Globální boj (naštěstí veskrze symbolický) mezi sebou vedou zastánci a odpůrci kožichů ze zvířat. Žhavá problematika nedávno vyvolala silné emoce i na jednání Evropského parlamentu.
Se slzami v očích vystoupila na jednání Evropského parlamentu Heather Millsová McCartneyová, v době naší uzávěrky rozvádějící se manželka bývalého člena skupiny Beatles Paula. V třesoucích rukou držela kožešinu zakoupenou v Belgii – pocházela z kožíšků 42 štěňat! Přísná vegetariánka patří mezi celebrity žádající zákaz obchodování s psími a kočičími kožešinami v EU. Na evropském trhu končí každoročně kůže více než dvou milionů koček a psů chovaných a zabíjených na čínských farmách. Zákazníci v zemích EU to často netuší, protože výrobky z kožešin mají falešně označení.
Opakem je např. nevyzpytatelná topmodelka Naomi Campbellová. Dříve patřila k odpůrcům nositelů přírodních kožešin, nyní je sama nejen předvádí, ale nosí je i v soukromí.
Ovšem daleko víc než celebrit je obyčejných lidí, o kterých se široká veřejnost jmenovitě ani nedozví. U nás ti nejaktivnější vytvořili dokonce občanské sdružení SVOBODA ZVÍŘAT.
Druhou stranou mince jsou především velkochovatelé na farmách, kde naše legislativa klasifikuje kožešinová zvířata jako hospodářská. V ČR je pět velkých a několik menších kožešinových chovů, podle ochránců zvířat spíš „koncentračních táborů“. Krutá smrt, kdy se nesmí poškodit kožešina, přichází v podobě jedu v potravě či injekční stříkačce, inhalace plynů (i výfukových), zabití elektrickým proudem, škrcení, zlomení vazu. Ročně u nás takto skončí život asi 20 000 norků, pět tisícovek lišek a až 30 000 činčil. Dalších 25 procent kožešin se získá lovem ve volné přírodě.
MVDr. JIŘÍ DOUSEK, Ph. D.
Výbor pro ochranu hospodářských zvířat
Ústřední komise pro ochranu zvířat
Kožešina je ekologičtější
+ Začal bych otázkou „Proč už se neoblékáme do kožešin mrtvých zvířat?“. Vždyť přece kožešiny používali jako první oděv již naši prapředci. Ještě v počátku minulého století si nelze některé lidské činnosti bez kožichu jako oděvu představit.
+ Od té doby společnost pokročila a vlivem člověka již neexistuje nebo je na vymření řada druhů zvířat, ze kterých člověk tyto kožešiny získával. Přesto známe řadu druhů (ovce, králík apod.) z nichž jsou kožešiny, kožky a kůže získávány a využívány. A asi jen výjimečně v našich podmínkách potkáte vegetariána, jenž by součásti oděvu ze zvířat nepoužíval.
+ Tyto suroviny a výrobky z nich považuji za ekologičtější než umělohmotné výrobky, dutá vlákna, apod., které produkujeme ve velkém množství bez ohledu na jejich další osud a vliv na životní prostředí. Jak je snadné koupit si módní větrovku, spacák a pak je vyhodit….Přitom je celosvětově zaznamenáván pokles chovu ovcí, přičemž jejich produkce má silný vliv na přirozený způsob udržování pastvin. Ano, připouštím, že dosud se jednalo o kožešiny ze zvířat, která jsou především využívána k jiným účelům, zejména jako zdroj potravy.
+ Pro naši kulturu je nepřijatelná konzumace řady druhů zvířat. Nejvíce se v poslední době mluvilo o konzumaci psů v Asii. Přitom některé druhy zvířat (např. skot, prasata), které se jinde nevyužívají jako potravní zvířata pro člověka, u nás takto využíváme po dlouhé generace. Zde přistupuje ovlivnění morálky určitým regionálním vlivem a tradicí. Proto je pro značnou část Evropanů nepřijatelné chovat „na maso“ nebo „pro kožešinu“ psy a kočky.
+ Největší spory se vedou kolem farmových chovů kožešinových zvířat, především chovů faremních lišek a norků. Většina těchto druhů začala být na farmách intenzívně chována počátkem minulého století i když počáteční snahy o domestikaci jsou starší. Nelze popřít, že na rozvoj těchto chovu měly a mají vliv módní vlivy lidského oblékání. Odborně i eticky řešeným problémem, který lze doložit řadou vědeckých publikací s naprosto odlišnými názory, je řešení podmínek farmového chovu. Jeho příznivci prokazují, že se zvyšují jak reprodukční parametry, zvětšují tělesné rozměry zvířat, snižuje vliv nákaz atd.
– Naopak mimo protiklady uvedené proti zmíněným faktům je kritizována etologie (základní životní potřeby a zvyky zvířat) chovu a jeho celý proces. Zásahem, který se v poslední době reálně uplatnil, bylo stanovení „minimálních standardů chovu“ v mezinárodních i národních předpisech. To vedlo ke zvýšení nároků na zařízení v chovech, možnost kontroly parametrů a ve svém důsledku vyloučení extrémních nedostatků (v našich podmínkách počet chovů poklesl o 80%), zlepšení podmínek chovu.
ING. JAN LORENC
o.s. SVOBODA ZVÍŘAT, koordinátor kampaně PROTI SRSTI
Lidé pravé kožešiny nepotřebují!
