Doba ledová nebyla tak hrozivá!

Aktuální výzkumy českých přírodovědců na Sibiři od základu mění tradiční představu o tom, jak vypadala středoevropská krajina během poslední doby ledové.Aktuální výzkumy českých přírodovědců  na Sibiři od základu mění tradiční představu o tom, jak vypadala středoevropská krajina během poslední doby ledové.

Letos v létě se čeští a moravští badatelé už po páté vypraví na jih Sibiře, kde v rámci speciálního výzkumného projektu zkoumají druhovou rozmanitost tamní vegetace. Jejich sibiřské cesty jsou však zároveň cestami do minulosti naší  střední Evropy. Podle nejnovějších výzkumů je totiž právě příroda některých oblastí jižní Sibiře v mnoha ohledech věrnou kopií středoevropské přírody v období před velkou klimatickou změnou, k níž došlo asi před 10 000 lety, na konci poslední doby ledové (glaciálu).
Sibiřská bádání našich vědců však umožňují nejen nově rekonstruovat podobu středoevropské krajiny posledního glaciálu. Přinášejí také významná fakta k tématu natolik aktuálnímu, jako je vliv klimatických změn. Jak 21.STOLETÍ objasnil koordinátor sibiřského projektu botanik Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, „pokud pochopíme, co se dělo v přírodě v souvislosti s klimatickými změnami v minulosti, můžeme předpokládat, jak se bude příroda vyvíjet i do budoucna.“ 

Na čem se pásli mamuti?
Území dnešní České republiky bylo v době ledové sevřeno mezi dvěma ledovci. Na jihu to byl ledovec alpský, na severu pak velký ledovec skandinávský, jehož čelo místy zasahovalo až k našim hraničním horám. Tato skutečnost vedla vědce k představám o studené, holé, bezlesé krajině tundrového typu, podobné dnešní Arktidě. Z těchto představ také vycházel při tvorbě mnoha svých obrazových rekonstrukcí akademický malíř Zdeněk Burian, s jehož obrázky pak máme asi všichni již od školních let spojen pohled na dobu ledovou.
V nedávné době však bylo publikováno několik studií, které tyto představy významně boří. Jedná se zejména o práce palynologů (specialistů zkoumajících rostlinné pyly) Vlasty Jankovské a Elišky a Kamila Rybníčkových z Botanického ústavu AV ČR. Jejich výzkum pylů pravěkých rostlin, konzervovaných v rašelině, ukázal, že naše krajina musela být během poslední doby ledové alespoň zčásti zalesněna.
Především v karpatské oblasti se vyskytovaly porosty modřínů, borovic, bříz, smrků nebo olší a mezi nimi plochy se stepní vegetací, jen občas střídané vegetací tundrovou. V Českém masivu sice zřejmě tundra převládala, i tady se však objevovaly suché travnaté stepi a v chráněných polohách patrně i řídké lesíky otužilých dřevin, borovice lesní nebo břízy. Zejména stepní prostředí pak nabízelo vhodné podmínky pro život velkých býložravců, mamutů, srstnatých nosorožců nebo tehdy u nás hojných koní. Tundrová vegetace by jim mnoho potravy neposkytla.

Jak se čte v rašelině?
Pohled do minulosti, vzdálené několik tisíc let, umožňují odborníkům alespoň částečně pylové vzorky, získané ze sond vykopaných v organických usazeninách – pravěké rašelině. Jednotlivé vrstvy usazenin je možno datovat radiokarbonovou metodou a rozbor nalezených pylů pak prozradí, co kde v které době rostlo.
Získaný obraz je však pouze přibližný. Některé rostliny totiž tvoří jen málo pylu, který pak nemusí být ve vzorku vůbec zastoupen, pyl jiných rostlin je zase přenášen na velké vzdálenosti. Problémem je i skutečnost, že rašelina se tvoří velmi pomalu a zkoumaná vrstva tak může obsahovat pylová zrna, nashromážděná i za několik desetiletí.
Rostliny, jejichž pyly v této vrstvě najdeme, tedy na zkoumané lokalitě vůbec nemusely růst současně. Rašelina se navíc ukládá hlavně ve vyšších nadmořských výškách, kde víc prší a je tam kyselejší půda, z níž časté deště vymývají minerály. Obraz, získaný z rašeliny, proto zachycuje jen část dávného světa. K úplnější rekonstrukci klimatu a vzhledu pravěké krajiny musí být využity i jiné metody.

