Když se poprvé objevila myšlenka, že člověk pochází z opice, řada lidí byla upřímně zděšena. I ti, co přijali evoluční myšlenku za svou, raději tvrdili, že předchůdce člověka byl jiný tvor. Jenže nikdo svou teorii potvrdit nemohl, mezera ve fosilních důkazech lidské linie zela prázdnotou. Největší spor se rozhořel mezi Louisem Leakeyem a Donaldem Johansonem.
Už Charles Darwin tvrdil, že kolébka lidstva se bude nacházet v Africe. Jenže ouha! Dodnes řada lidí trpí zcestnými názory o nadřazenosti bílé rasy, ale v 19. století byla tato myšlenka uznávána drtivou částí evropské společnosti. Nelze se divit, že Darwin za svou evoluční teorii leckde sklízel posměch a pohrdání.
Lebka z člověka, čelist z orangutana
Časem se však i široká veřejnost začala zajímat o to, co za vznikem moderního člověka vlastně vězí. V roce 1912 vzbudil značný rozruch britský nález fosilie zvláštního tvora, který se vyznačoval malou čelistí a velkým objemem mozku. Do dějin vešel jako Piltdownský člověk. Zdálo se, že zásadní chybějící článek lidské evoluce je na světě. Ale už v roce 1924 našel původem australský antropolog Raymond Dart v Taungu nedaleko pouště Kalahari jinou fosilii. Ta vypadala opačně než piltdownský člověk, její mozek byl malý, kdežto čelist už vypadala lidsky. Jenže Taungské dítě nebylo odbornou veřejností bráno vážně a nešťastný Dart byl ve vědecké obci zesměšněn. Většina tehdejších badatelů věřila, že chybějící článek bude nalezen buď v Evropě nebo v Asii. A když byl v roce 1927 objeven tzv. pekingský člověk (Homo habilis), který měl mozkovnu menší, řada evropských rasistů začala hlásat, že Piltdownský člověk je předchůdce pouze bílé rasy.
V listopadu 1953 vychází v bulletinu Britského muzea v článek Řešení piltdownského problému. Jeho autorem je britský paleoantropolog Kenneth Oakley. Ten Piltdownského člověka prozkoumal pomocí fluorového testu relativního stáří. Výsledek? „Fosilie byla sestavena z lebky středověkého člověka, 500 let staré orangutaní čelisti a fosilního šimpanzího zubu. Ke zdání starobylosti pomohlo namáčení kostí v železitém roztoku a dvojchromanu draselném.“ Trvalo tedy 40 let, než byl piltdownský podvod odhalen.
Horká rokle v Olduvaji
Vraťme se ale zpět do dvacátých let. Raymond Dart neuspěl, ale jiný mladý vědec Louis Leakey byl houževnatější. Tento Brit žijící v Keni přijal Darwinovu myšlenku, že pravlast člověka leží v Africe, za svou. V roce 1926 ve svých 23 letech se vydal na svou první expedici, jejíž cílem mělo být objevení fosilií předchůdců člověka. Cílem expedice bylo údolí Great Rift Valley, jež se táhne mezi Keňou, Etiopií a Tanzanií. Tehdy ještě nikdo neměl tušení, že právě v této oblasti se nacházejí čtyři nejvýznamnější naleziště lidských fosilií….
Louis Leakey se utábořil poblíž Olduvajské rokle. Nebylo to příliš přívětivé místo, bylo zde nesnesitelné horko a sucho. Přesto zde Leakey ze svou ženou Mary trávili většinu svého času. Třiatřicet let však jejich práce neposkytovala kýžené plody. Až přišlo léto roku 1959….
Byla to Mary Leakeyová, která objevila poklad. Vykopala zajímavou lebku a i několik nástrojů. Lebka samozřejmě nebyla vcelku, jednalo se o téměř 400 fragmentů, ale jemnou prací se je podařilo sestavit skoro do původní podoby. Měla velké čelisti, její horní část připomínala lidoopa, ale lidské znaky na ní byly patrné. Její stáří bylo později určeno na 1,75 milionů let a zařazena byla mezi druh Australopithecus boisei.
