SERIÁL NEJVĚTŠÍ VĚDĚCKÉ SPORY HISTORIE: Nesmiřitelný boj o dinosauří kosti

I vědci jsou jen lidé. Bují mezi nimi konflikty, které velmi snadno mohou přesáhnout do osobní roviny. Jeden takový, týkající se objevu dinosaurů, se odehrál koncem 19. století ve Spojených státech.I vědci jsou jen lidé. Bují mezi nimi konflikty, které velmi snadno mohou přesáhnout do osobní roviny. Jeden takový, týkající se objevu dinosaurů, se odehrál koncem 19. století ve Spojených státech.

Začátkem 19. století došlo v Evropě k několika prapodivným nálezům. Na různých místech kontinentu byly ukryty ohromné kosti, které nemohly patřit žádnému žijícímu tvoru. Nelze se tedy divit, že tyto nálezy vzbudily přímo senzaci.

Po podrobnějším zkoumání došli vědci k závěru, že objevené kosti pocházejí z těla nějakého plaza. A rozhodně ne ze žádného drobečka. Pro tyto záhadné živočichy se rychle našlo pojmenování – dinosaurus (z řeckého deinos – strašný a saurus – ještěr).

V roce 1859 Charles Darwin uveřejňuje své dílo o původu druhů. Zdálo se, že nálezy fosílií obrovských ještěrů mu mohou jeho evoluční teorii jen potvrdit. Už v té době se objevovaly myšlenky, že dnešní ptáci jsou příbuznými dinosaurů.

Ale vyskytly se i jiné názory. Například ten, který tvrdil, že biologický druh vznikne a zanikne, aniž by se vyvíjel. I zastánci této teorie používali jako svůj argument existenci dinosaurů.

Boj farmářských synkůZ těchto dvou protikladných stanovisek vystupují i naši dva hrdinové. Edward Drinker Cope z Pelsylvánské univerzity V USA evoluční teorii odmítal, kdežto Othniel Charles Marsh pro změnu z americké Yalské univerzity byl jejím zastáncem.

Cope i Marsh pocházeli z farmářských rodin a oběma velmi brzy zemřela jejich matka. Vzhledem k tomu, že oba vyrůstali na venkově, měli velmi blízko k přírodě. Cope se narodil v roce 1840 a od raného věku ho zajímala biologie.

Už ve svých osmnácti letech publikoval svůj první odborný článek a brzy se stal uznávaným odborníkem v herpetologii (nauka o plazech) a ichtyologii (nauka o rybách). Vzhledem k tomu, že byl finančně nezávislý – otcovu farmu po jeho smrti výhodně zpeněžil – splnil si svůj sen a stal se nezávislým přírodovědcem.

Jenže jeho touha stát se nejuznávanějším americkým sběratelem fosílií ho dovedla k finančním těžkostem. Cope zaměstnával řadu pomocníků a jeho konto se začalo nebezpečně tenčit. V roce 1881 se pokusil investovat do těžby nerostů, jenže prostředky do podniku vložené, se mu nikdy nevrátily.

Finančních starostí se dočasně zbavil až v roce 1885, kdy podstatnou část jeho sbírek odkoupilo Americké přírodovědecké muzeum.

Bohatý strýčekOthniel Marsh byl o devět let starší než jeho sok, ale svou přírodovědeckou kariéru začal později. Až když mu bylo 21 let, se o jeho přírodovědných zájmech dozvěděl jeden jeho bohatý strýc.

Marsh tak konečně mohl opustit farmu a začít studovat. Možná ne příliš šťastné dětství mělo za následek to, že ho ti někteří lidé považovali za podivína. Jedno z tehdejších svědectví o Marshovi tvrdilo, že chtít se s ním seznámit bylo jako běžet proti napřaženým vidlím.

Ve svých 30ti letech Marsh publikuje svůj první článek. V té době sice ještě studuje, ale jeho vášeň pro zkameněliny je neobvyklá. Podobně jako Cope, i on nějaký čas tráví v Evropě a v roce 1865 pak přijímá neplacené místo profesora paleontologie na univerzitě v Yale.

Může si to dovolit, protože jej stále podporuje jeho zámožný strýc. Marsh pořádá expedice za fosíliemi směrem na divoký západ, jeden z jeho pomocníků není nikdo jiný než Buffalo Bill.

Na začátku bylo přátelstvíMarsh se na rozdíl od Copa nikdy neoženil. Možná i to ho vedlo k jeho určitému egocentrismu. Americkou vládu bombardoval neustálými žádostmi, aby ve vybraných lokalitách mohl kopat jen on sám a nikdo jiný.

Zvláštní bylo i jeho přezíravé chováni k pomocníkům, které zaměstnával. Zadržoval jim mzdy, choval se k nim arogantně. Mnohokrát se s nimi pohádal, v jednom takovém obzvlášť vyostřeném případě byla tasena i zbraň.

Někteří jeho spolupracovníci se v jeho pozdějším sporu s Copem postavili právě na stranu Marshova rivala. Je paradoxní, že ač vztah Marsh – Cope později přerostl až k osobní nenávisti, z počátku jejich komunikace probíhala ve velmi přátelském duchu.

