Jak souvisí výzkum vesmíru s prací vědců zkoumajících ledovce a oceány?
Odpověď hledá nové vědecké odvětví, astrobiologie. Do tajemných hlubin Pacifiku se vydal i „oskarový“ režisér. 
Proč zkoumat led?
Odborníci užasli, když k nim z hloubi vesmíru dorazily snímky i další informace z kosmických sond Voyaer a Galileo. Po jejich prozkoumání nepochybují, že na druhém měsíci planety Jupiter, pojmenovaném Europa, se pod ledovcem ukrývá obří oceán, dvakrát větší než všechny oceány na Zemi. A v něm mohou být živí tvorové!
Přední americký expert Arthur Lonne Lane, který 40 let pracuje jako šéf v organizaci Jet Propulsion Laboratory (JPL), k tomu uvádí: „Pracoval jsem se sondami Voyager i Galileo. Ukázalo se, že led na měsících Jupitera má velmi zajímavé chemické vlastnosti. Ze sopek na jeho měsíci Io prýští síra a dochází zde k velmi zajímavým chemickým reakcím. Proto jsem se začal zajímat o led.“
Antarktida se kdysi zelenala
Předmětem jeho zájmu se stalo jezero, které leží čtyři kilometry pod ledem v Antarktidě. Podle vědcovy hypotézy byla v dávné historii tato oblast součástí Austrálie a panovalo zde běžné klima – bujela zeleň, žila četná zvířata. Když se ale tato část pevniny odtrhla, klima se výrazně změnilo a Antarktida velmi rychle zamrzla. A to s sebou přináší zásadní otázky. Máme zde totiž určitý vodní ekosystém, ve kterém pravděpodobně pokračoval život, který byl po velmi dlouhou dobu ledovcem izolován od okolního světa. „Co se tam dole asi děje? Může v takovém prostředí vůbec existovat život? Jak můžeme v prostředí, které bylo tak dlouho izolováno od okolí, cokoli měřit?“ ptá se Lane.
Život nepotřebuje světlo
Jeho předpoklady se začaly potvrzovat, když postupně dostával výsledky sond Voyager a Galileo. Lane k tomu říká: „Obě tyto vesmírné mise dokázaly, že se pod ledem na měsíci Europa nachází hodně velký oceán. Může v tom být určitá paralela s naším jezerem v Antarktidě? Může být pod ledem život? A pak se najednou ukázalo, že k udržení života není nutné světlo. Když jsem chodil do školy, byla to jedno ze základních pravd. Nyní už víme, že tomu tak není! Dokázali jsme opak!“
Už není tajemstvím, že život existuje i v hlubinách oceánů, kam nemůže proniknout sebemenší pozdrav Slunce. Životodárnou energii tam však mohou živočichům dodávat podmořské termální prameny, kterými ohlašuje svou přítomnost žhavé zemské jádro.V souvislosti se stálou aktivitou podmořských sopek tam vyvěrají minerály, které by mohly postačit pro zajištění základních životních potřeb možných tajemných obyvatel. Ty však dosud žádný člověk neviděl.
Následuj vodu!
To byla velká výzva i pro zcela nové vědecké odvětví, astrobiologii, která zkoumá život na jiných planetách. Jejím ústředním heslem je „Následuj vodu!“. Ta totiž představuje jednu ze základních složek, o kterých víme, že jsou všude bezpodmínečně nutné pro přežití tvorů.
Velmi dobře si to uvědomoval i známý režisér James Cameron, když se rozhodl zorganizovat dosud nevídanou podmořskou expedici. Co ho k tomu vedlo? „Expedice do oceánských hlubin mi vždycky připomínaly vesmírné mise. Tak proč vnější a vnitřní vesmír nezkombinovat? Je samozřejmé, že s sebou do hlubin bereme mořské biology, ale proč nevzít i astrobiology a vesmírné výzkumníky. Je v tom logika, protože na dně oceánu žijí ty nejšílenější živočišné formy, jaké kdy byly objeveny.“
Proto „oskarový“ režisér navázal spolupráci nejen s Arthurem Lanem, ale mj. i s planetology z Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), nadšenci pro průzkum možného vztahu mezi tvory v oceánských hlubinách a životními formami, které možná jednou lidstvo objeví v okolním vesmíru.
