Hmyz má pro migraci propracovanou strategii.
Ačkoli o ptačích migracích jsou k dispozici již poměrně přesná data, o stěhování hmyzu se vědcům zatím příliš informací zjistit nepodařilo. Na vině je malá velikost jeho zástupců a také menší uspořádanost hejn. Martin Wikelski z Princeton University v New Jersey se proto rozhodl pro radikální řešení. 14 exemplářům vážek druhu Anax junius připevnil na břišní stranu těla miniaturní vysílačky o hmotnosti 0,3 g (hmotnost vážky je 1,2 g). Hmyz s vysílačkami byl do volné přírody vypuštěn na podzim, kdy se stěhuje do teplejších částí USA, a po dobu 12 dnů byl sledován ze země a za pomoci lehkých letadel i ze vzduchu. Ekologové zjistili, že vážky cestují pouze každý třetí den, 2 dny se vždy oddávají odpočinku. Po tu dobu však jen zbytečně nelelkují, raději bedlivě sledují počasí. Na další cestu se vydávají ve chvíli, kdy se sníží teplota vzduchu. Lehké ochlazení totiž bývá předzvěstí správného proudění vzduchu, které vážkám značně usnadní jejich cestovatelský záměr. Počínají si tedy velmi podobně jako drobní stěhovaví ptáci. Denně jsou schopny urazit 12 km, pokud však rychlost větru přesáhne 25 km/hod, raději si počkají na vhodnější počasí. V migraci vážek lze najít i mnoho dalších shodných bodů s počínáním stěhovavého ptactva. Například obě skupiny cestují pouze ve dne, stejně tak v případě, že narazí na oceán, pokračují v cestě podél pobřeží. Wikelski z toho usuzuje, že ptáci své zvyky odkoukali od hmyzu, mnoho odborníků však s ním jeho závěry nesdílí. Podobné migrační praktiky mohou být důsledkem pouze toho, že jsou prostě jak pro ptáky, tak pro hmyz tím nejvýhodnějším řešením.