Svědectví „šneků“
Mnohé napoví například i výzkum zkamenělin (fosilií) pevných částí živočichů, zejména ulit měkkýšů. Ty se nenacházejí  v rašelině, ale ve spraších, usazených vápnitých horninách. Schránky a kosti v nich vydrží po tisíce let prakticky v nezměněném stavu. A to se vědcům náramně hodí.
Ulity pravěkých měkkýšů mají tedy při rekonstrukci dávné krajiny nezastupitelnou úlohu. Různé druhy měkkýšů jsou totiž velmi úzce vázány na zcela konkrétní životní podmínky určitého stanoviště, z něhož se nikam nevzdalují. Pokud se tyto podmínky změní, nahradí je jiní měkkýši. Jejich schránky se nepřemisťují tak snadno jako pylová zrna a zůstávají proto nezpochybnitelným svědectvím o povaze konkrétního místa.
Jeden háček tu ovšem je. „Abychom podle schránek mohli vzhled krajiny rekonstruovat, musíme přesně znát konkrétní nároky jednotlivých měkkýších druhů,“ prozradil nám další účastník sibiřského projektu z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity, zoolog a malakolog (odborník na měkkýše) Michal Horsák.

Oživlé zkameněliny
Určit konkrétní nároky fosilních měkkýšů může být pochopitelně problém, protože jen některé z pravěkých druhů přežily v Evropě až do současnosti. Mnohé z nich však přežívají dodnes v centrální Asii, kde je tak možné je zkoumat.
Na jihu Sibiře byli dokonce objeveni živí měkkýši, známí donedávna pouze z evropského pravěku a vědecky tedy popsaní jen podle fosilních nálezů. Žijí tam také podobná společenstva rostlin a živočichů, jako u nás za poslední doby ledové. A právě jejich výzkumem se stále více prohlubuje a zpřesňuje vypovídací hodnota našich fosilních záznamů.
I přesto ale dál platí, že balík pravěkých informací, který se nám díky rostlinným pylům a schránkám měkkýšů do dnešních dnů dochoval, je omezený. Podává totiž svědectví jen o těch místech, kde byla šance na uchování těchto informací největší, v rašelině nebo ve spraši. Žádný z badatelů zatím není schopen odhadnout, jak je toto omezení velké. Proto tak rádi jezdí „hledat minulost“ až na dalekou Sibiř, která je pro ně dokonalým archivem.

Podoba není stoprocentní
Naši vědci si ke svému studiu vybrali dvě jihosibiřská pohoří, Západní Sajan a Altaj, kde v současnosti panují podobné klimatické podmínky jako ve střední Evropě v období posledního glaciálu. Navštívili je již celkem čtyřikrát. Na svých expedicích zkoumali ekologii rostlinných a živočišných druhů, o kterých je z fosilních záznamů známo, že se u nás v době ledové vyskytovaly.
Získané „vzorce“ je ale podle Milana Chytrého nutné ještě doladit. Jižní Sibiř totiž není a ani nemůže být zcela stoprocentním „otiskem“ pravěkých Čech a Moravy: „Abychom si nevymýšleli, musíme na každém místě, kde provádíme záznam rostlinných druhů, odebrat i vzorek současného pylového spadu.“
To se provádí tak, že se z polštáře mechu nebo z vrstvy surového humusu vyberou pylová zrna. Ta se určí, spočítají a získané spektrum rostlinných druhů se porovná s fosilním pylovým záznamem ze střední Evropy. Fakta, získaná botanickým výzkumem, se pak ještě kombinují s výsledky výzkumu, zaměřeného na měkkýše. „Na základě těchto porovnání se potom dá říci, do jaké míry je jihosibiřská krajina skutečně podobná tomu, co u nás mohlo existovat v době ledové a jak jsme se podmínkám doby ledové při hledání současné analogie přiblížili,“ doplnil ještě Milan Chytrý.

