Vzdušný koráb, který startuje jako vrtulník a poté letí stylem klasického letadla? Proč ne? Americká armáda již více než 15 let něco podobného testuje. Po dlouhém experimentování, provázeném i několika tragédiemi, se pozoruhodné letadlo dostane do běžné výbavy armády Spojených států.
Víceúčelové letadlo americké armády nese označení V-22A Osprey a jeho výrobcem jsou společnosti Boeing a Bell Helicopter Textron. Jeho funkce není přímo bojová, ale spíše přepravní. Hlavním úkolem pro posádku Ospreye totiž bude bezpečně dopravit pěchotu do válečných zón a v nouzi ji pak samozřejmě i evakuovat. Tedy spíše to, co má na bojištích za úkol helikoptéra. Pro tento typ letounu, který kombinuje principy letadla a vrtulníku, se vžilo označení konvertoplán.
Snažili se už Němci
Ačkoliv první prototyp Ospreye vzlétl v roce 1989, historie hybridních letounů sahá až před druhou světovou válku. V hlavách německých inženýrů a konstruktérů podobný projekt vznikal již během 30. let minulého století, kdy nacistické Německo sice v tajnosti, ale o to pilněji zbrojilo.
V roce 1938 se nápad konvertoplánu objevil i na papíře a byl pojmenován Weserflug P.1003. Letoun měl mít dráhu vzletu a přistání svislou, poté se však křídlo s vrtulemi mělo postupně dostat do vodorovné polohy. Jenže tehdejší technologie výroby zatím příliš nezvládaly složité převody a soukolí, kterými měl být Weserflug vybaven tak, aby byl plně funkční. Takže Göringova Luftwafe naštěstí nemohla být tímto revolučním typem stroje vybavena.
Po docela dlouhou dobu pak nechali světoví konstruktéři modely konvertoplánů spát. Širšího uplatnění nacházely spíše klasické vrtulníku, k jejichž masivnějšímu nasazení došlo už v korejské válce v letech 1950 až 1953.
V 70. letech si však na projekt hybridního letounu americké letectvo opět vzpomnělo. Například v neslavné válce ve Vietnamu Američané používali vrtulníky Sikorsky nebo CH-46 Sea Knight. A právě konvertoplán měl klasické helikoptéry nahradit.
Nastupuje Boeing!
První, kdo zatoužil mít konvertoplán ve své výzbroji, byla v roce 1981 americká námořní pěchota (USMC), populární „mariňáci“. Kolmo startující letoun JVX (Joint Services Vertical Lift Aircraft – Experimental) měl nahradit dosluhující vrtulníky CH-46 Sea Knight a CH-53 Sea Stallion. Po roce dohadů si nakonec velení USMC vybralo projekt, který zaujal principem překlopných rotorů. Ten vycházel z modelu experimentálního letadla XV-15 z dílen společnosti Bell, který se do vzduchu vznesl už v květnu roku 1977.
Do projektu se poté zapojil i ostřílený výrobce letadel Boeing, a tak spatřil světlo světa společný výzkumný tým, který nesl název Bell-Boeing Tilltrotor Team. Jen pro vývoj získali konstruktéři 200 milionů dolarů (v přepočtu 5 miliard Kč).
Americké vrchní velení pak bylo s hotovým projektem, zatím jen na papíře, seznámeno v roce 1983 a o dva roky později byla představena hrubá konstrukce letounu. Celkové náklady na vývoj se poté vyšplhaly na 1,8 miliardy amerických dolarů (45 miliard Kč)
30 obětí zkoušek letadla
V roce 1986 si armáda objednala prvních šest Ospreyů a tři roky na to byly provedeny první testy. Nejprve v březnu, kdy se letoun zatím jen na 15 minut odlepil od země, a pak v září, kdy provedl za letu plnou přeměnu z vrtulníku na letadlo.
Jenže, technické problémy, při kterých přišlo o život sedm lidí, i to, že někteří armádní i vládní představitelé nebyli celému projektu příliš nakloněni, vedlo k jeho zpomalování a postupně i k úplnému zastavení.
Až v roce 2000 proběhly s tímto atypickým letounem další experimenty. Americká armáda by na ně však jistě velmi ráda zapomněla, protože při obou testech, které v tom roce proběhly, se stroj pokaždé zřítil k zemi. Celkem v roce 2000 zahynulo v novém typu letounu 23 vojáků. Tyto tragédie pak nutně musely uvedení Ospreyů do života opět výrazně zpomalit.
Následovalo pět let zdokonalování, testů a zkoušek. A zdá se že úspěšných, protože další zprávy o katastrofách způsobených Ospreyi na veřejnost již nepronikly. V loňském roce pak dala americká vláda výrobě Ospreyů zelenou. Ta se rozběhla letos a praktické nasazení se očekává v příštím roce.
Jak se chránit před nepřítelem?
V-22A Osprey dokáže vyvinout rychlost až 582 kilometrů za hodinu, což je dvakrát více než vrtulník CH-46 Sea Knight. Jeho dolet je pak oproti klasické helikoptéře dokonce šestinásobný.
Osprey využívá dva turbohřídelové motory Allison T406-AD-400 s výkonem 4586 kilowattů. Pro srovnání, kolový nakladač nebo rypadlo, což není žádný drobeček, má výkon motoru okolo 200 kilowattů. V nouzi dokáže motor konvertoplánu vyvinout krátkodobě i výkon přesahující 5000 kilowattů. V případě, že jeden z motorů postihne porucha, nebo je zasažen nepřátelskou střelou, je výkon „zdravého“ motoru přenášen propojovací hřídelí i na druhý rotor. Zplodiny, které vznikají v motoru jsou při opouštění útrob letounu ochlazovány, což má ztížit jeho vyhledávání pomocí infračervených stop.
