Náš organismus je spojením dokonalého složitého stroje, velmi výkonného živého počítače a chodící chemické továrny. Některé jeho záhady dnes přibližujeme.
Absolutní síla žvýkacího svalstva – síla, jakou dokážou vyvinout žvýkací svaly. Dosahuje maximální hodnoty až 4000 newtonů. Asi pětina hodnoty se zužitkuje při žvýkání jako tzv. žvýkací síla. Na větší zatížení reaguje ozubice bolestí, čímž chrání zuby před možným poškozením (např. kamínkem v potravě apod.).
Buňky – jednoduché součásti, ze kterých se celý složitý organismus skládá. Dospělý člověk má 100 milionů buněk! Buňky podobné velikosti i tvaru tvoří různé typy tkání: – epitelovou (výstelkovou), pojivovou, svalovou a nervovou. Ze dvou či více typů tkání vznikají orgány – největším je kůže, dalšími střeva, srdce, plíce, játra, ledviny, žaludek.
Šancí pro budoucnost jsou tzv. kmenové buňky. Mají unikátní schopnost vývoje a proměny na mnoho druhů běžných buněk – kožní, krevní, jaterní, svalové, ba i mozkové. Mohou tak opravovat poškozené tkáně, orgány. Největší možnosti k léčení různých chorob představují buňky embryonální. Jak se embryo vyvíjí a roste, jeho kmenové buňky se čím dál víc odlišují a vytvářejí všechny tkáně těla.
Centrální nervový systém (CNS) – tvoří ho mozek (viz) a mícha (u dospělých připomíná válec o sílu malíčku a délce 40 – 45 cm). Chrání je tlumícím efektem mozkomíšní mok – čirá vodnatá tekutina vytékající z mozkových komor.
Mícha, prostřednictvím senzorických a motorických nervových buněk (neuronů), jejich vlákna se táhnou v dlouhých svazcích z mozku, působí jako dvojsměrný vodivý „kabel“ mezi mozkem a periferním nervovým systémem.
Celková délka nervů dospělého člověka je až 150 000 km (střední vzdálenost Země – Měsíc = 340 000 km)!
Čidlo – receptor smyslového ústrojí pro vnímání podráždění, které vzniká změnami v prostředí. Člověk má pět základních čidel: zrakové (oči), sluchové (uši), čichové (nos), chuťové (jazyk) a hmatové (pokožka těla, zvláště konečky prstů).
Dýchání – jedna ze základních podmínek života – světový rekord v nedýchání je sedm minut. Při nádechu vniká do plic vnější vzduch a kyslík z něj přechází do krve. Jedním nadechnutím do sebe vpravíme cca 4,5 l vzduchu, při velmi namáhavé práci vyměníme za minutu až 200 l vzduchu. Běžná rychlost vzduchu při dýchání je 8 km/hod., při kýchnutí až 180 /km!
Plíce (pulmo) připomínají mořskou houbu a mají zhruba pětilitrový objem. K tomu, aby plíce pro tělo získaly co nejvíce kyslíku, potřebují ke styku se vzduchem maximální plochu. Tu zajišťují plicní sklípky, jejichž plocha by po rozprostření pokryla tenisový kurt.
Epidermis – vnější část kůže (celková plocha u dospělého až 2 m2), složená z několika vrstev buněk. Stejně jako druhá vrstva (dermis – škára) obsahuje nervová zakončení, která přenášejí pocity tepla (30 000 čidel), chladu (250 000). Je zde mj. 3,5 milionů čidel pro vnímání bolesti (např. vpichu) a 500 000 čidel hmatových.
Ústí sem i 2 miliony potních žláz, jimiž za život vypotíme 14 000 litrů potu. Nechybějí zde však ani žlázy mazové a pachové, které se vyvíjejí v pubertě a odlišují tak pohlaví.
Pokožka se díky stárnutí a opětovnému obnovování buněk mění třikrát do roka.
Fertilizace (oplodnění) – spojení ženského vajíčka s mužskou spermií. Těch muž při každé ejakulaci vyloučí až 400 milionů. Kyselé prostředí ženské pochvy (vaginy) ihned likviduje poškozené a nedravé spermie. Cestu do dělohy a vejcovodů, dlouhou cca 20 cm, urazí spermie až za zhruba 45 minut. Každá nese enzym (látku odpovědnou za průběh životně důležitých chemických procesů), který rozpouští povrch vajíčka a usnadňuje penetraci (průnik) vlastní spermie. Poté ostatní spermie hynou, úspěšná se spojí s vajíčkem a vytvoří jádro, které se začne dělit na buňky.