Trochu jiná krajina
Poslední expedice v rámci pětiletého projektu, věnovaného druhové rozmanitosti současné vegetace jižní Sibiře a jejímu vztahu ke středoevropské vegetaci doby ledové, zavede tentokrát naše vědce na jih Uralu. V této oblasti se vyskytují kromě jehličnatých už i listnaté stromy, například dub nebo lípa, a klima se tam celkově podobá situaci, jaká u nás panovala na samém počátku poledové doby.
Po návratu z poslední expedice přijde čas závěrečných analýz a shrnutí. Co bude výstupem dlouhodobého projektu? „S kolegy palynology chceme udělat statistické porovnání několika vybraných profilů z České republiky i Slovenska a srovnat složení pylů z minulého glaciálu se složením pylů nasbíraných na Sibiři v současných podmínkách,“ prozradil 21. STOLETÍ Milan Chytrý. Výsledkem by měla být hypotetická rekonstrukce naší krajiny, jak pravděpodobně vypadala v dobách lovců mamutů.
Víme už, že to byla trochu jiná krajina, než jsme si až dosud představovali. Sice chladná, ale zelenější, méně drsná a příhodnější k životu. Máme naději, že taková bude i v budoucnu, až jednou opět (a o tom nelze pochybovat) nastane doba ledová? I na tuto otázku by sibiřský projekt českých vědců mohl dát alespoň částečnou odpověď.

Více se dozvíte:
http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/siberia.php?lang=cz (webové stránky projektu)
http://www.rozhlas.cz/planetarium/priroda (rozhovor s Milanem Chytrým a Michalem Horsákem)
Petr Pokorný: Velký bratr uděluje lekci. Sibiřské řešení záhady evropských ledových dob. Vesmír č. 5/2004.

Doba ledová – glaciál
Jako doba ledová (glaciál) se označuje dlouhodobý chladný a suchý výkyv zemského klimatu, způsobený patrně změnou pozice Země vůči Slunci nebo proměnlivou intenzitou slunečního záření. Existují však i další hypotézy.
Dob ledových byla v historii Země celá řada. Nejvíc se jich vyskytlo ve starší fázi čtvrtohor, tzv. pleistocénu (přibližně 1,8 milionu – 10 000 let před současností), pro který je střídání chladných dob ledových a mnohem teplejších dob meziledových hlavní charakteristikou.
Pro období glaciálu je typický značný pokles průměrných teplot, šíření pevninských ledovců, chladných stepí a tunder, mizení lesů, velká eroze a tvorba usazenin, ukládaných větrem, vodou nebo pevninskými ledovci (spraše, štěrky, písky, ledovcové morény).
Poslední doba ledová skončila asi 8000 let př. n. l. Po oteplení došlo ke zvlhčení krajiny, rozšířily se lesy a ustoupila suchomilná stepní vegetace. Tato proměna životního prostředí se podle nejnovějších výzkumů stala zřejmě osudnou pro velké býložravce, mamuty a srstnaté nosorožce, kteří už nenacházeli dost potravy a vyhynuli. Lovecké aktivity lidí hrály zřejmě v tomto procesu druhotnou roli.

Jak vypadala Jižní Morava?
Vědci mají k dispozici analýzu 26 000 let starých sedimentů z obce Bulhary, která leží v kraji pod Pálavou, proslaveném nálezy sídlišť lovců mamutů. Právě tady neznámý tvůrce vymodeloval z hlíny sošku, kterou dnes známe pod přezdívkou Věstonická Venuše.
Na základě porovnání profilů pravěkých organických usazenin z Bulhar s výsledky aktuálních terénních výzkumů z jižní Sibiře badatelé usuzují, že na severním svahu Pavlovských vrchů za poslední doby ledové rostly rozvolněné lesy s modřínem, borovicí limbou, borovicí lesní nebo břízou. V močálovitém údolí řeky Dyje pak vrbové, smrkové a olšové porosty. Všude kolem se rozkládala travnatá step, podobná stepím dnešního jižního Ruska nebo Ukrajiny.

