Odněkud zasviští střela a ať už zasáhne oběť nebo svůj cíl mine, na místo činu pak přicházejí kriminalisté. V tomto případě balistici. Nastává mravenčí práce při vyšetřování zločinu!
Nejprve se musí z těla oběti či zasaženého předmětu vyjmout střela a nalézt nábojnice. Ty pak budou podrobeny balistické expertíze. Ke slovu tak přijdou nejen zkušenosti a metody kriminalistických odborníků, ale i řada moderních přístrojů.
Jak na to?
Zkušený odborník plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., vedoucí katedry kriminalistiky a prorektor pro vědu a výzkum Policejní akademie ČR, 21.STOLETÍ prozradil: „Zásady pro identifikaci zbraní podle nábojnic a střel jsou naprosto stejné jako zásady pro identifikaci kteréhokoliv nástroje podle jeho stop zajištěných na místě činu. V podstatě jde o zobrazení typických a specifických znaků jednotlivých součástí zbraně v relativně měkčím materiálu nábojnice a střely, s nimiž v průběhu výstřelu přijdou do vzájemného kontaktu.“
Narozdíl od vojenské balistiky, která se snaží o destrukci vybraného cíle, hlavním úkolem balistiky kriminalistické je z prostřeleného objektu zpětně, prostřednictvím střeliva a jiných stop zjišťovat, jaká zbraň byla použita a určit stanoviště střelce.
Od praku až po kulomet
Střelné zbraně podle druhu energie, která se uvolní v okamžiku výstřelu, dělí odborníci do tří základních skupin:
Mechanické (luky, praky, kuše aj.), kdy střelu uvádí do pohybu mechanická energie. Pro kriminalistickou balistiku jsou téměř bezvýznamné, neboť nemají hlaveň ani nábojnici, která je rovněž velmi důležitá pro identifikaci.
Plynové (vzduchovka, větrovka, plynovka) jsou sice bez nábojnice, ale vždy mají hlaveň, kterou je při výstřelu protlačována střela (např. diabolo). K jejímu vystřelení využívají pneumatickou energii vzduchu či jiného plynu stlačeného mechanickým způsobem.
Palné (pistole, brokovnice, kulovnice aj.), ve kterých je střela (projektil) uvedena do pohybu okamžitým uvolněním chemické energie střelného prachu, popřípadě samotné zápalkové slože (směs hořlavin, okysličovadel, třaskavin). Až na výjimky mají hlaveň a používají jednotný náboj. Právě zbraněmi palnými (a to ručními) se kriminalistická balistika zabývá v drtivě většině. Při zkoumání zbraně se v první řadě zjišťuje její ráže (průměr střely; bývá uveden), konstrukce, výrobce (původ) a doba výroby.
Němí svědkové promlouvají
Odborníkům hodně napovědí drážky ve vývrtu hlavně a druh náboje, ať už s hromadnou (brokovou) či jednotnou střelou. Největší množství stop se přitom najde na nábojnicích vystřelených z automatických nebo poloautomatických zbraní. „Podepsat“ se přitom může hned několik součástí zbraně – např. vývrt hlavně, zápalník (vzniká jamka, vtisk na zápalce), vyhazovač, hrana závěru zasunujícího náboje do nábojové komory… U střeliva i u zbraní je cílem zkoumání i funkčnosti (střelbyschopnost).
Bez povšimnutí nenechá kriminalistická balistika ani zasažené předměty. Na nich lze nalézt místo kudy střela vnikla (vstřel) či vyšla (výstřel), střelný kanál spojující vstřel a výstřel (průstřel), místo kde střela v předmětu uvízla (zástřel) a místo, kde se od předmětu odrazila (nástřel). Mnohé odborníkům prozradí i tzv. povýstřelové zplodiny.
Jako v bavlnce…
Podle plk. prof. Jiří Strause, jenž je i soudním znalcem, „Když se na místě činu nalezne náboj, vezme se podezřelá zbraň a provádí se její identifikace podle stop na střele. Vystřelí se proto střela pokusná, tedy nedeformovaná. Střílí se do speciálních lapačů střel, kde je bavlna, která projektil ztlumí, ale nepoškodí. Potom se obě střely porovnávají na moderním komparačním (srovnávacím) mikroskopu.“
To je, spolu s digitální kamerou a obrazovou optoelektronickou analýzou, při měření rychlosti střel jeden ze spolehlivých pomocníků v laboratořích balistiků. Výsledky zkoumání se dokumentují makro- a mikrofotografií. Důležité jsou i přístroje pro měření odporu spouště a další technická zařízení.
