Kde jsou ty časy, kdy počítač, častokrát nespolehlivý, zabíral celou místnost. Ještě na počátku 70. let minulého století se jeho váha počítala v tunách. Dnes drtivá většina uživatelů vyžaduje, aby přístroje byly lehké, snadno ovladatelné a pokud možno i přenosné. Notebooky toto vše splňují, nemusí vážit ani půl kila a práci s ním zvládne i žák první třídy základní školy.
Odletěl nám notebook!
Asi nikoho nepřekvapí, že přenosné počítače jsou využívány i v kosmickém programu. Paluba kosmických lodí nebývá velká, prostor je omezený. Notebook se tak stává ideálním pomocníkem kosmonautů při jejich práci.
Úplně první notebook letěl do vesmíru v roce 1991. V roce 1993 jeho kolega dokonce asistoval při opravě Hubbleova kosmického teleskopu. V současnosti, pokud raketoplán startuje směrem k oběžné dráze, notebook na jeho palubě samozřejmě nemůže chybět. A není zdaleka jeden, dalo by se říci, že vedle lidské posádky letí do kosmu i posádka přenosných počítačů.
Notebooky jsou využívány jako Payload and General Support Computer (PGSC). Pod tímto na první pohled složitým názvem se skrývá řada využití. Od posílání emailů a vedení vědecké databáze, přes časování zážehů raketových motorů až po provozní záležitosti na raketoplánu, například se dá zjistit stav zásob nebo zda je na palubě dostatek kyslíku.
Notebooky, narozdíl od kosmonautů, nemají skafandry ani jiný ochranný oděv a extrémních podmínek si tedy v kosmu užijí dost a dost. Kupodivu to zvládají celkem bez problémů. V roce 1997, po srážce ruské dopravní lodi Progres s orbitální stanicí Mir, uvízlo na stanici několik notebooků. Když se k nim pak po delší době dostali odborníci, tak s úžasem zjistili, že až na pár drobností jsou počítače funkční.
Počítač na suchý zip
Notebooky ovšem ve stavu beztíže pracují přece jen jinak, než je tomu na pevné Zemi. Podobně jako kosmonaut, i notebook musí projít jistým druhem výcviku a získat speciální vybavení. Přenosný počítač má samozřejmě řadu výhod, ale v kosmu, kde není gravitace, se za určitých podmínek může stát neovladatelnou střelou, která může způsobit škody na vybavení kosmické lodě nebo dokonce zranění členů posádky. Proto je každý notebook, který má tu čest se podívat do kosmu, vybaven suchým zipem. Pásky s tímto druhem připevnění jsou i na různých místech lodi, takže astronaut může svůj přístroj kamkoliv „připíchnout“ a pracovat na něm dle potřeby.
Pro doplnění energie kosmonautů jsou připraveny zásoby tub s nejrůznějšími potravinami, které se jednoduše vymačkají jako zubní pasta. Ale i notebook potřebuje svou dobíjet energii a tu mu kuřecí pasta rozhodně nedodá. Na raketoplánech i na Mezinárodní kosmické stanici ISS mají k „nakrmení“ notebooku k dispozici osmadvacetivoltové zásuvky se stejnosměrným proudem. Protože takové zásuvky by se na zemi hledaly obtížně, musí být notebook vybaven speciálním adaptérem.
Proč se v kosmu natahují kabely?
Každý přístroj potřebuje chlazení. Na Zemi je to jednoduché, fyzika nám jasně říká, že teplý vzduch je lehčí a proto má tendenci stoupat vzhůru. Jenže na oběžné dráze tahle fyzikální poučka není moc platná. Nicméně, i zde je nutné, aby byl notebook ochlazován.
Při výstavbě Mezinárodní kosmické stanice ISS se samozřejmě s notebooky počítá. Počítače na této stanici jsou propojeny v síti označované jako Operations Local Area Network (OPSLAN). Tato síť používá standardní TCP/IP protokoly, nicméně k síti sítí, tedy k internetu, připojena není. Jako server OPSLAN slouží Thinkpad 760XD, vybavený speciálním serverovým softwarem, který je zčásti postaven na operačním systému Windows NT. Není bez zajímavosti, že v prvních fázích výstavby stanice byl tento systém umístěn v ruské části stanice a síť byla pospojovována jen rádiovými frekvencemi. Nyní už je v americké části a mezi jednotlivými uzlovými body jsou nataženy kabely.