Rubriky:  Zajímavosti
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Projekt na záchranu antilop Derbyho: 14 mláďat a 800 proškolených studentů

Projekt na záchranu antilop Derbyho:...

Už několik let je Safari Park Dvůr Králové významně zapojen do aktivit...
Žně kvůli teplu a suchu začaly dříve

Žně kvůli teplu a suchu začaly...

V České republice panuje v posledních týdnech nebývalé teplé počasí. V kombinaci...
Tank Karrar vyrazí do akce ještě v letošním roce

Tank Karrar vyrazí do akce ještě v...

Podle dostupných informací by se mělo jednat o velmi účinnou zbraň,...
Věda a sport: Odborníci se ptali na vítěze fotbalového MS umělé inteligence

Věda a sport: Odborníci se ptali na...

Celý projekt je výsledkem spolupráce belgických a německých vědců, kteří...
Oficiální rozloučení se Stephenem Hawkingem

Oficiální rozloučení se...

Pietní akce uložení jeho popela proběhne dnes ve Westminsterském...
Nové výhledy na Prahu? Unikátní rozhledna Doubravka se dnes otevře návštěvníkům

Nové výhledy na Prahu? Unikátní...

Metropole má první veřejně přístupnou rozhlednu od dokončení Žižkovského...
Zdroj nepřátelské palby zvládne najít zbraňový senzor PEARL

Zdroj nepřátelské palby zvládne...

Tento nový, přenosný systém lze nainstalovat na ruční zbraň. Výhodou je,...
I strnadi mají nářečí.

I strnadi mají nářečí.

Vědci z Univerzity Karlovy, Akademie věd a České společnosti ornitologické právě...
Dnešní mládež je hloupější než předchozí generace, zjistili vědci

Dnešní mládež je hloupější než...

Nová studie norských vědců odhalila, že jsou dnešní děti hloupější než...
Rozpoznají drony násilí v davu lidí?

Rozpoznají drony násilí v davu...

Vědcům z anglické univerzity v Cambridge se podařilo najít řešení umělé...

Nenechte si ujít další zajímavé články

„Bože, ono to mluví!“ aneb příběh utrženého sluchátka

„Bože, ono to mluví!“ aneb příběh...

Lze si představit současnou civilizaci bez mobilů? Asi těžko. Telefony mohou...
100 let španělské chřipky: Masová vražedkyně si oběti nevybírala!

100 let španělské chřipky: Masová...

Rok 1918 se nese v duchu prolité krve. Světem už čtvrtý rok cloumá...
Octová dieta: Bizarním prostředkem ke zhubnutí se tráví i lord Byron

Octová dieta: Bizarním prostředkem...

Lžičce jablečného octu před každým jídlem údajně vděčí za své postavy i...
Jaké bude marťanské menu?

Jaké bude marťanské menu?

O pilotovaném letu k Marsu se v odborných i laických kruzích hovoří poměrně...
Tužka: Svět s ní píše už 460 let!

Tužka: Svět s ní píše už 460 let!

Tenký váleček grafitu zasazený do kousku dřeva. Snadno se s ním píše, napsané...
Frank: Město, na které dopadne 90 milionů tun skály!

Frank: Město, na které dopadne 90...

Když je něco pevné jako skála, tak to ještě nemusí být pevné. A když...
VIDEO: Děti tak nemocné, že musejí žít ve speciální bublině

VIDEO: Děti tak nemocné, že musejí...

Vzácná porucha imunity má za následek to, že dítě musí žít...
Proč si čeští diplomati dovolil kritizovat samotného papeže?

Proč si čeští diplomati dovolil...

Nikdo dodnes přesně neví, kdo panoš Jaroslav vlastně byl! Například historik...
Průzkum: Manželství zdraví neprospívá!

Průzkum: Manželství zdraví...

Dlouhá léta se čtenáři společenských rubrik mohli seznamovat s výzkumy, že...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.