+ Získávání kožešin je spojeno s utrpením zvířat. Pro kožešiny jsou chováni převážně norci, lišky a činčily. Po celém světě žijí norci v klecích s budníkem, kde dvě zvířata mají k dispozici plochu cca 45 x 90 cm. Dvě dospělé lišky se musí spokojit s prostorem velkým cca 150 x 100 cm. Klece jsou zcela holé a neodpovídají fyziologickým potřebám zvířat.
+ Chovatelé myslí většinou jen na zisk a neberou ohled na etologii, V roce 2001 vydaná zpráva Vědeckého výboru pro zdraví a životní pohodu zvířat (SCAHAW) konstatuje, že současné chovné systémy působí vážné problémy všem druhům zvířat chovaným k produkci kožešin.
+Na názor vztahující se k nošení kožešin může mít vliv nejen utrpení zvířat v chovech, ale také krutý lov zvířat v přírodě. K lovu se používají pasti, ve kterých zvířata často trpí i několik dní, nebo jsou dokonce násilně ubíjena. To všechno již několik desetiletí vyvolává odpor morálně vyspělé veřejnosti a promítá se také do restriktivních legislativních opatření.
+Příkladem je Švýcarsko jako první země, kde byl v roce 1981 chov zvířat na kožešiny prakticky znemožněn stanovením přísných kritérií, které komerční chovatelé nemohli splnit a byli nuceni chovy ukončit. V letech 1995-2001 přijaly po vzoru Švýcarska podobná opatření postupně Švédsko v chovech lišek, dále čtyři spolkové země Německa a Itálie pro chov norků. V polovině 90. let 20. století Nizozemsko přijalo zákaz chovů lišek a činčil, později Velká Británie zakázala všechny tyto chovy a od roku 2004 platí stejný zákaz v celém Rakousku. Zákazy si sice vyžádaly výdaje států na finanční odškodnění chovatelů, ale jejich morální a politický význam je obrovský. Stejně tak jako zákaz používání krutých nášlapných čelisťových pastí nebo zákaz dovozu kožešin mláďat tuleňů, který platí ve všech zemích Evropské unie.
+ Racionálně uvažující lidé nepotřebují pravé kožešiny, odmítají je. Jak ukazují nedávné výzkumy veřejného mínění v členských zemích EU, většina veřejnosti považuje podmínky zvířat v evropských chovech za velmi špatné. Producenti kožešin proto často používají argument, že v mnohem horších podmínkách žijí zvířata chovaná v asijském regionu, odkud jim může v budoucnu hrozit stále silnější konkurence levných kožešin. Takové obavy jsou však zbytečné! Proč? Veřejnost, která odmítá nosit pravé kožešiny, nebude přece kupovat žádné, a to bez ohledu na jejich původ nebo cenu.
+V každé morálně a legislativně vyspělé zemi je nutné usilovat o omezení chovů zvířat na kožešiny a také regulaci lovů zvířat za tímto účelem. Získávání kožešin totiž nelze nikdy zlepšit natolik, aby zvířata netrpěla!
– Nemáme nic proti tomu, když se ovcím stříhá vlna, tím zvířata netrpí. Ovšem to neplatí v případě speciálních chovů, kdy jsou ovce pro kůži zabíjeny. U králíků jde většinou o malochovy a kůže je pouze druhotnou surovinou.
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ
Lov či chov zvířat pro kožešinu je starý skoro jako lidská historie. Nejvíce zvířat se uloví v USA a Rusku, shodně čtyři milionů kusů za rok. Z ČR se nyní ročně vyveze asi 267 tun kožešin (nejvíce do USA, Belgie a Německa) v hodnotě 283 milionů Kč.
Velice rozporné názory vyvolávají chovatelské farmy. Často diskutovanou je otázka, že využití kožek zde chovaných zvířat vedlo k omezení požadavků na lov některých jiných volně žijících druhů, jejichž populace později klesala v důsledku dalších civilizačních vlivů.
Nelze však vždy užívat jen umělé kožešiny. Třeba kožešina z ovce u nemocných při dlouhodobém pobytu na lůžku zmírňuje, jako přirozený vzduchový polštář, nebezpečí vzniku proleženin.
Při přípravě příspěvku jsme hovořili i s chovateli. Mnozí se obávají krachu – rapidně se zvyšují náklady na krmení zvířat a na obzoru jsou přísné předpisy Evropské unie. Musíme odsoudit jednání aktivistů ALF (Animal Liberation Front), kteří používají přímou akci jako „efektivní“ způsob jak zastavit týrání a zneužívání zvířat a současně uškodit chovatelům. Nejhoršího činu se tzv. ochránci zvířat dopustili v noci na 20.10. 2005, kdy z klecí kožešinové farmy ve Vítějevsi na Svitavsku vypustili asi tisícovku lišek a norků do volné přírody. „Osvobozená“ zvířata se pak navzájem rdousila, jiná byla přejeta auty nebo je zastřelili myslivci. Zbývající uprchlá zvířata napáchala značné škody požíráním žab a drobného ptactva. Značný počet lišek zemřel hlady, protože neuměly lovit.
Jak se přesvědčujeme, ani na tuto aktuální problematiku nemůžeme nahlížet jen černými či naopak růžovými brýlemi.
Čestná členka Nadace na ochranu zvířat Marta Kubišová vyznává: „Krása je relativní pojem a ani ty nejdražší šperky a kožichy neudělají z ošklivého člověka krásného. Krása totiž vychází z krásné duše a krásnou duši mají lidé, kterým bolest ostatních živých tvorů není lhostejná. Mnoho lidí na světě už pochopilo, že krása kožichů je zaplacena bolestí a utrpením zvířat.“