Do budoucna se dá předpokládat, že notebooků se do vesmíru podívá víc než lidí. Asi si lze jen těžko představit, že by se případná základna na Měsíci nebo dokonce na Marsu obešla bez přenosných počítačů. Zkrátka, notebooky si v kosmických programech vydobyly své stálé a zatím nenahraditelné místo.
Mohlo to být i dříve
Oficiálně se uvádí, že první přenosný počítač letěl do vesmíru v roce 1991. Jenže, podle některých zdrojů tomu mohlo být i dříve. Notebooky se mohly do vesmíru dostat už v polovině 80. let minulého století, kdy měly asistovat řídícím počítačům. Nelze vyloučit, že se NASA „styděla“ za své nevýkonné počítače v raketoplánech a proto tuto informaci nikdy nezveřejnila. Vše tak zůstává v rovině spekulací.
Malý slovníček základních pojmů
Blackberry – Nestandardizovaný systém pro mobilní zpracování e-mailových zpráv a vzdálenou synchronizaci vyžadující speciální mobilní přístroje
Bluetooth – modrý zub – technologie pro bezdrátové spojení nejrůznějších přístrojů na krátké vzdálenosti, třeba handsfree sady a mobilního telefonu, počítače k internetu přes mobilní telefon nebo PDA a tiskárny.
Broadband – široké pásmo – obecný termín pro širokopásmový neboli rychlejší přenos dat, kdy se za stejný časový úsek pomocí jednoho připojení přenese větší množství informací. Měřítka, co je širokopásmové připojení, se s pokrokem technologií neustále zvyšují.
CDMA – Code Division Multiple Access – vícenásobný přístup s kódovým dělením – systém umožňující rychlejší přenos dat.
Centrino – Mobilní technologie Intel Centrino je systém komponent, technologií a softwaru, který přenosným počítačům zajišťuje kompatibilitu, vysoký výkon, dlouhý provoz na baterie a WiFi bezdrátové připojení. Mobilní platforma Centrino Duo je vybavena dvoujádrovými procesory.
Domácí bezdrátová síť – Tyto sítě se s rostoucím množstvím digitální techniky v domácnostech těší stále větší popularitě. Umožňují propojení počítačů, přehrávačů, televize a hifi systému (většinou prostřednictvím media adaptéru) bez tahání kabelů a po všech místnostech domácnosti. Používá se téměř výhradně technologie WiFi.
Hotspot – horké místo – označuje se tak oblast kolem veřejného přístupového bodu bezdrátové WiFi sítě, kde se mohou jednotliví klienti připojit. Hotspoty jsou zpravidla zřizovány v restauracích, hotelích, čekárnách či školách, některé jsou placené, jiné bezplatné. Pokrytí je dle typu a nastavení hotspotu od několika metrů až po několik set metrů ve volném prostranství.
Laptop – počítač na klín – označení klasického přenosného počítače, které se v anglosaských zemích používá častěji než u nás obvyklý „notebook“. Význam je naprosto stejný.
Mobilní aplikace – Aplikace přizpůsobené mobilnímu provozu, tzn. pracují s připojením i bez připojení k podnikové síti či internetu. Například poštovní klient, který na připojeném počítači průběžně stahuje nové zprávy, během nedostupnosti sítě umožňuje jejich čtení a přípravu zpráv nových, které po opětovném připojení okamžitě rozešle.
Mobilní sítě – Podobně jako klasické telekomunikační sítě vznikly prvořadě za účelem telefonování, v tomto případě však s využitím bezdrátové komunikace. Umožňují i přenos dat, přičemž rychlost tohoto přenosu stále roste (dnes se využívají technologie GSM, GPRS, EDGE, UMTS, 3G).
