Teleportace lidí na velkou vzdálenost je stále ještě neuskutečnitelná a patří zatím do říše fantazie. Ale vědecké laboratoře krůček po krůčku odhalují tajemství přemisťování informací i objektů pomocí přenosového paprsku.
Když před čtyřmi lety vědci v Austrálii dokázali teleportovat laserový paprsek, vzbudil tento pokus pozornost na celém světě, jak mezi odborníky, tak mezi laiky. Paprsek byl tehdy přenesen na vzdálenost půl metru. Nicméně řada lidí stále ještě o možnostech tohoto zvláštního druhu dopravy pochybovala.
V roce 2004 to byli znovu Australané, kteří teleportací přenesli vysokofrekvenční zvukový záznam. V tomtéž roce se pak ve Vídni podařilo rakouským odborníkům přenést světelné částice přes Dunaj na vzdálenost 600 metrů. Tehdy byl použit optický kabel vedený potrubím vídeňské kanalizace, který spojil dvě laboratoře, v nichž se přenášené částice na opačných březích řeky nacházely. Možnosti, které zkoumání teleportace přináší, museli dnes již uznat i dosud největší skeptici.
Úspěšný přenos atomů
Vědecký tým z Institutu Nielse Bohra z Kodaňské univerzity, vedený profesorem Eugene Polzikem, posunul nedávno hranice možností teleportace znovu o pořádný kus dál. Podařilo se mu totiž přenést nejen kvantovou informaci, ale i makroskopický objekt, který obsahoval několik tisíců miliard atomů. Zatím jen na vzdálenost půl metru, ale kdo ví, co Dánové dokáží příště.
Podle jejich vlastních vyjádření se totiž vzdálenost pro teleportaci můžu do budoucna o mnoho prodloužit. Navíc, už zmíněný půlmetr je velmi slušná vzdálenost, uvědomíme-li si, že dosud se atomy podařilo přesunout na vzdálenosti jen v řádech mikrometrů., nehledě na to, že vzdálenost byla limitována i prostorem, ve kterém pokus probíhal. „Je to další krok vpřed, protože poprvé jde o teleportaci mezi světlem a hmotou, tedy mezi dvěmi odlišnými objekty. Jedním je nosič informací a druhým je paměťové médium,“ prohlásil profesor Polzik.
Teleportace na ocelovém stole
Celý experiment probíhal na optickém stole z oceli, o rozměrech 1 x 2 metry. Stůl byl přitom podložen pneumatickými nohami, které měly za úkol zabránit vibracím, jež by pokus znemožnily. Na stole vznikla složitá optická soustava, skládající se z čoček a zrcadel. Nemohl samozřejmě chybět laser a zařízení, které světelný paprsek dokáže upravit tak, aby byl pro úspěch experimentu optimální.
Poté byly do skleněné krychle vloženy atomy cesia. Ty byly ozářeny světelným paprskem, magnetickým polem byly upraveny jejich vlastnosti a pak byl na ně namířen laser. Tím byly atomy pospojovány se světelnými částicemi (fotony). Dalším laserový paprskem se vlastnosti fotonů promítly do vlastností atomů cesia.
Trochu složitější fax
Teleportovat lze jak vlastnosti fotonů, tak třeba i hmotných částic. Vlastní teleportace spočívá v tom, že se určitá informace nejprve rozloží a o nepatrný zlomek vteřiny později se znovu složí do původní podoby na jiném místě. Originál je naskenován, díky čemuž se získají všechny důležité informace.
Následuje přenos informací na určité místo, kde se vytvoří kopie originálu. To je důležité si uvědomit, protože je všeobecně rozšířena představa, že při teleportaci se na cílovém místě poskládá původní objekt. Tento mýtus je zřejmě inspirován seriály typu Star Trek nebo filmy, jakým byla například kultovní Moucha.
Princip teleportace by se dal přirovnat k faxu. Když se z faxového přístroje odesílá text či obrázek, na druhé straně Země vyleze jeho kopie. Na první pohled se zdá stejná, ale stále jde jen o kopii složenou z jiných částic, než z jakých je sestaven originál.
Neprolomitelná šifra
V současnosti vědci počítají s využitím teleportace v kvantových počítačích, šifrování a komunikačních technologiích. Kódování a šifrování informací by mělo být stoprocentně bezpečné, což se ani při veškerých dnešních technických vymoženostech nedaří.
Neprolomitelná šifra, vzniklá působením kvantových jevů, zní sice jako téma budoucnosti, ale v odborných kruzích se již nahlas mluví o jejím využití. Kvantovou informaci totiž není možné změnit, narozdíl od informace klasické. „Kvantová informace má o mnoho vyšší informační kapacitu a je nemožné jí odposlouchávat. Přenos kvantové informace je možno uskutečnit absolutně bezpečně,“ dodává profesor Polzik.
Na výsledky čekají i zpravodajské služby!
V komunikaci by teleportace a její teoretické základy měly dopomoci k mnohem rychlejšímu přenosu výrazně většího objemu dat. Otázka sdílení tajných či osobních údajů a dat je přitom v současné době považována za jednu ze základních a nejdůležitějších otázek, před kterou jsou postaveny telekomunikační společnosti či informační a bankovní systémy. Vždy se najde nějaký fiškus, který, ač nevítán, se do podobných údajů rád zavrtá.
Pokud budou experimenty s teleportací úspěšné, lze očekávat její brzké využití i v praxi. Teleportace by se dala nejlépe využít v bankách, pojišťovnách a telekomunikacích. Vzhledem k její bezpečnosti by se jistě hodila i zpravodajským službám celého světa.
Je to první článek řetězce, na konci kterého by měly být superrychlé kvantové počítače. Ty by mohly pracovat až milionkrát rychleji, než počítače, které známe z běžného užívání dnes.
Strašidelný dálkový účinek
Albert Einstein nazýval teleportaci „strašidelným dálkovým účinkem“. Její princip spočívá ve vytvoření dvojice fotonů, které mezi sebou reagují tak, že jejich kvantové vlastnosti jsou navzájem provázány. Tento proces fyzici nazývají kvantové propletení. Pokud se tyto fotony následně oddělí, lze pak změřit vlastnosti jednoho fotonu a poté jej zničit. Pak dochází k okamžitému přenosu vlastností na druhý foton, přestože je od původního fotonu vzdálen.
K tomu, abychom se mohli teleportovat tak, jak to známe ze seriálu Star Trek je ale přece jen ještě velice daleko.
Světový rekord drží Rakušani
Je zajímavé, že zatímco v mnoha jiných vědních oborech hrají prim Američané, co se týče teleportace, byli zprvu úspěšní Australani a poté Evropané.
Světový rekord ve vzdálenosti teleportace drží rakouští vědci vedeni Antonem Zeilingerem. Jeho hodnota činí 7,8 kilometru a byly při něm úspěšně přeneseny světelné částice, fotony.