Do věčné temnoty
Zkuste si představit, že mezi vybranými účastník můžete být i vy. Musíte se smířit s tím, že k luxusu to bude mít dost daleko. Důležitou roli zde hrají dvě sovětské ponorky Mir 1 a 2, do každé z nichž se vejdou maximálně tři výzkumníci.
A teď už klesáte do tajemných vod v odlehlém místě Tichého oceánu, Pacifiku. Pár metrů pod hladinou, kterou pronikají sluneční paprsky, je zatím velmi živo. Rojí se zde četní reprezentanti mnohého druhu živočichů.
Dál se pomalu noříte do říše zdánlivého ticha, sluneční svit sem proniká stále namáhavěji a o pár set metrů níže už ztrácejí poslední šanci. Tady vládne tma! Prořezávají ji jen kužely ostrých světel reflektorů vašeho ponorného plavidla. Nechybějí tu však ani zelená, červená a zejména modrá světélka rozmanitých tvorů.
Pohled na hloubkoměr prozrazuje, že nad vámi je přes tři kilometry silná masa vody! Pomalu se blížíte ke dnu…
Ztracené město žije
Přes průzor vidíte geologické struktury, které se tyčí až do stometrové výše. „Většinu takových hydrotermálních komínů mají na svědomí magmatické krby uvnitř Země,“dozvíte se od odborníků, kteří ukazují ven přes průzor a upřesňují: „Tyto komíny jsou velmi žhavé a aktivní. V průběhu jednoho roku mohou povyrůst až o několik metrů a dost často se pak zlomí a převrátí. Jsou živeny exotermickou reakcí mezi mořskou vodou a odhaleným zemským pláštěm, takže je ten proces mnohem pomalejší. Předpokládané stáří komínů je nejméně 300 tisíc let.“
Takovémuto místu říkají znalci Ztracené město. Nelze však ani v nejmenším tvrdit, že by se tady ztratil život. V proudu vody horké přes 120 °C soupeří o nejlepší místa ohromná masa smrtelně bílých garnátů a slepých bílých krabů. Nikdy nepoznali a nepoznají ani náznak slunečního světla, která je pro většinu ostatních živých organismů bezpodmínečnou podmínkou žití.
O slunečním svitu si mohou nechat jen zdát i téměř dvoumetroví červi, kteří se vlní opodál. Tady v opravdu žhavém prostředí vody s třicetiprocentním obsahem solí se po věky rodí, přežívají a zase umírají. Oči k ničemu nepotřebují, a tak je ani nijak nerozhází ostrá světla reflektorů našeho menšího pomocníka, dálkově ovládaného robota–všudybyla, přezdívaného JAKE.
To ještě nikdo neviděl!
Tyto geologické formace a živočišné formy na zemském povrchu nemají obdoby. Opravdu to není klam. Vidíme zde hlubinné ekosystémy nezávislé na slunečním záření! Mezi šedivými útesy se náhle jako kouzelná pavučina vznáší nafialovělé „nic“. Odborník, mořský biolog, nad tím jen vrtí hlavou, samozřejmě nic takového ještě neviděl. Stejný šok prožívá i po chvílí, kdy se ve světelném kuželu jako přízrak zjeví velikánská bizarní ryba s „prsty na nohou“! „To je ta nejošklivější ryba, kterou jsem kdy viděl,“ vydechne expert.
O to víc práce čeká na objektivy speciálních kamer. Na důkladné zkoumání záběru bude věru času dostatek až na povrchu. Také robotická ruka má „plné ruce“ práce, když odebírá vzorky živočichů i hornin do zvláštních schránek a ruší tak až neuvěřitelný klid, který zde panuje od nepaměti. Ještě se trochu pokocháme pohledy na nevídané obludky, třeba pavoučího kraba, které už asi nikdy v životě neuvidíme.. Mnozí z těchto živočichů dosud ani nemají oficiální vědecké pojmenování.
Po pomalém výstupu nám do tváří opět zasvítí hřejivé sluneční paprsky. Tak nějak se dají popsat zážitky vědců z velice úspěšné expedice, kteří se v nejexotičtějších místech Atlantického a Pacifického oceánu nesčíslněkrát potápěli až do hloubky 3,6 km, kde na dně panují ty nejextrémnější životní podmínky.
