Cynik by řekl, že mořemilovní Češi to budou mít za 300 let dobré. Jejich cesta k moři se díky stoupajícím hladinám oceánů podstatně zkrátí.
To, že ledovce v Grónsku a v Arktidě každým rokem ubývají, není už záležitostí vědeckých sporů, ale holým faktem. Vědci se nyní přou spíše o to, jakou rychlost tento proces nabere a zda se někdy zastaví. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že během příštích 200 až 300 let se hladina světového oceánu zvedne o celých sedm metrů.
Co zbude z Evropy?
Obyvatelé Nizozemska s oblibou tvrdí: „Bůh stvořil zemi a Holanďané Holandsko“. Něco na tom je, protože Nizozemci si svou zemi rozšiřovali tím, že vysoušeli mořem zaplavené pobřeží. Část Nizozemska, celé dvě pětiny jeho celkové rozlohy, které jsou srovnatelné s rozlohou středočeského kraje, se tak nachází pod hladinou moře a před přívalem vody ji chrání hráze.
Pokud by se však hladiny oceánů skutečně zvedly, celé Nizozemsko by doslova zmizelo pod vodou. A nejen ono, stejný osud by postihl řadu dalších nížinných oblastí, jakými je například severní Německo, Dánsko nebo některé části Polska.
Pokud by tento trend pokračoval, tak v roce 4000 z Britských ostrovů zbude v Atlantiku shluk ostrůvků, ne nepodobný těm, jaké dnes nalezneme v Egejském moři. Ostatní části světa by na tom nebyly o mnoho lépe.
Vyrostou v Antarktidě lesy?
Toho, že se moře zvedne o sedm metrů, se asi z našich současníků nikdo nedožije, což ovšem neznamená, že i z respektu k příštím generacím bychom neměli být opatrní. Ono i takové zvednutí mořské hladiny o necelý metr by způsobilo v některých lokalitách řadu vážných problémů.
Z čeho tyto vize vycházejí? Vědci počítají s nárůstem oxidu uhličitého v zemské atmosféře. Zatímco v současnosti je ho v jednom milionu vzdušných molekul 380, tak v roce 2300 by se tento počet měl zvýšit až na 1420. Průměrná teplota by se tak v globálním měřítku zvýšila o osm stupňů Celsia, na obou pólech pak dokonce o dvacet. V Antarktidě by se tedy opět mohly objevit lesy.
Jedním z mnoha vedlejších efektů by bylo třeba vyhynutí korýšů, protože moře by ztrácela svou slanost a korýši by neměli materiál na stavbu svých ulit.
Tady nás voda nedožene!
Leckdo může namítnout, že zásoby fosilních paliv, které skleníkové plyny produkují, pomalu docházejí. Jenže do doby než dojdou, se postupným oteplováním mohou uvolnit ohromné zásoby metanu v Arktidě a na Sibiři. To by byl nezvratný proces, skrze který by zemská atmosféra dostala obrovskou injekci v podobě dalších skleníkových plynů.
Když praotec Čech vešel do kotliny, ve které se usadil, možná si pod vousy brumlal: „Tady nás voda nedožene“. Ale abychom si nehráli jen na našem domácím písečku, řešení, která by mohla nežádoucím účinkům globálního oteplování zabránit jsou všeobecně známa. Omezit spotřebu energie, více využívat energii z přirozených energetických toků a v neposlední řadě návrat respektu vůči přírodě!
Co se vše může stát v příštích letech?
2010 – Postupná destabilizace metanových zásob v Arktidě a jejich uvolňování
2015 – Mořská hladina se zvyšuje, zaplaveno je Nizozemsko, v oblasti Pacifiku jsou na denním pořádku rozsáhlé záplavy
2020 – Hurikán ničí mys Canaveral, startují vědecké programy, které mají za úkol nahradit docházející uhlí
2025 – Probíhá válka v okolí Kapsického moře kvůli posledním nalezištím ropy
2030 – Metanové zásoby v Arktidě se konečně stabilizovaly, východní pobřeží USA je paralyzováno nedostatkem energie, po celém světě zuří lesní požáry a zásoby vody v ledovcích se nebezpečně tenčí
2040 – Na Blízkém a středním východě probíhají války o vodu, po světě se šíří epidemie různých nemocí, které souvisejí s proudy uprchlíků ze suchem postižených zemí
2045 – Evropa a USA jsou konečně nezávislé na ropě, globálním ekonomickým lídrem je však Čína
Zdroje energie v roce 2006
1. Ropa 34%
2. Uhlí 24%
3. Plyn 18%
4. Biomasa 13%
5. Atom 7%
6. Vodní energie 3%
7. Ostatní 1%
Předpokládané zdroje energie v roce 2050
1. Atom 30%
2. Solární a větrná energie 28%
3. Voda 11%
4. Biomasa 11%
5. Ostatní 9%
6. Uhlí 6%
7. Plyn 4%
8. Ropa 1%
Nenechte si ujít další zajímavé články