PDA – Personal Digital Assistant – osobní digitální asistent, označuje se též jako kapesní počítač, chytrá databanka či elektronický diář. Obvykle umožňuje synchronizaci dat s aplikacemi kalendáře, zápisníku, adresáře a elektronické pošty v počítači, někdy omezenou práci se soubory DOC, XLS. Řada novějších modelů se dokáže prostřednictvím WiFi nebo Bluetooth připojit k síti a pracovat s e-maily a webovými stránkami.
Subnotebook – menší notebook – označují se tak menší varianty přenosných počítačů, obvykle s displejem 12“ a menším.
Tablet – druh notebooku, u kterého tvoří jednu stranu dotykový displej, sloužící kromě zobrazení i k ovládání a vstupu dat. Používá se většinou v podnikovém prostředí, např. u terénních pracovníků, při výzkumech veřejného mínění či ve skladech.
VPN – Virtual Private Network – virtuální soukromá síť.
To je technologie, která uvnitř běžného síťového či internetového spojení vytvoří šifrovaný kanál, který zajišťuje přenášeným datům vysoký stupeň ochrany.
Výdrž na baterie – doba provozu přenosného zařízení na jedno nabití baterií. Většina přenosných počítačů umožňuje práci v různých výkonnostních režimech, s různou spotřebou, a tím i různou výdrží baterie. Moderní notebooky pracují na baterie běžně 4 až 5 hodin, při větší zátěži, kterou vyvolá třeba hraní her nebo promítání filmů, kolem tří hodin.
WiFi – Wireless Fidelity – přesný bezdrátový přenos – technologie bezdrátového přenosu dat ve volném (bezlicenčním) pásmu, standardizovaný normou 802.11 (Viz dále)
802.11 (a/b/g/…) – Číslo 802.11 označuje mezinárodní normu IEEE pro bezdrátový přenos dat a písmenka za ním jednotlivé typy či funkce. Souhrnně se tento typ bezdrátové komunikace nazývá WiFi. Nejdůležitější je vědět, že „g“ umožňuje rychlejší přenos než „b“, „a“ je stejně rychlé jako „g“, „e“ znamená podporu pro přenos hlasu a videa, „i“ aktuálně nejvyšší stupeň zabezpečení a „h“ je chystané vylepšení „a“.
S počítačem kamkoliv, třeba i na vrchol Mount Everestu
Epocha počítačů je v plném proudu, není snad jediné lidské činnosti, kam by tyto stroje nepronikly. Takový notebook nalezne mnoho variant využití. Vedle kosmu se dostal třeba i na nejvyšší horu světa.
S nástupem notebooků se jejich uživatelé mohli odlepit od zásuvek a vzít si svůj počítač de facto kamkoliv. Dnes je běžné, že v kavárnách, v parcích nebo na plážích lze potkat lidi, zuřivě ťukajících do svých přenosných počítačů. Mobilní počítače jsou stále populárnější, prodává se jich dnes podobné množství jako stolních počítačů. Hlavní zásluhu na tom neměly ani tak firmy, jako spíše běžní domácí uživatelé.
Co prozradily průzkumy?
Výhody notebooků ve firemním prostředí jsou poměrně dobře známy. Nejprve se jednalo především o pracovní nástroj často cestujících manažerů a obchodníků. Mohli si na nich připravovat podklady a procházet data při dlouhém čekání na letišti nebo v hotelovém pokoji na druhém konci světa. K zahození nebyla ani možnost předvedení grafického rozhraní nové aplikace přímo v zasedačce zákazníka.
S rostoucím objemem práce realizované na počítači a klesajícími cenami notebooků přišli zaměstnavatelé na to, že se u řady pracovních pozic dá pomocí přenosného počítače úspěšně zvýšit produktivita. Kromě toho, že si na nich doma možná zahrají nějaké hry, si zaměstnanci po večerech a o víkendech připraví i celou řadu úkolů a restů z práce.