Jednou z nejdůležitějších otázek je, kdy bylo ze zbraně naposled vystřeleno. I to dovedou balistici poznat! Proto se za pomoci chemické analýzy zkoumají i vedlejší produkty výstřelu (v mikroskopickém množství), usazující se na stěnách vývrtu hlavně. Vlivem mikroklimatu prostředí totiž v těchto usazeninách dochází k rozpoznatelným chemických změnám …
Pozor na broky!
Jak jsme se dozvěděli od kriminalistů, situaci jim dost komplikuje skutečnost, že se u nás vyskytuje nepřeberné množství zbraní, které pocházejí doslova ze všech konců světa. Některé z nich tak dokáže přesně zařadit a popsat jen skutečný odborník.
Nemusí však jít ani o neznámou zbraň, vrásky mohou balistikům nadělat i běžné brokovnice, z jejichž hlavní startují tzv. hromadné střely. Proč právě ty? Na nesčetných brocích se totiž jen zcela výjimečně zobrazí nějaké znaky hlavně, které by se daly využít pro jednoznačnou identifikaci. Úspěchem v těchto případech už bývá, když se podaří určit alespoň takzvanou skupinovou příslušnost zbraně. Zákeřné jsou i tzv. kamuflované zbraně v podobě vycházkové hole, propisovací tužky a v poslední době třeba i mobilu.
Usvědčený lesní vrah
Ústřední sbírka balistických stop z neobjasněných trestných činů obsahuje několik set evidovaných případů. Experti Kriminalistického ústavu ročně prověří několik desítek tisíc zajištěných střelných zbraní. Digitálně je zpracováno několik tisíc balistických expertiz, z toho asi tři sta k nejzávažnějším trestným činům, spáchaným se střelnou zbraní na území ČR.
Sem se určitě zařadí i nedávno dopadený takzvaný „lesní vrah“, který vloni na různých místech republiky, z legálně držené pistole Glock s optickým zaměřovačem, zabíjel náhodné návštěvníky lesů. Zastavila ho totiž právě až balistická expertiza, která odhalila kdo vraždil a čím!
Více se dozvíte:
Jiří Straus a kolektiv, Kriminalistická technika, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005
J.Musil, Z Kondrád, J. Suchánek, Kriminalistika, C.H. BECK, 2004
Kriminalistická balistika
je vědním oborem, který se zabývá zkoumáním zbraní, povýstřelových zplodin a střely jak ve zbrani, tak mimo zbraň. Účinně napomáhá při vyšetřování případů, při kterých bylo použito ruční střelné palné zbraně.
U kolébky kriminalistické balistiky
Profesor Hans Gros z univerzity v rakouském Štýrském Hradci založil v roce 1912 Kriminalistický ústav, který k identifikaci věcí využíval výhradně metody přírodních věd.
Americký kriminalista Charles Edward Wait, jenž k účelům identifikace zbraní položil základ k největší sbírce zbraní světa. Shromáždil 1500 modelů zbraní z USA a Evropy. Nechyběl ani prototyp prvního bubínkového revolveru jeho krajana Samuela Colta. Dnes tuto unikátní sbírku vlastní FBI Washington.
Američan Calvin Goddard, původním povoláním lékař-kardiolog, objasnil a usvědčil na základě vědecké balistiky pachatele masové vraždy, kterou 14.2.1924 v Chicagu zorganizoval Al Capone.
Policejní statistika se střelným prachem
Jak jsme se dozvěděli od ředitele služby správních činností Policie ČR plk. Antonína Kremla, ke konci roku 2005 bylo v ČR téměř 311 000 držitelů zbrojního průkazu. Dohromady vlastnili 622 000 legálně držených zbraní.
Loni záhadně zmizelo 424 zbraní, naopak policii se podařilo zabavit 696 nelegálně držených zbraní. K trestné činnosti bylo v roce 2005 použito střelné zbraně v 924 případech, z toho 13 zločinů s tzv. zakázanou zbraní (např. samopalem či nástražným výbušným systémem). Policie nyní eviduje asi 12 000 ztracených a ukradených zbraní!
Jak se střílelo?
618 př. n. l. – V Číně se objevil první psaný dokument o použití střelného prachu jako hnací síly projektilu
kolem 1500 – Italský malíř, sochař, inženýr, vědec aj. Leonardo da Vinci (1452 – 1519) navrhl spirálově rýhované hlavně
1664 – Angličan Hill obdržel patent na revolver, ruční poloautomatickou zbraň. Od pistole se liší tím, že nábojovou komoru netvoří zadní část hlavně, ale zvláštní (nejčastěji bubínkový) zásobník.
1835 – Američan (levoruký) Samuel Colt (1814 – 1862) si nechal patentovat bubínkový revolver. Využitím automatického otáčení válce se střelivem tak zahájil éru opakovacích zbraní.