Geny – základní jednotka dědičné informace. V době oplodnění (viz) začnou uvolňovat informace pro formování nového jedince. Nezbytnou podmínkou je přítomnost chemické látky, deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Bílkoviny zajišťují stavbu a funkci každé buňky a organismu jako celku. Obrazně si lze DNA představit jako podrobný stavební plán, podle kterého bílkoviny jako architekti staví dům (buňku) a město (lidský organismus). Skupiny genů jsou uspořádány na vláknitých strukturách, chromozomech. Souhrn všech genů se nazývá genom. Nedávno ho vědci rozluštili, přičemž zjistili, že člověk má „jen“ 20 – 25 tisíc genů.
Velmi perspektivní je genové inženýrství (genová terapie), která dává budoucím rodičům šanci, aby měli dítě se specifickou sadou požadovaných vlastností.
Hormony – skupina chemicky různorodých látek. Vznikají v jedné části těla a prostřednictvím krve se dostávají do ostatních částí k tzv. cílovým buňkám. Narozdíl od nervů to činí pomaleji, výjimkou je adrenalin (tvoří se v nadledvinách), „hormon útoku nebo útěku“.Uveďme například hormony pohlavní, růstové, inzulin (snižuje hladinu cukru v krvi)…
Cholesterol – lipid (tuk) v krvi, jehož vysoká hladina bývá rizikovým faktorem rozvoje aterosklerózy, spojencem kardiovaskulárního onemocnění (srdce a cév). Normální hladina je do 5,2 mmol/litr krve.
Vědci nyní za ještě nebezpečnější „cholesterol 21. století“ označují málo prozkoumaný lipid homocystein (Hcy).
Imunitní systém – ochranu organismu proti nemocem zajišťují specializované bílé krvinky, které vyhledávají a ničí nádorové buňky či buňky napadené viry. Důležitý je lymfatický systém, síť cév a uzlin, kterými po celém těle protéká lymfa (vodnatý tkáňový mok).
Játra – největší žláza v těle obratlovců. Přemísťují a chemicky mění léky, alkohol a jiné látky, které mohou tělu škodit. Vylučují žluč, která v trávicím ústrojí pomáhá rozkládat tuky z potravy. Dospělý člověk věnuje za život jídlu přes 50 tisíc hodin. Spořádá asi 30 000 kg potravin (hmotnost šesti slonů).
Vedle zajišťování látkové výměny a přeměny se játra podílejí mj. i na hospodaření s cukry, aminokyselinami, vitaminy, hormony a stopovými prvky. U dospělého člověka váží 1 200 – 1 500 gramů, po 50 letech snižují váhu až na 800 – 1 200 gramů.
Kostra – pevná, ale pružná opora těla. U průměrného člověka ji tvoří 206 kostí. (při narození 350 kostí, které se s vývojem spojují). Nejmenší je kůstka ve středním uchu (2 mm), nejdelší kost stehenní (u vysokých lidí až 76 cm, zlomí se při zatížení 5400 kg).
Ledviny – párový orgán, regulující obsah solí a vody v těle. Odstraňují nadbytečnou tekutinu a více než třicetkrát za den filtrují krev, která putuje naším oběhovým ústrojím. U dospělého člověka tak jimi za den proteče asi 170 litrů. Odpadní látky přecházejí do dvou milionů mikroskopických trubiček tenčích než vlas.
Mozek – nejvyšší seskupení vyšších a nejvyšších nervových ústředí. Převažuje v něm voda (až 80 %). Představuje asi 1/50 celkové hmotnosti těla, ale využívá více než 1/5 veškeré energie organismu. Šedá kůra mozková by po rozvinutí pokryla podlahu místnosti o ploše 20 m2.
Mozek průměrného člověka uchovává tolik informací jako 20 000 velkých slovníků. Až nedávno vědci zjistili, že ani v mozku nervové buňky (neurony) s rostoucím věkem neumírají, ale stále se obnovují. V vědci ze Stanfordovy a Oregonské univerzity (USA) porovnáváním snímků mozku, pořízených metodou magnetické rezonance, dospěli k závěru, že lidé dokážou silou vůle „zablokovat“ myšlenky stejným způsobem jakým zastavují nechtěné konání.