Ale notebooky se dnes nevyužívají jen k práci. Je nemálo lidí, kteří si bez nich už svou dovolenou nedokáží představit. Ostatně, podle studie „Intel Unwired Travel“ zveřejněné společností Intel, se notebooky na seznamu výbavy na dovolenou dostaly na přední pozice, hned vedle plavek a krémů na opalování. Podle průzkumu, který zpracovala agentura Harris Interactive, již notebook na dovolenou vezli zhruba čtyři z deseti (38 %) dospělých uživatelů počítačů v USA (nebo někdo z jejich rodiny) a více než polovina (53 %) to plánuje u některé z budoucích dovolených.
Ovšem to, že si lidé s sebou na rekreaci vozí notebook, nesouvisí s tím, že by o dovolené chtěli bůhvíjak pracovat. Jde hlavně o spojení se světem, téměř 80 procent lidí chce mít i o dovolené neustálý přístup ke své emailové schránce. Dalšími důvody, proč si lidé berou notebook i na dovolenou je
zábava (60 %) a vyhledávání informací pro plánování dalšího programu rekreace (48 %).
S notebookem na cestách
Existují různé mobilní technologie, za všechny jmenujme Intel® Centrino®, díky kterým se mohou notebooky ztenčit a nezabírají v zavazadlech tolik prostoru. Typickým příkladem jsou notebooky společnosti UMAX, které, s taškou přes rameno, nezatěžují ani po osmikilometrovém pochodu hornatou krajinou.
Celkem 61 % dospělých uživatelů počítačů má za to, že cestování s bezdrátovým připojením k Internetu je lepší. Průzkum dále odhalil, že lidé pro notebooky během dovolené vymýšlí stále nové způsoby využití. Respondenti se například zmínili o využití notebooku během lezení na horskou stěnu nebo o posílání zamilovaných dopisů z vrcholku Eiffelovky. Jiní cestovatelé uvedli, že notebook využívají během čekání na letišti a v hotelové kavárně k objednání vstupenek, pronájmu aut a hotelových pokojů za lepší „on-line“ ceny.
„Přenosná technika doplňuje tradiční zdroje pro cestovatele, jako jsou průvodci, mapy a slovníky, poslouží podobně jako tyto pomůcky a navíc možnosti cestovatelů dále rozšíří,“ uvádí Christina Tunnah, ředitelka marketingu společnosti Lonely Planet, největšího nezávislého dodavatele a vydavatele informací pro cestovatele. „Nejde pouze o kontakt s přáteli a rodinou, ale rovněž o spojení s cílovými destinacemi. Kromě toho, že si lidé na cestách mohou z webových stránek, stáhnout potřebný obsah a využívat další služby, lze se rovněž spojit s ostatními aktivními cestovateli na stránkách a deníčcích o cestování a získat o příslušných místech naprosto aktuální informace.“
Na síti se najde vše
Kromě stále dostupnějšího bezdrátového připojení k internetu na obvyklých místech (kavárny, hotely či letiště) by podle průzkumu společnosti Intel lidé chtěli bezdrátové připojení i na dalších oblíbených venkovních a veřejných místech, jako jsou kempy (21 %), pláže, bazény a přístavy (20 %). Více než polovina respondentů (57 %) by přivítala bezdrátový přístup k internetu během cestování, v autě, letadle, vlaku či autobusu.
Ono to má svou logiku. Proč s sebou tahat na dovolenou těžkého průvodce nebo třeba slovník, když vše je k dispozici na internetu. Šedesát osm procent uživatelů počítačů souhlasí s tím, že notebooky jsou výbornou pomůckou k řešení problémů během cestování a jedna čtvrtina respondentů označila notebook s bezdrátovým připojením za hlavní pomůcku na cestách. Podle 66 % uživatelů počítačů jim dovolují notebooky jedinečné způsoby zábavy během dovolené.
Auta i řidiči pod kontrolou
Notebooky se ovšem nezúčastňují jen dovolených a rekreací. Velmi hojně je využívá třeba policie. Kamionová doprava je leckde velkým problémem. Proto by se do velkých nákladních vozů měly v dohledné době začít montovat moderní tachografy, které lépe dohlédnou na dodržování bezpečnostních přestávek řidičů a povolené rychlosti. Prostřednictvím notebooku se tak dá během několika minut zkontrolovat průběh jízd, například za celý uplynulý rok.