Trup Ospreye je hliníkový a měl by bez větších škod vydržet náraz i v téměř 30kilometrové rychlosti. Je odolný proti střepinám i proti palbě z lehkých ručních zbraní.
V přídi letounu je umístěn radiolokátor, který má za úkol mapovat terén, infračervené čidlo FLIR a na pravé straně pak zařízení, které umožňuje tankovat přímo za letu.
Sedadla pro dvoučlennou posádku pilotní kabiny jsou vyrobena z velmi odolného materiálu, který má zajistit nejvyšší možnou bezpečnost. Multifunkční displeje, přesněji jeden velký a dva menší, dopodrobna popisují momentální stav celého stroje.
Pozor na hlavu!
Samotný nákladový prostor začíná přímo za kabinou. Je dlouhý téměř 7,5 metru, široký 1,8 metru a vysoký 1,83 metru. Člověk, který je vyšší více než šest stop, (183 cm), si tedy musí v letounu dát pozor na hlavu.
Do nákladového prostoru se vejde buď 24 sedících osob, nebo, v případě přepravy zraněných vojáků, 12 lůžek. Pro transport je zde počítáno s kapacitou 9 tun materiálu, ale v popřípadě potřeby lze dalších 4,5 tuny zavěsit i pod trup letadla. Na přepravní prostor je zezadu napojena sklopná vstupní rampa a navíc, z preventivních důvodů, jsou ještě k dispozici tři nouzové průlezy, z toho dva na levém boku a jeden na pravém.
Raketou jen těžko sestřelitelný
Vrtulník i letadlo se ovládají přece jen poněkud odlišně. Proto bylo nutné vyřešit i způsob řízení při přechodu z jednoho režimu do druhého. Ve věku počítačů asi nikoho nepřekvapí, že velkou roli zde sehrává umělá inteligence. V případě, že Osprey funguje jako letadlo, je ovládán směrovými a výškovými kormidly. V případě, že hraje roli vrtulníku, pak přichází ke slovu stavění rotorů.
Pro navigaci slouží v přídi umístěný radiolokátor AN/APW-174C a digitální mapa, napojená na systém GPS. Posádka má k dispozici infračervený systém nočního vidění FLIR, propojený nejen s palubními, ale i přilbovými displeji.
Konstruktéři Ospreye pochopitelně pamatovali i na ochranu před raketovým útokem. Její součástí je výstražný systém AN/APR-39A(V)2, dále pak klamné cíle k odvedení střel, směrové infračervené rušiče a neschází ani laser, který dokáže zničit hlavici rakety ohrožující stroj.
Nádrže se opravují samy!
Prázdný Osprey váží 14,5 tuny, jeho maximální vzletová hmotnost je však téměř dvojnásobná. Dlouhý je 17,5 metru, na výšku měří 5,24 metru. Vzhledem k tomu, že se jedná především o transportní stroj, skládá se celá jeho výzbroj jen ze dvou palubních kulometů. Cena jednoho stroje se pohybuje okolo 30 milionů dolarů, tedy okolo tři čtvrtě miliardy korun.
Překlopné rotory letadla V-22A Osprey měří v průměru téměř 12 metrů. Jeho motory jsou připevněny na konce křídel. Právě to stroji umožňuje chovat se jako vrtulník a startovat i přistávat svisle. Letoun se po otočení motorových gondol o 90 stupňů dopředu stává plnohodnotným turbovrtulovým letadlem. Pro snadnější uskladnění letadel na palubě letadlové lodi je pamatováno i na možnost sklopení křídel.
Křídlo letounu je vyrobeno z uhlíkových materiálů a uvnitř křídla jsou zabudovány nádrže paliva, které se při případném průstřelu dokáží samy zacelit.
Zatímco americké letectvo US Navy hodlá využívat V-22A Osprey k přepravě bojových jednotek, k hlídkovým letům a k záchranářským misím, námořní pěchota preferuje jeho použití jako zásobovacího letounu. V-22A Osprey je tedy skutečně multifunkčním strojem, využitelným i k civilním účelům.
Černý rok Ospreyů
Bylo 8. dubna 2000, když se v americkém státě Arizona zřítil Osprey, který na palubě nesl 15 příslušníků americké námořní pěchoty a čtyři členy posádky. Pozdější vyšetřování ukázalo, že stroj začal hořet ještě ve vzduchu a místo měkkého přistání letěl střemhlav k zemi.
Tragédiím však nebyl v tomto roce konec. V prosinci byl v Severní Karolíně uskutečněn další pilotovaný test Ospreye. Kontrolní věž těsně před plánovaným přistáním zachytila tísňové volání, ale to je nesrozumitelné. Následuje už jen náraz a výbuch. V troskách letounu Osprey zahynuli čtyři vojáci!
Turbohřídelový motor (Turboshaft)
se skládá, stejně jako turbovrtulový motor, z kompresoru, spalovací komory, turbíny. Výkon je také odebírán hřídelí. Ale tento motor se používá hlavně do vrtulníků. Princip je tedy stejný jako u turbovrtulového motoru. Hlavní rozdíl však je ve tvaru motoru a jeho parametrech. Musí prostě vyhovoval potřebám vrtulníků.