Dokonce i spolupracovali. Cope vzpomínal na to, jak v roce 1868 Marshe provedl lokalitami, kde nacházel dinosaury z období křídy. „Když jsem brzy poté,“ pokračuje Cope,“ usiloval o získání nějakých fosílií z této oblasti, našel jsem pro sebe vše uzavřeno a vyhrazeno Marshovi za peněžní protihodnotu.

“ Dva roky předtím Cope objevil zkamenělinu vodního plaza, jenže jeho hlavu mu v nákresu umístil na ocas. Marsh si chyby všiml a vědeckou obec na ni upozornil. Možná už tehdy byla zažehnuta zatím pečlivě skrývaná jiskřička nevraživosti.

Nicméně, nejpravděpodobněji k roztržce došlo v roce 1872, kdy oba kopali na stejném místě ve státě Wyoming a jejich zájmy na sebe značně narazily.

Konflikt se rozhořelKrátce poté Marsh píše Copeovi ostrý dopis, ve kterém jej obviňuje z toho, že jím nalezené fosílie Cope prohlašuje za své. „Ještě nikdy v životě jsem nebyl tak rozzloben,“ píše Marsh, nicméně mírnějším tónem dodává: „Nehněvejte se teď pro to na mne a pusťte se do mne se stejnou upřímností, pokud jsem udělal něco, co se nelíbí zase vám.

“ Cope s odpovědí neváhal: „Za všechny nálezy, které jste během srpna 1872 získal, vděčíte mně.“ Rubikon byl překročen, válečná sekyra vykopána. Spor začal mít vskutku podobu pozemní války. Oblast zvaná Como Bluff v jižním Wyomingu, byla dinosauřími fosíliemi přímo posetá.

Nelze se divit, že armády pomocníků Marshe i Copa zde na sebe často narážely. Špionáž, průzkum i otevřené výpady nebyly ničím výjimečným. Nakonec Marsh využil velmi benevolentních zákonů o nabytí půdy na západě a jednoduše případným vetřelcům zabránil ve vstupu.

Marsh byl i obratným politikem, na svou stranu získával vlivná místa ve Washingtonu, ale i indiány z kmene Siouxů. Od nich získal přezdívku Big Bone Chief nebo-li Velký náčelník s kostmi.

Lhář, zloděj, blázenSpor se postupně přenáší na stránky vědeckých časopisů. Jak Marsh, tak Cope touží být jedničkami ve svém oboru, jenže na vrcholu může být jen jeden. Marsh má dobré kontakty na odborný časopis American Journal of Science, Cope si dokonce koupil uznávaný magazín American Naturalist.

Je tedy zřejmé, které periodikum komu straní. Cope se od jednoho z bývalých Marshových zaměstnance dozvídá, že velká část Marshových studií nebyla sepsána jím, nýbrž jeho najatými lidmi. To je munice, kterou si Cope nemůže nechat utéci.

Své informace dodává na stránky newyorského Heraldu a tím se konflikt dostává z vědeckých kruhů mezi nejširší veřejnost. Americké publikum spor zaujal a Cope i Marsh se stali dnešními slovy mediálními hvězdami.

Cope se s Marshem nemazlil. V článku v Heraldu jej obvinil z nekompetentnosti, z plagiátorství i z toho, že schválně rozbíjel nalezené fosílie, aby nikdo jiný je nemohl spatřit. Marshova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Cope podle Marshe trpěl duševní nevyrovnaností, zcizil několik zkamenělin a dokonce vnikal do konkurenčních pracoven. Marsh nakonec napsal cosi o malých mužích s velkými hlavami, což na sebe vztáhlo mnoho Copeových zastánců.

Následovníci se poučiliCope umírá v roce 1897. Jeho badatelská činnost ho finančně natolik vysílila, že na sklonku života musel prodat svůj dům. Za svého života byl považován za přátelského, přímého, čestného a štědrého člověka.

Přesto nikdy nepřiznal, že obvinění vznesená proti Marshovi byla do značné míry přehnaná. Dodnes se několik jím vytvořených názvů pro dinosauří poddruhy používá a nelze zapomenout na to, že byl jedním z prvních Američanů, který obhajoval myšlenku evoluce.

Marsh nakonec svého soka přežil jen o dva roky. Newyorský Herald v komentáři o sporu napsal: „Jako peroucí se kočky. Bude-li tato malicherná hádka pokračovat, nezůstane toho mnoho ze žádného z účastníků sporu.

“ Následovníci Marshe i Copa si to zřejmě uvědomili a proto se vydali cestou vzájemné spolupráce. Jak Marsh, tak Cope vykonali ve svém oboru spoustu užitečné práce. V dobách jejich největší rivality dokázali každý se svým týmem vykopat klidně až jednu tunu fosílií týdně.