Bez notebooků si dnes nelze představit ani mnohé sportovní závody, zejména pak automobilové. V boxech stájí Formule 1 jsou na noteboocích průběžně sledovány technické parametry vozidel na trati, ale i třeba životní funkce jezdců.
Cepíny, mačky… notebook
Jiným příkladem je jedna rakouská horolezecká výprava z roku 2001, která si svůj notebook donesla až na vrchol Everestu do výšky 8 848 metrů, kde na něm poté na místě kontrolovali kvalitu nasnímaných fotografií. O tom, jak nadával horolezec, který ho táhnul vzhůru, však již informace nejsou.
Notebooky ale pronikají například i do fotbalu. Tým AC Milán spustil projekt Milan Lab. Pod tímto tajemným názvem se skrývá výzkumné centrum zaměřené na kybernetiku, IT i psychologii. Hráči jsou během tréninku ověšeni čipy a data z nich jsou okamžitě přenášena do přenosného počítače v rukou odborníka. Laboratoř pak na základě získaných informací a existujících modelů předpovídá zdravotní stav či metabolické procesy jednotlivých hráčů.
Počítač proti teroristům
Notebooky zasahují i do vysokého světa politiky. Nejde jen o poslance sedící v parlamentu, kteří po dobu schůze hrají pasiáns nebo hledají miny. Svou úlohu mají i ve světě tajných služeb a špionáže. Přenosné počítače obsahují cenná data, ke kterým se přes šifry dostat bývá obtížné. Na Blízkém Východě se do rukou Palestinců dostal izraelský agent i se svým notebookem. Palestinský počítačový expert se sice dostal přes mnohá zabezpečení, ale to hlavní, data, to bylo zakódované velmi důmyslně.
Únoscům pak nezbylo nic jiného, než se obrátit na svou oběť a pod pohrůžkami ji přimět k rozkódování. Rukojmí dané situace beze zbytku využil a zatímco předstíral, že pracuje na odtajnění materiálu, zavolal si pomoc. Jaké asi bylo překvapení únosců, když do jejich nejtajnější skrýše zničehonic vniklo izraelské komando…
Notebooky budoucnosti
A jak budou vypadat přenosné počítače budoucnosti? Odpověď se přímo nabízí, budou čím dál lehčí a čím dál výkonnější. Bill Gates na konferenci Windows Hardware Engineering představil koncepci „přenosného PC budoucnosti“. A ta rozhodně stojí za zmínku. Představme si deset archů obyčejného papíru, které jsou naskládány na sebe. Přesně tak by měl být notebook budoucnosti do několika málo let tlustý či spíše tenký. Podle Gatese zabere drtivou část veškeré plochy notebooku 6 palců velký displej. Takový notebook bude vážit něco přes půl kila. Samozřejmou výbavou bude vestavěný fotoaparát, Wi-Fi, bluetooth… Baterie se nevybije po hodině, ale vydrží celý den. Potenciálního zájemce taková legrace vyjde na 500 až 800 dolarů (v přepočtu 12 500 – 20 000 korun).
Co je poruchovější?
Každý přístroj se občas porouchá a notebooky samozřejmě nejsou výjimkou. Co je poruchovější, stolní počítače nebo notebooky? Už z hlediska komponent a vnitřního vybavení je jasné, že to jsou právě notebooky. Až 20 procent všech vyrobených přenosných počítačů se během svého „života“ nějak rozbije. Nejčastěji se jedná o poruchy pevných disků a základní desky.
Analytici svá tvrzení dokládají následujícími čísly. Zatímco v prvním roce provozu dojde k nějaké závadě zhruba u pěti procent stolních počítačů, tak za stejnou dobu se porouchá 15 procent notebooků. Po čtyřech letech životnosti pak nějaký problém zaznamená 15 procent stolních počítačů a 22 procent notebooků.
Notebooky pomalu, ale jistě vítězí.
