Zhoubné bujení patří mezi jednu z nejčastějších příčin úmrtí obyvatel vyspělé části světa. Přestože každou chvíli slýcháme, že se podařilo najít lék na rakovinu, ve všech případech bez výjimky se jedná o léčbu pouze konkrétního typu nádoru, najít obecný princip aplikovatelný (a hlavně účinný) pro většinu z nich se zatím nedaří.
Pesimistický pohled
Prevence
Současný životní styl a způsob stravování obyvatel vyspělých zemí světa příliš prostoru pro optimismus neposkytuje. Karcinogeny z přepálených tuků, nedostatek vlákniny a nadbytek mastných kyselin, nedostatek pohybu, stress, kouření, znečištění ovzduší i ztenčování ochranné ozónové vrstvy jsou pro poškozování DNA a následné „pomatení“ buněk živnou půdou. Svou roli sehrává i stále se prodlužující věk, který pravděpodobnost poškození genetické informace nadále zvyšuje.
Předpovědi Světové zdravotnické organizace (WHO) uvádějí, že většinu infekčních chorob jako příčinu úmrtí v budoucnu na předních příčkách nahradí právě zhoubné bujení.
Možnosti současné léčby
V poslední době se ukazuje, že chemoterapie je ještě škodlivější, než se jí doposud přiznávalo. Hned dva nejnovější výzkumy z této oblasti například poukazují na to, že pacienti dlouhodobě léčení chemoterapií trpí ztrátou paměti a neschopností soustředit se. Testovaná často používá chemoterapeutika pak ve zkumavce usmrcovala téměř stejně nervových jako rakovinových buněk.
Také transplantace kmenových buněk, využívaná zejména při léčbě leukémie, v poslední době prokazuje značná rizika. Z kanadské studie z listopadu 2006 vyplývá, že u takto léčených pacientů se prokazatelně zvýšila pravděpodobnost výskytu sekundární rakoviny.
Nové přístupy
Mezi jednu z nejperspektivnějších metod léčby zhoubných nádorů se řadí cílená chemoterapie, která by měla působit pouze na rakovinné buňky, zatímco zdravých tkání těla si nebude všímat. Její funkčnost je však silně omezena tím, že nádorové buňky musejí být snadno rozeznatelné od zdravých. Tedy přesně problém, který má s likvidací neposlušných tkání imunitní systém.
Přestože imunoterapie slibuje dobré výsledky do budoucna, zatím s ní lze počítat pouze u některých typů nádorů a jako s doplňkovou léčbou.
Optimistický pohled
Prevence
Moderní životní styl s sebou sice přináší mnoho stresových situací i znečištěné ovzduší, nicméně díky zvyšující se životní úrovní se lidé začínají aktivně zajímat i o své zdraví. Kromě zdravější stravy se snaží sportovat nebo chránit své tělo před přílišným sluněním. Velké rezervy jsou zatím v motivaci výrobců dodávat na trh nezávadné potraviny. Zatímco se dotace soustřeďují především na ekologicky vyráběné produkty, zvýhodnění podle samotného složení obsahu nejsou nijak rozšířená.
Na druhou stranu na konci roku 2006 byl v New Yorku prosazen zákon zakazující potraviny konzervovat za pomoci určitých mastných kyselin. I když tento konkrétní krok je možná trochu kontraproduktivní, mohl by odstartovat snahy zvýhodnit zdravé potraviny i jiným způsobem.
Možnosti tradiční léčby
Se stále se rozšiřujícím poznáním o fungování lidského genomu a buněčné biologie se objevuje podstatně více možností léčby. Je jen otázkou času, kdy lékaři přijdou na kloub vzniku většiny typů nádorů a naleznou účinné řešení, jak zabránit jejich vzniku nebo eliminovat již zvrhlé buňky.
Moderní přístup k radioterapii i cílené chemoterapii znamená mnohem šetrnější způsob léčby, než jaký představuje tradiční agresivní chemoterapie. I přesto, že případů rakoviny bude patrně přibývat, v celkovém měřítku jako příčina úmrtí do 50 let znatelně klesne.
Nové přístupy
Na konci roku 2006 se objevila studie filadelfských vědců, která se zabývala nádorem jako dynamicky se vyvíjející populací buněk. Fungují u nich stejné principy přírodního výběru, jako u živých organismů v přírodě. Buňky s mutacemi umožňujícími rychlejší množení i růst (tedy ty nejnebezpečnější) doslova zadusí ty zbývající.
Podle této práce se přímo nabízí nový přístup léčby – nějakým způsobem zvýhodnit snadno likvidovatelné buňky (například mají na svém povrchu receptory pro snadné navázání protilátky nebo „dodávky“ chemoterapeutika), které by svým růstem utiskovaly ty opravdu nebezpečné. Jejich populaci by posléze nebyl žádný problém zcela zničit.
Realistický pohled 21. STOLETÍ
Prevence
Na jednu stranu se neustále rozšiřují poznatky o příčinách a možnostech prevence zhoubného bujení (například konzumace vitaminu E snižuje výskyt rakoviny močového měchýře téměř o polovinu), na stranu druhou je člověk stále méně ochoten obětovat své pohodlí zdravému životnímu stylu. Přestože se například rozjela masivní kampaň proti kouření, kuřáků nijak výrazně neubývá.
Nesmíme však zapomínat na pokroky v diagnostice. U mnoha typů nádorů je v případě včasného podchycení nesrovnatelně větší naděje na úplné uzdravení, než při zahájení léčby až v pozdějších stádiích.
Možnosti tradiční léčby
Studie z poslední doby ukazují, že tradiční necílená chemoterapie je přinejmenším velmi diskutabilní metoda léčby. Často je otázkou, zda dokáže něco víc než prodloužit život bez výrazného zvýšení jeho kvality. Chemoterapie také značně poškozuje imunitní systém, a tím otevírá bránu pro další rozvoj rakoviny.
Podobně kontroverzní se jeví i náhrada zničených tkání buňkami z cizího organismu. Aby je tělo pacienta přijalo za své, musí se potlačit přirozené imunitní funkce, takže se špatně hlídané buňky mohou znovu začít nerušeně zvrhávat… Z tohoto pohledu by ideálním řešením bylo pěstování tkání ve zkumavce z vlastních buněk pacienta, které se díky posledním několika korejským a americkým studiím zdá být realizovatelné i bez eticky problematického využití lidských embryí.
Nové přístupy
Pro některé typy rakoviny se jako schůdným řešením jeví genové terapie, která sice zatím nedostala příliš příležitostí prokázat svoji účinnost, zejména z důvodu rizika vzniku rozvoje sekundárního zhoubného bujení. Do budoucna se však zdá velmi nadějnou metodou.
Prozatím se provádějí genetické úpravy jen některých buněk, například bílé krvinky se vybaví účinnými zbraněmi proti nádorovým buňkám konkrétního typu nebo se rovnou nádorové buňky přinutí k produkci pro ně jedovatých látek. Oprava DNA ve všech tkáních těla, za pomoci roznašečských virů, se zatím nejeví jako realizovatelná. V průběhu dalších 50 – 100 let by však mohla stát velkým přínosem.