Vše můžete vidět na vlastní oči
Od vedoucího unikátní expedice Jamese Camerona jsme se dozvěděli: „Může se stát, že pod podvodními vrstvami na Marsu nebo na některém z ledových měsíců Jupiteru najdeme tvory uzpůsobené životu v extrémních podmínkách, kteří budou velmi podobni těm z naší planety. Naše expedice do oceánských hlubin může sloužit jako příprava na setkání s takovými tvory a současně prohlubuje znalosti o naší rodné planetě.
Tak se ve filmu Tajemné hlubiny 3D rodily ohromující záběry z tajemných hlubin, kde horké minerální vody dávají život nejpodivnějším tvorům na Zemi! Možná podobným obyvatelům jiných planet.
Více se dozvíte:
http://disney.go.com/disneypictures/aliensofthedeep
film Tajemné hlubiny 3D, kino Oscar IMAX
Unikátní podmořské plavidlo
Ruský oceánografický výzkumný ústav propůjčil pro natáčení speciální ponorky Mir 1 a Mir 2. Dokážou se ponořit do hloubky přes šest kilometrů. Do jejich prostoru se vtěsnají jen tři osoby: Ve středu sedí „pilot,“ kolem něj (na lavici ve tvaru U) mohou ležet dva členové posádky. Malými okénky vyhlížejí ven či sledují monitor videa. Do speciální kamery se vejde film pro maximálně dvanáctiminutové natáčení, který navíc nelze pod vodou vyměnit..
V místech, kam se nedostane ponorka Mir, pátrají dvě dálkově ovládané miniponorky, které nesou kamery. Tato „podvodní vozidla“ dostala jména Jake a Elwood. Sestrojil je tým inženýrů a techniků vedený bratrem režiséra Jamese Camerona Mikem.
Napájení miniponorky dříve zajišťoval kabel, který však omezoval pohyb plavidla. Proto byl nahrazen velkokapacitní baterií, umístěnou přímo na palubě miniponorky. S mateřskou ponorkou ji propojuje pouze optické vlákno pro výměnu informací, takže se mnohem snadněji pohybuje.
Reality Camera System™ se osvědčil
Stejně jako Tajemství Titanicu3D i nový snímek Tajemné hlubiny 3D natočil Cameron speciálním kamerovým systémem Reality Camera System™. Umožní filmovat i několik hodin bez přestávky a vytvořit film v jakémkoliv formátu, včetně IMAX®3D.
Reality Camera System™ se skládá ze dvou kamer Sony HD-950, které jsou propojeny pomocí kabelů. Kamery mohou být namontovány vedle sebe tak, aby vzdálenost jejich čoček byla stejná jako vzdálenost mezi lidskýma očima, tedy asi sedm centimetrů. Cameron navíc sestrojil systém „aktivní konvergence“. který umožňuje čočkám zaznamenávat obraz stejným způsobem, jakým naše oči sledují pohyblivý předmět, který se vzdaluje a přibližuje. Tak vzniká vysoce kvalitní trojrozměrný film, který zmírňuje námahu očí při sledování 3D filmu.
Celá soustava kamer je před vysokým tlakem a vlhkem chráněna titanovým krytem.
Dobrodružství mladých vědců
V expedici bylo i několik mladých, ale už úspěšných výzkumníků. Mezi ně patřila i mořská bioložka Dijanna Figuerová z University of California v Samta Barbaře. Svěřila se: „Vím, že při vyslovení slova vědec se každému vybaví tlusté brýle a laboratorní plášť, ale ve skutečnosti nám věda přináší také spoustu zábavy. Věda je totiž také prací v terénu a hledání zajímavých věcí v místech, kam se lidé ještě nepodívali. A tato expedice byla výjimečná. Mmuseli jsme jí věnovat měsíce práce, ale pro vědu to byl obrovský přínos. A myslím, že to tak chápali i všichni ostatní – dostat se tam dolů a provádět výzkum bylo velice vzrušující.“
Však také režisér Cameron přiznal, že chtěl lidi, kteří byli nejen zkušenými vědci, ale také aby byli zajímaví pro veřejnost a dokázali s ní dobře komunikovat. „Oslovil jsem mladé lidi, kteří mají ještě pořád touhu objevovat zázraky – chtě jsem zachytit to vzrušení a skutečnost, že věda je dobrodružství.“