Letos v květnu bylo v celosvětovém měřítku poprvé prodáno více notebooků než stolních počítačů, a to v poměru 55:45. Přitom před rokem vedly stolní počítače s celkem slušným náskokem 20 procent, poměr byl tedy 60:40. Za tímto vývojem stojí podle analytiků rostoucí požadavky na neustálé bezdrátové připojení k internetu a postupné zlevňování přenosných počítačů.
Anketa www.21stoleti.cz
Při práci s počítačem preferujete:
klasický stolní počítač, jsem konzervativní a notebookům nedůvěřuji 22%
klasický stolní počítač, ale uvažuji o pořízení notebooku 37%
notebook, ale jsou chvíle, kdy lituji, že nemám pořádnou počítačovou sestavu 6%
notebook, stolní počítač je relikt minulosti 12%
využívám oboje 23%
Není to jen přenosný psací stroj
Podle některých údajů je v České republice v provozu více Wi-Fi karet než jinde v Evropě. Přičítat to můžeme nedostatečné či drahé nabídce klasických forem širokopásmového připojení nebo nadšeným a šetřícím českým kutilům.
Každopádně Wi-Fi sdílené připojení k internetu, poloamatérské a drobné komerční sítě, najdeme téměř v každé obci nebo větším městském domě. Připojení k těmto sítím je založeno na osobní domluvě, aktuálním dosahu a bude se z hlediska praktického provedení lišit.
Velké telekomunikační služby nabízejí trochu něco jiného. Jedná se o tzv. hotspoty, neboli veřejně přístupná přípojná místa. Velcí poskytovatelé se zpravidla zaměřují na pokrytí míst s vyšší koncentrací mobilních uživatelů, jako jsou hotely, obchodní centra, benzínové pumpy či letiště. Kromě toho většina nabízí Wi-Fi připojení i ve svých prodejnách a kancelářských budovách.
Co se týče placení za tyto služby, nabízí velcí operátoři zpravidla několik variant, od jednorázových plateb prostřednictvím karty, banky nebo SMS pro sváteční uživatele, přes předplacené kupóny pro častější, až po datové paušály pro pravidelné uživatele, většinou jako kombinaci různých typů připojení. Bezplatný přístup k internetu svým zákazníkům umožňují některé restaurace, knihovny, školy či obce.
Stačí kliknutí…
Připojení k volně přístupnému hotspotu je ve Windows XP a ostatních operačních systémech vybavených potřebným softwarem otázkou dvou, tří kliknutí myši. Pokud je bezdrátové rozhraní zapnuté, objeví se v systémové liště informace o dostupné bezdrátové síti. Po kliknutí na tuto ikonu či hlášku se otevře dialogové okno operačního systému nebo obslužného softwaru (např. Intel PROSet/Wireless), kde stačí kliknout na tlačítko Připojit (pokud je v daném místě dostupných několik sítí, bude předtím potřeba vybrat tu správnou). Během několika sekund se objeví hláška o novém připojení k síti a brouzdání po internetu již nic nebrání. Pokud se budeme do této sítě připojovat častěji, vyplatí se vytvořit samostatný profil, který napříště zajistí připojení bez jakéhokoliv zásahu uživatele.
Jen pro zvané!
V některých případech je přístup do sítě omezen pouze pro zvané a v takovém případě nastupuje nějaká forma ověření totožnosti nového uživatele. Většinou je systém nastaven tak, aby po zadání libovolné webové adresy přesměroval prohlížeč na stránku s přihlašovacími údaji, případně otevře dialogové okno s výzvou k jejich vložení. Po zadání uživatelského jména a hesla již lze surfovat tolik, kolik si uživatel „naordinuje“.
Poměrně časté bývá omezení některých dalších služeb, takže pokud chceme používat mail přes POP3 či IMAP, aplikace typu ICQ nebo sdílet soubory, bude lepší si předem zjistit, zda je v to v dané síti možné.