Dědic trůnu
Louis Leakey a jeho žena Mary však nebyli žádní podivíni, jejichž obzor byl omezen jen a jen na vědu. V roce 1944 na svět přichází jejich syn, který dostává jméno Richard. (Leakeyovi měli celkem tři syny) Rodiče jej do Olduvajské rokle často brali a nelze se divit, že mladý Richard zprvu k paleoantropologii cítil odpor. Pohrdl univerzitním vzděláním a věnoval se obchodu. Ale přece jen, červíček zahlodal a časem i Richard se vydal za vykopávkami.
V roce 1972 nachází Richard Leakey velmi zachovalou lebku s velkou mozkovnou. Ukázalo se, že se jedná o nejstaršího příslušníka rodu Homo. Ten se po Africe proháněl před nějakými 1,9 miliony let a Richard Leakey jej přiřadil k samostatnému druhu Homo habilis.
Dostal jsem tě
Leakeyové však nebyli jediní, kdo v Africe pátral po předcích člověka. Jistý americký student Donald Johanson se rovněž zajímal o chybějící články ve vývoji člověka. Ještě než dokončil svou disertační práci, odjel v roce 1973 do Etiopie. Zde ho navštívil i Richard Leakey. Ten se údajně Johansona zeptal, zda skutečně věří, že najde hominida.
„Jistě. A staršího, než je ten váš,“ odpověděl mu Johanson a poté dodal: „Klidně se s vámi vsadím o láhev vína.“
Leakey byl dostatečně sebejistý, takže řekl jen: „Platí.“
Už o rok později nachází Johanson něco, čemu zprvu vůbec nemůže uvěřit. Čtyřicet procent zachovalé kostry, jejíž staří je odhadnuté na tři miliony let a měří na délku něco málo přes metr. Přesto už na první pohled je patrná řada shodných znaků s kostrou moderního člověka. Johanson ve chvíli nálezu popadl kosti fosilie, ukazoval je na kameru a vykřikoval: „Hej, Richarde, dívej se. Teď jsem tě dostal!“
V té době byla stále populární píseň od skupiny Beatles „Lucy in the sky with diamonds“ a tak kostra získala přezdívku Lucy. Johanson se svými spolupracovníky nechal přesvědčit, že Lucy je nový druh, který byl pak pojmenován Australopithecus afarensis.
Debata v přímém přenosu
Richard Leakey s Johansonova nálezu pochopitelně radost neměl. Johanson si byl jistý, že našel nejstaršího člověka a i díky své arogantní povaze to dával celému světu najevo. Tvrdil, že Lucy obrazně leží u stromu ve tvaru Ypsilon. Australopithecus afarensis tvoří kmen, který se pak jednou větví rozděluje přes Homo habilis a Homo erectus k dnešnímu člověku a větví druhou k vyhynulému australopithecus boisei.
Ač Leakey nebyl nikterak nadšený, Johansonovu teorii nekomentoval. Na otázky tisku odpovídal, že ho zajímá jen pravda a ne nějaké tahanice. Přesto o Johansonovi pochyboval. Přece jen, na podporu Johansonova Ypsilon bylo nalezeno jen příliš málo fosilií.
Nicméně, pro média byl tento spor zajímavý a snažila se jej podporovat. Richard Leakey i Johanson byli v roce 1981 pozváni do televizní debaty, kterou vedl lehce agresivní moderátor Walter Cronkite. Johanson pozvání přijal nadšeně, Leakey tušil, že to je past, ale nechtěl být pokládán za zbabělce. Ve studiu pak Johanson s vítězoslavným výrazem nakreslil své ypsilon a drze se na Leakeyho zadíval. Leakey pozdvihl obočí a přes diagram nakreslil velké X. K tomu doplnil velký otazník, čímž chtěl poukázat na to, že ke konečnému pojmenování stavu věcí není ještě dostatek nálezů.
Pravdu má zřejmě Leakey
Od té doby se Johanson a Leakey už nepotkali. Leakey, který si neodpustil, že se nechal vmanipulovat do televizní show, se přestal paleoantropologii věnovat aktivně a soustředil se na jen na kancelářskou práci v Keňském národním muzeu.
