Globální oteplování se stalo moderním ekologickým strašákem. Tají ledovce, vinou vyšších teplot nabývají na síle i počtu hurikány, v subtropických oblastech vysychají velká jezera. Stojí však za klimatickými změnami opravdu hlavně lidská činnost, nebo člověk ve skutečnosti nemá takový vliv, jaký mu mnozí přičítají?
Za hlavního viníka současného oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Na zvyšování jejich koncentrace v ovzduší má svůj nezanedbatelný podíl i člověk. Zatvrzele spaluje fosilní paliva, a tím uvolňuje ohromná množství CO2, která se do nich ukládala po miliony let.
Na druhé straně se ukazuje, že člověka v jeho počínání předbíhají zelené porosty. Ty sice z atmosféry odčerpávají CO2 a váží jej do organické hmoty, nicméně také produkují nezanedbatelné množství metanu, dvacetkrát „skleníkotvornějšího“ plynu než CO2. Ročně se tak do ovzduší uvolní 500 až 600 milionů tun metanu, přičemž za posledních 200 let se jeho obsah v atmosféře zdvojnásobil. Tým německého geofyzika Franka Kepplera z Ústavu Maxe Plancka letos na jaře odhalil, že zelené porosty se na tomto množství podílejí plnou jednou třetinou.
V roce 1883 se při výbuchu sopky Krakatoa dostalo do vzduchu 25 kilometrů krychlových horniny a prachu, které tehdy „zastínily“ celou planetu. Peter Gleckler z kalifornské Lawrence Livermore National Laboratory počátkem letošního roku dospěl k závěru, že v důsledku výbuchu se na sto let zastavilo dlouhodobé oteplování oceánů, a tím i celého klimatu. Současné zvyšování teploty tedy může být z části i důsledkem odeznění tohoto ochlazovacího efektu.
Prakticky není týdne, kdy by se neobjevil nějaký nový názor na různé příčiny současný klimatických změn. Ani klimatologové a ekologové se nedokážou shodnout v tom, jakou roli v teplotních poměrech naší planety vlastně člověk hraje.
RNDr. Jan Pretel, CSc.,
vedoucí oddělení změny klimatu Českého hydrometeorologického ústavu
Lidská činnost je hlavní příčinou!
+
• Zemské klima je určováno přítokem energie přicházející od Slunce a vlastnostmi Země a její atmosféry. Přítok energie se může měnit v důsledku přirozených a dlouhodobých změn mimozemských vztahů, ale i schopnostmi Země a atmosféry energetické toky odrážet, pohlcovat a zpětně vyzařovat. Na změnách se však svojí činností podílí i člověk. Jeho vliv se projevuje nárůstem koncentrací emisí skleníkových plynů, které vedou k zesilování skleníkového efektu atmosféry, zvyšování globální teploty planety a následně ke změnám celkového klimatu.
• Hodnoty koncentrací jsou v současné době nejvyšší za posledních 650 tisíc let. CO2 vzniká především při spalování fosilních paliv, na emisích metanu se podílí zejména těžba a zpracování ropy či zemního plynu, dále zemědělská výroba a odpadové hospodářství. Oxidy dusíku zas unikají při řadě zemědělských procesů. Zatímco v dávných dobách se koncentrace CO2 prakticky neměnila, za posledních 250 let vzrostla o více než 30 %. Téměř se zdvojnásobila koncentrace metanu, zvýšila se koncentrace oxidů dusíku a nově přistupují látky obsahující fluór. Všechny tyto plyny působí v atmosféře desítky až stovky let.
• Celkovou energetickou bilanci systému ovlivňuje i přeměna lesů na zemědělskou půdu a následné snižování množství CO2 pohlcovaného vegetací. Přestože se objem CO2 pohlcovaného oceány v poslední době zvyšuje, nestačí to pokrýt rychlost nárůstu emisí z lidské činnosti (antropogenních).
• Modely a různé varianty socio-ekonomických scénářů dalšího vývoje se dnes shodují na tom, že do konce 21. století by se mohla průměrná globální teplota proti současnému stavu zvýšit o 1,9 oC až 4,3 oC. Konzervativní odhady naznačují, že dnes je již téměř vyloučené, aby příštích 100 let teplota vzrostla o méně než 1 oC, na druhé straně ale není příliš pravděpodobné, že by vzrostla o více než 6 oC.
RNDr. Stanislav Mihulka Ph.D.,
ekolog z biologické fakulty Jihočeské univerzity
Oteplování posuzujme s chladnou hlavou
+
• Podle obecně rozšířené představy lidé dramaticky zhoršují to jediné správné klima. Ve skutečnosti nic jako „správné klima“ neexistuje. Klima se neustále mění. Ač to zní neuvěřitelně, ve středním devonu (před 360 miliony let) bylo v atmosféře desetkrát více oxidu uhličitého než dnes. Život se překvapivě nezhroutil.
• Teplota kolísá během posledních desetitisíců let zcela bez zábran a mnohem víc, než si myslíme, že děláme my. Stejně tak mořská hladina.