V obou dosud uvedených příkladech je v zájmu plynulosti připojení důležité mít v počítači nainstalovány aktuální verze softwaru a povoleno automatické nastavení síťových parametrů. Nicméně, i když se nějaké problémy objeví, obvykle je poblíž nebo na lince technické podpory někdo, na koho se lze obrátit s prosbou o pomoc.
Pozor na zneužití!
Otevřené sítě obvykle nenabízejí ten nejvyšší stupeň zabezpečení, což při běžném brouzdání po internetu až tak nevadí. Pokud však na internetu zadáváme uživatelská jména a hesla nebo zasíláme důvěrné informace, je tu určité riziko, že by se k nim mohl někdo snaživý dostat. Z těchto důvodů bývají dlouhodoběji využívané nebo profesionálně řešené sítě zabezpečeny více a vyžadují příslušnou podporu ze strany hardwaru a softwaru uživatele. V takových případech jsou požadavky a postup nastavení provozovatelem vždy podrobně popsány, případně je k dispozici aplikace, která potřebná nastavení na klientově počítači sama zajistí.
V České republice je asi 2 000 hotspotů. Jejich seznam lze nalézt na internetové stránce www.lupa.cz.
I notebook má své nevýhody
Problém u notebooku může spočívat v tom, že zatímco u klasického osobního počítače je velmi jednoduché vyměnit například procesor, zde je možno počítač rozšiřovat jenom velmi sporadicky. Rovněž životnost notebooků nebývá tak vysoká, jako u počítačových sestav ve stolní podobě.
Notebook místo hodinek
Když se kdysi v minulosti objevily první nástěnné hodiny, nikdo asi nepočítal s tím, že se z nich jednou vyvinou hodinky náramkové. Při pohledu na stolní počítač asi také nikoho neláká představa, že by měl takovou krabici nosit na ruce. Ale pozor, italský výrobce Eurotech představil se svým WWPC miniaturní počítač, který je možné nosit na zápěstí
Lze sice namítnout, že miniaturizace je dobrá věc, ale všechno má své meze. Přece nebudeme do klávesnice šťouchat špendlíkem. To ovšem u tohoto přístroje nehrozí. Takový počítač je vybaven dotykovým displejem, miniklávesnice je ovládána několika ovládacími klávesami. Kdyby to nestačilo, lze prostřednictvím bluetooth připojit i myš nebo bezdrátovou klávesnici.
I notebooky se kradou!
Pořízení notebooku rozhodně není levnou záležitostí. Jeho ztráta tedy dost zabolí. Pokud o notebook přijdeme, ať už ztrátou nebo krádeží, neztrácíme jen samotný přístroj. Data uložená na harddisku mohou být ještě cennější a mnohdy nenahraditelná.
Kdo si svá data nezálohuje, je docela solidní hazardér. Ale zdaleka nejde jen o ztrátu dat. Při odcizení notebooku reálně hrozí, že se k souborům na něm uloženým může dostat kdokoliv nepovolaný. Americké společnosti ročně přicházejí až o pět procent svých přenosných počítačů. Jak je tomu u nás, o tom žádná ze statistik nehovoří, ale lze předpokládat, že to bude podobné. Koneckonců, není pomalu jediného dne, aby by se v rubrikách černých kronik neobjevila zpráva o nějakém odcizeném notebooku.
Lze takovým nepříjemnostem předcházet? Některé možnosti dnes již existují. Například chytré softwarové programy, které ztracený notebook dokáží lokalizovat. Jak takový program funguje? Celkem jednoduše. Když je notebook připojen k síti, tak jednou za den podá hlášení do centrály, ve kterém prozradí i místo svého pobytu. A pokud už je jednou takový šikovný prográmek v počítači nainstalován, je téměř nemožné ho znovu odinstalovat.
Haló, právě mě ukradli!
Takový software například vyvinula společnost Absolute Software. Zloděj, který ukradne notebook s tímto programem, má celkem smůlu. Jakmile vlastník nahlásí do ústředí firmy ztrátu či krádež, program je aktivován a každých 15 minut pak vysílá signál. Podle něj už není obtížné notebook najít. Každý týden se tímto způsobem ke svému majiteli vrátí až 25 notebooků. Ochrana dat tímto programem vyjde zákazníky zhruba na 100 dolarů za tři roky.