Celkem našli 130 druhů dinosaurů, včetně známého dravého tyranosaura. Z výsledků jejich práce těží vědci po celém světě dodnes.I Češi mají svého dinosauraTeprve až na jaře roku 2003 byly objeveny první skutečně prokazatelné pozůstatky dinosaura na našem území.

„Český“ dinosaurus byl nalezen v lomu poblíž Mezholez u Kutné Hory. Lékař a amatérský sběratel fosílií Michal Moučka tehdy objevil kus stehenní kosti a malý fragment pocházející buď pánve nebo žebra.

Není bez zajímavosti, že stehenní kost na sobě nesla stopy po žraločích zubech. Je pravděpodobné, že tělo uhynulého dinosaura se dostalo do moře, kde určitou dobu bylo přenášeno mořskými proudy. Mimochodem, první celosvětově známý objevitel dinosauřích kostí, jistý pastevec, svůj nález použil jako stavební materiál své salaše.

Kdy žili dinosauři?Dinosauři jsou skupinou živočichů z třídy plazů, která dominovala živočišné říši přes 160 miliónů let v období druhohor. Objevili se ve středním triasu asi před 235 mil. let a vyhynuli před 65 miliony let na konci křídy.

Poslední dobou se však objevuje názor, že někteří dinosauři mohli přežít i několik milionů let do starších třetihor (paleocénu) a vymřít až před zhruba 60 miliony let. Veškeré informace o dinosaurech dnes máme nicméně pouze ze zachovaných fosílií.

Ptáci jsou ve skutečnosti pokračovatelé evoluční linie dinosaurů, jak v posledních dvaceti letech dokázali intenzivní výzkumy. Podle některých paleontologů jsou pak ptáci přímo malí dinosauři.

Autor: Martin Janda
Rubriky:  Paleontologie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce
reklama

Související články

Nalezen pravděpodobně jeden z...

25 milionů let stará fosilie objevená na vzdálené stanici skotu v...

Šviháním k rychlosti

Nedávná studie, při které vědci využili počítačové simulace, naznačila, že...

Laschampská událost: Co se stalo...

K tomu, že právě na Zemi mohl vzniknout život, dopomohla velmi dlouhá...

Králík nebo pes? Kdo může za odchod...

Vymizení našich nejbližších příbuzných, neandertálců, asi před 30 000 lety je pro...

Je to pták? Je to letadlo? Ne, je...

Doby, kdy nebesům vládli obrovští ptakoještěři, jsou již dávno pryč, nicméně lidské...

Tyranosauři měli vlastní...

Hrůzu vzbuzující prehistoričtí predátoři zřejmě lovili ve smečkách, jak ukázal...

Dosud nejstarší genom moderních lidí byl...

Mezinárodní tým vědců, ve kterém jsou i odborníci z Národního muzea a...

Pohádková sešlost: Američané odhalili...

Američtí vědci odhalili v národním parku White Sands stopy...

Byl megalodon skutečně mega?

Obří megalodon (Carcharocles megalodon) je živočich, který svou velikostí...

Dinosaurus do kapsy

Zřejmě jakéhosi praotce dinosaurů včetně ptakoještěrů žijícího před více než...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Nelehký život v protektorátu: Němci počítají českým sedlákům slepice

Nelehký život v protektorátu: Němci...

„Přestože protektorát byl obdobím dosti krvavým a nelehkým, v Čechách a na Moravě...
Costa Concordia: Velký malý Titanic

Costa Concordia: Velký malý Titanic

Costa Concordia, největší italská výletní loď, je na plavbě kolem pobřeží...
Výzkumy Velké čínské zdi: Obranný prvek ležel 10 km daleko

Výzkumy Velké čínské zdi: Obranný...

Při vykopávkách v újezdu Ťing-pien v čínském Jü-linu čínští vědci před...
Úřad mečníka na přemyslovském dvoře se stává pro cizince ctí

Úřad mečníka na přemyslovském dvoře...

Přemyslovský panovník funkci mečníka využívá v 11. století během církevních svátků, při...
Konstantynow: Co stálo za pádem nejvyššího rozhlasového vysílače na světě?

Konstantynow: Co stálo za pádem...

U malého městečka Gąbin vzdáleném více než 100 kilometrů od Varšavy, se...
Šíření pohlavní nemoci: Kdy syfilis dorazila do Evropy?

Šíření pohlavní nemoci: Kdy...

Cesty syfilis po světě jsou stále předmětem výzkumu vědců, kteří průběžně přidávají...
Lidový svátek: Chtěl císař Josef II. sebrat lidem posvícení?

Lidový svátek: Chtěl císař Josef...

„Vezměte koště a alespoň zameťte, holoto líná,“ napomíná hospodyně...
Analýzy DNA našich předků: Potomci Velkomoravanů žijí mezi námi, slovanské kořeny má jenom třetina Čechů

Analýzy DNA našich předků: Potomci...

Průzkumy DNA, které pátrají po potomcích velkomoravských velmožů i...
Jedno jméno nestačí! Proč máme příjmení?

Jedno jméno nestačí! Proč máme...

Křestních jmen je málo. Abychom se v tom ohromném počtu lidí na Zemi...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.