• Oxid uhličitý je sice jednou z možných příčin globálního oteplování, zdaleka ne však jedinou. Je klidně možné, že globální klima ovlivňuje tolik „ne-lidských“ faktorů, že veškeré lidské vlivy jsou nevýznamné. Nedávno se zjistilo, že rostliny produkují významné množství dalšího skleníkového plynu metanu. Analýzy družicových měření dokládají, že k pozorovanému globálnímu oteplování minimálně 10 – 30 % přispívá zvýšená sluneční aktivita. Zdaleka nejvlivnějším skleníkovým plynem je kupodivu vodní pára. Existuje odvážná hypotéza, podle které souvisí změny klimatu s pádem tungzského meteoritu.
• Naše znalosti o klimatu zatím nejsou příliš použitelné. Soustavná měření klimatu probíhají jen krátkou dobu. Klimatické modely jsou zjevně nedokonalé a pravidelně modelují větší oteplování, než k jakému dochází. Jednou věcí si ale rozhodně můžeme být jistí, klima se změní. V průběhu 20. století celosvětová průměrná teplota do roku 1940 vzrůstala, pak do 70. let klesala, čímž rozvířila obavy z příchodu nové doby ledové a pak zase začala stoupat.
• Vědecké diskuse o změnách klimatu probíhají pod silným tlakem. Část veřejnosti je přesvědčena, že lidstvo ničí planetu a že globální oteplování je toho důkazem a zároveň trestem. Vliv oxidu uhličitého, jenž přibývá lidskou činností, bývá záměrně nadhodnocován, naopak sluneční aktivita, metan, vodní pára či jiné klimatické faktory neovlivněné člověkem bývají opomíjeny. Globální oteplování slouží jako strašák k dosažení politických cílů.
• Neblahým důsledkem jsou ekonomicky nesmyslné projekty typu Kjótský protokol, který sám o sobě za cenu obrovských nákladů a omezení technologického rozvoje sníží nárůst teploty v roce 2100 o mizivých 0,15 ˚C a na druhé straně nesmyslný a nebezpečný pocit, že když zrušíme emise, tak klima už zůstane navěky věků stejné. Jen namátkou, zatím nikdo přesvědčivě nedoložil, že by cykly ledových dob skončily.
Jaký je názor čtenářů 21. STOLETÍ?
• Jednoznačně činnost člověka, v jejímž důsledku se zvyšuje obsah skleníkových plynů v atmosféře. 36 %
• Postupné zvyšování obsahu skleníkových plynů produkovaných zelenými porosty a mikroorganismy na mořském dně. 10 %
• Proměnlivost sluneční aktivity, případně další jevy (např. sopečná aktivita) 9 %
• Krátkodobé cyklicky opakované změny klimatu, způsobené dynamickou interakcí atmosféry s vodou obsaženou v oceánech. 12 %
• Kombinace všech uvedených faktorů. 33 %
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Asi není pochyb o tom, že člověk svou činností značnou měrou zvyšuje obsah některých skleníkových plynů v atmosféře. I když by se dalo polemizovat o tom, jestli například v 16. století mohl někdo spolehlivě změřit nebo spočítat, jaké plyny se v jakých zastoupeních vyskytovaly v horních částech atmosféry, lze vcelku přesně odhadnout, kolik těchto plynů produkujeme dnes a jak se podílejí na poměrech v atmosféře. Klimatologové dokonce spočítali, že na skleníkovém efektu se vodní páry podílejí 60 %, CO2 26 % a metan 8 %. Z těchto údajů a z předpokládaného vývoje emisí skleníkových plynů se pak odborníci sestavují klimatické modely a odhadují další vývoj teploty.
Přitom se většina vědců neodvažuje do nich zahrnovat třeba takovou časovaná nálož, jakou je sibiřská trvale zmrzlá půda (permafrost). Její obrovské plochy totiž pravděpodobně mají jen krůček k tomu, aby roztály a začaly do ovzduší uvolňovat (jako každá pořádaná bažina) obrovské množství metanu. Spustí se tak nezadržitelná akcelerační spirála, kdy nově uvolněný metan bude znamenat nové oteplení a oteplení zase zpětně urychlí uvolňování dalšího metanu. Lehké zpomalení produkce skleníkových plynů člověkem pak z tohoto pohledu nebude hrát prakticky žádnou roli. Problematickými se ostatně jeví i samotné odhady vývoje koncentrace skleníkových plynů. Jen za poslední půlrok se objevily dvě teorie (metan uvolňovaný mikroorganismy na mořském dně a rostlinami) nahlížející na produkci skleníkových plynů zcela odlišným způsobem než dosavadní poznatky.
Pokud se odborníci v něčem shodují, pak v tom, že se teplota zvyšuje a pravděpodobně si to jen tak nerozmyslí. Člověk by se však neměl zaměřit na to, jak tomuto oteplování zabránit (to je zatím nad jeho síly), ale jak se s teplejším klimatem co nejlépe vyrovnat.