O tom, že se takový ukradený počítač dá najít skutečně kdekoliv, svědčí i případ jednoho amerického vojáka. Ten měl se svou jednotkou odjet na horkou misi do Iráku. Krátce před odletem si s těmi nejlepšími úmysly pořídil notebook. Jaké pak bylo jeho překvapení, když až v Iráku zjistil, že jeho notebook je kradený. Vše nakonec dopadlo šťastně, notebook se vrátil ke svému původnímu majiteli a voják obdržel náhradní počítač. Nutno však podotknout, že není běžné, aby každý, kdo si nevědomky pořídí ukradený notebook, dostal po jeho vypátrání náhradu.
Největší únik informací
Ztráta notebooku opravdu není žádná legrace. Jak se asi cítí člověk, který přijde o počítač, v němž je uloženo téměř 200 000 osobních údajů o bývalých i současných zaměstnancích některé velké společnosti? Asi dost mizerně. Jenže on se takový případ v USA skutečně stal a jednalo se o zaměstnance firmy Hewlett-Packard.
Podobným způsobem byl nedávno postižen americký Pentagon. Ve státě Maryland byl odcizen laptop s údaji o 26 milionech vysloužilých a dvou milionech činných vojáků. Tato krádež se do historie zapsala jako největší únik informací v amerických dějinách.
Kybernetické klíště
Notebook se dá ukrást i bez toho, aby na něj zloděj musel šahat vlastní rukou. Stačí k tomu trocha šikovnosti a nenápadný kód v ovladači bezdrátového připojení. Útočník se pak v podstatě chová jako klíště. Pokud chce zaútočit, jednoduše si počká až se v jeho dosahu objeví potenciální oběť. Ta má nevýhodu i v tom, že bezdrátová zařízení jsou obvykle nastavena tak, aby neustále vyhledávala přítomnost sítě. Notebook tudíž nemusí být vůbec on-line a přesto se z něj dají veškerá data vysát.
Do bezdrátového rozhraní se pak pošle spousta „špionážních souborů“ (packet) a útočník má notebook pod svou kontrolou. Obrana proti takovým atakům zatím dost pokulhává. Inu, repelenty proti kybernetickým zlodějům zatím ještě vynalezeny nebyly.
Pozná svého majitele
Možností, jak se uchránit před možným zneužitím dat je kódování disků. V případě, že se k notebooku dostane někdo nepovolaný, jsou data v počítači zašifrovaná a tudíž pro vetřelce nepoužitelná. Jsou různé výrobky, které to již dokáží.
Společnost Microsoft například vyvinula program Encryption Filé System (EFS). Ten má však několik nevýhod, především tu, že nedokáže zašifrovat kompletně celý disk. A navíc není kompatibilní se systémem Linux, takže pro ty, kteří tento systém mají ve svém notebooku nainstalovaný, je prakticky nepoužitelný. K dispozici jsou však i jiné programy, například Whole Disk od společnosti PGP nebo Pointsec for PC od firmy Pointsec Mobile Technologies.
V budoucnosti se dá očekávat i ochrana notebooků, která zatím vypadá spíše jako sci-fi. Podle některých informací se v laboratořích společnosti Lenovo experimentuje s holografickou ochranou. V praxi by to vypadalo tak, že by si notebook vyrobil hologram tváře svého majitele. Nemožné? Kdo ví…
Nejvíce zlobí piráti ve Vietnamu a Zimbabwe
Notebooky mají na svědomí i snížení pirátského kopírování softwaru. Značkové notebooky totiž mají již předinstalovaný operační systém.
Pirátství je problém, se kterým se softwarové společnosti dlouhodobě potýkají. Nejnižší míra počítačového pirátství je podle odborníků v USA (21 %), na Novém Zélandu (23 %) a v Rakousku (26 %). Naopak nejvyšší je ve Vietnamu, Zimbabwe (po 90 procentech) a Indonésii (87 %).
V České republice se v loňském roce míra pirátství pohybovala okolo 40 %.
