovávány i do samotných letounů. Mimochodem, termín radar jako první použil příslušník amerického námořnictva S. M. Tucker. Jedná se o zkratku z anglického radio detecting and ranging nebo-li radiový systém vyhledávání a zaměření.
Dnes se radary nepoužívají jen armádě. Policisté vás mohou připravit o body, protože radarem naměřili, že jedete nedovolenou rychlostí. Meteorologové se při své práci bez radaru neobejdou. A nezastupitelnou úlohu hraje radar i při námořní a letecké navigaci.