Obě strany se dokázaly shodnout v tom, že australopithecus a homo, tedy hlavní dvě linie hominidů, měly stejného předka. Richard Leakey však byl přesvědčen, že Johansonova Lucy je jen jiný příslušník linie australopithecus, a že společný předek bude nalezen ještě z dřívější doby, klidně z doby před osmi miliony let. Rovněž se mu nezdál tvar ypsilon, preferoval spíše složitější strukturu, která by v diagramu vypadala spíše jako rozvětvený keř.
Na základě genetických zkoumání se později ukázalo, že pravdu bude mít zřejmě Leakey. Ač taková fosilie zatím objevena nebyla, molekulární genetika tvrdí, že lidská a opičí linie se oddělila před sedmi miliony let.
Zejména na africkém kontinentě dodnes dochází k různým dalším nálezům. Například manželka Richarda Leakeye , Meave Leakeyová, odkryla hominidní nálezy, které pocházejí z doby před čtyřmi miliony let. Jedná se zcela jistě o hominida, ale zároveň to je úplně jiný, dosud neznámý druh. V jiné africké lokalitě zase byly objeveny kosti jiného druhu, které však byly stejně staré jako nález Meave. Znamená to tedy, že řada hominidních druhů žila současně. Leakeyův keř je tedy mnohem pravděpodobnější variantou než Johansonovo Ypsilon. Přesto si Američan čas od času neodpustí lehce arogantní poznámku, že „jeho“ Lucy je tak jako tak nejznámějším lidským předkem. Leakymu to může být jedno. Současný vývoj v paleoantropologii totiž dává za pravdu jemu.
První hominidé
Prvním hominidem byl zřejmě tvor, který dnes nazýváme Proconsul. Měl z části vzpřímenou postavu a žil zhruba před 27 až 17 miliony let. Před 14 miliony let se na Zemi objevuje jiný živočich – ramapithecus. Byl asi 110 cm vysoký a lze na něm pozorovat první vývojový krok směrem od opice k člověku. Ramapithecus žil převážně na stromech světlého lesa, ale jeho zuby dokazují, že se živil jinak než ostatní opice: zatímco většina dávných lidoopů dávala přednost měkkému ovoci, Ramapithecus preferoval vydatnější, ale tužší stravu. Jeho široké stoličky prozrazují, že jedl ořechy, semena, kořínky a další pevnou stravu. Jeho řezáky byly kratší než u ostatních opic a menší byla také dáseň. To s sebou přineslo první přiblížení se k lidské podobě obličeje. Čelist ramapithéka byla kratší než u ostatních opic a jeho stoličky měly stejné zvrásnění jako stoličky lidské.
Kdo byl australopithecus?
Australopithecus je rod vymřelých lidoopů. V překladu znamená „jižní opice“, protože žil na jihu Afriky.
Podle součastných představ žil asi na rozhraní třetihor a čtvrtohor to je asi 3 až 4,5 miliony let před naším letopočtem. Žil na území Afriky ve stepích a lesostepích. Australopithekové byli již vzpřímení, lebka připomínala spíše lebku opice (mozkovna měla objem 500 cm3), chrup se už blížil dnešnímu člověku – špičáky se téměř zarovnaly s ostatními zuby. Australopithecus měřil kolem 120 cm a vážil kolem 35 kg (asi jako dnešní osmileté dítě).
Živil se převážně rostlinnou potravou. Žil ve tlupách pod převisy skal nebo pod jednoduchými přístřešky z křoví a větví. Používal jednoduché nástroje z kostí, klacků a kamenů.
Nejstarší člověk rozumný
Nejstarší nález druhu Homo sapiens je tzv. Omo 1, který byl nalezen v Etiopii při řece Omo. Nález je starý 195 000 let. Předtím byl za nejstarší nález tohoto druhu považován člověk objevený v jiné africké lokalitě Herto. Tento člověk byl roku 2003 pojmenován názvem Homo sapiens idaltu a je starý 150 000 – 160 000 let.