Nervus vagus (nerv hlavový, bloudivý) – zásobuje trávicí orgány, srdce a dýchací cesty v plicích. Nachází se na levé straně krku. Nejnověji lékaři úspěšně experimentují s možností tzv. stimulace bloudivého nervu při léčbě těžké epilepsie či deprese: Pacientovi do hrudi voperují přístroj podobný kardiostimulátoru a z něj pak vedou vodiče, které přenášejí pulsy do bloudivého nervu.
Onkogen – gen, jehož porucha může způsobit vznik zhoubného bujení. Zatím se v lidských buňkách podařilo objevit několik onkogenů.
Palpitace – bušení srdce, které postižený výrazně vnímá. (Podle latinského palpito = škubat sebou). Signalizuje tak poruchy srdečního rytmu (arytmie). Někdy se objeví i při náhlém rozčilení či velké námaze.
Q – (queenslandská) horečka – akutní infekční onemocnění způsobené virem, který se na člověka přenáší z dobytka. Nejčastěji má plicní a chřipkovou formu. Léčí se antibiotiky.
Reflex –stabilní odpověď lidského těla na adekvátní podráždění, které přichází na místo (receptor) pro to zvlášť uzpůsobené. Příslušné centrum poté zajišťuje vhodnou odezvu. Reflex je funkční jednotkou nervové soustavy.
Ruský fyziolog I. P. Pavlov rozlišil reflexy na podmíněné (získané) a nepodmíněné (vrozená reakce organismu, například při spálení). Většinou se u reflexu jedná o automatickou, vůlí neovlivnitelnou odpověď nervového systému na určitý podnět.
Srdce (cor) – podobá se pumpě, která pohání krevní oběh. Za život provede 2,5 miliardy úderů. Dospělý muž má cca 4 – 6 l krve, žena 4 – 5 l. Zhruba stotisíckrát za den se srdce naplní krví, kterou poté vypuzuje do krevního oběhu. Tekutiny přečerpané každý den (10 tisíc l) by naplnily cisternu. Kdyby se množství energie, kterou srdce takto vyvine, dalo využít k létání, každodenně bychom vyletěli do výšky 300 metrů. Celkový výkon srdce za 70 let života by vytáhl lokomotivu na vrchol nejvyšší evropské hory Mont Blanc (4 807 m).
Tlak krevní (TK) – tlak, kterým krev působí na stěnu cév (hlavně tepen). Zdrojem TK je práce srdce, které pumpuje krev do aorty, sloužící jako pružný krevní zásobník.
Krev je složitá směs tekutin, chemických látek a buněk. Většinu tvoří tekutá krevní plazma (hlavně z vody). Jediná kapka krve obsahuje 250 milionů červených krvinek, které přenášejí kyslík. Dále je v ní 300 000 bílých krvinek – ochránců organismu.
Normální TK je pod 140/pod 90 Hg (rťutového sloupce).Vysoký TK (hypertenze) má negativní vliv na srdce a cévy. Nízký TK (hypotenze) může způsobovat poruchy prokrvení mozku a jiných orgánů.
Ucho – není jen smyslovým orgánem sluchu, ale i rovnováhy. Vnější ucho pracuje jako přijímač, jenž zachycuje zvukové vlny vznikající vibracemi molekul zvuku. Frekvenční rozsah odlišitelných zvuků (u mladších lidí) je 16 000 – 21 000 Hertzů (delfín slyší ultrazvuky o kmitočtu až 280 000 Hz).
Ušní boltec při vývoji roste o 1 mm za pět let.
Vyměšování – čistící funkce organismu. Průměrný člověk za život vyloučí asi 5 tun tuhých tělesných odpadů a vymočí 41 000 litrů, což by zaplavilo fotbalové hřiště. Těmto činnostem se člověk za svůj život věnuje celkem 100 dnů.
Xenogenní transplantace – druh transplantace, při které transplantovaná tkáň (orgán) pochází od organismu jiného druhu, například kůže z vepře se transplantuje člověku.
Y chromozom – jeden ze dvou pohlavních chromozomů (X + Y), který je rozhodující pro to, aby se narodilo dítě mužského pohlaví.
Zrak –zdravý člověk uvidí v noci plamen svíčky až na vzdálenost 27 km. Oko je stále vlhké zásluhou slzných žláz, tekutinu roztírají oční víčka, kterými každodenně „mrkneme“ cca 11 500krát.
Žláza štítná – dva laloky umístěné v krku. Vytvářejí mj. hormon thyroxin, který řídí to, jak buňky v těle využívají kyslík k tvorbě energie.
Více informací:
Velký lékařský slovník (Maxdorf +Jessenius, Praha, 2005)
ČLOVĚK (Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2005)
