Vědecké poznatky vnášejí nové světlo do pohledu na některé choroby. Tak se například vkrádá pochybnost o původu nemocí, která byly v minulosti vždy považovány za dědičné.
Faerské ostrovy trčí jako skalnatá výspa z ledových pustin severního Atlantiku a svět se o ně hlouběji zajímat snad jen ve chvíli, kdy tamější národní fotbalové jedenáctce přiřkne los některou fotbalově slavnější krajinu do kvalifikačních bojů o postup na mistrovství světa nebo Evropy. Tok dějin určovali Faeřané především za druhé světové války, kdy se jejich domovina dostala do středu zájmu velmocí. Ostrovy obsadila Velká Británie. S vojáky jejího veličenstva přicestovala i choroba, kterou tam do té doby nikdo neznal – roztroušená skleróza.
Je to dědičné?
Zavlečení chorob do nových oblastí není ničím neobvyklým. Nejznámější příklad nabízí masové vymírání amerických indiánů poté, co s bílými kolonizátory přišly do Nového světa spalničky, tuberkulóza nebo neštovice. Roztroušená skleróza však nebyla nikdy považována za infekční chorobu a nikdo nepočítal s tím, že by ji vyvolávaly nákazy bakterií nebo virem. Vzniku choroby, která vážně postihuje nervový systém člověka, je připisován dědičné dispozici a poruše imunitního systému, který útočí na vlastní nervové buňky. Jestli se Faeřané skutečně roztroušenou sklerózou nakazili od britských vojáků, pak se musíme zákonitě ptát: „Jaký mikrob chorobu vyvolává?“
Nemocný člověk má méně potomků
Horlivým zastáncem přehodnocení role choroboplodných zárodků na vzniku chorob, které jsme doposud s viry nebo bakteriemi nikdy nespojovali, patří americký evoluční biolog Paul Ewald z massachusettské Amherst College. Netají se silnými pochybnostmi o roli dědičných dispozic při vzniku takových onemocnění, jako je roztroušená skleróza, schizofrenie nebo Alzheimerova choroba.
„Nemocný člověk po sobě zanechá zcela zákonitě méně potomků než zdraví lidé. Nepředává proto své vlohy k chorobě na další pokolení,“ říká Ewald.
Podle Ewalda musí ryze dědičné choroby samy od sebe mizet. Výjimkou jsou dědičné poruchy, které přinášejí lidem určitou výhodou. Například dědičná porucha krvetvorby zvaná srpková anemie se může udržovat v lidské populaci na vysoké úrovni jen proto, že činí postižené lidi odolnějšími k malárii.
„Porucha genu může vyvolat v populaci nejvýše jedno úmrtí na deset tisíc obyvatel. Jakmile je choroba častější, musí se na jejím vzniku podílet ještě něco dalšího,“ tvrdí Paul Ewald.
Opusťte rizikovou oblast!
Roztroušená skleróza se vyskytuje v mnoha koutech světa s četností, která vysoce překračuje limit vytyčený Paulem Ewaldem pro čistě dědičné choroby. Není to však jediný rys, který roztroušená skleróza sdílí s chorobami infekčního původu. Postihuje s vysokou četností například obyvatele Ukrajiny nebo obyvatele některých oblastí Austrálie. Pokud lidé opustí rizikové oblasti před dovršením věku patnácti let, riziko vzniku roztroušené sklerózy se u nich dramaticky sníží. Před dědičně podmíněnou chorobou se dá utéci jen těžko. V případě infekce je to ale celkem pravděpodobné vysvětlení.
Nepředvídatelná choroba
Roztroušená skleróza postihuje centrální nervový systém. Zasahuje tzv. bílou hmotu mozku, kudy se vedou povely ke svalům a nervové vzruchy ze smyslových orgánů. Průběh onemocnění je nepředvídatelný od minimálních tělesných postižení až po těžkou invaliditu. Choroba začíná od puberty zhruba do 30 let, u žen dvakrát až třikrát častěji.
Nemoc se projevuje v atakách (záchvatech). Slabost, únava, dvojité vidění, porucha vidění na jednom oku, svědění v obličeji, potíže při mluvení, pocity mravenčení, brnění, ztrnulosti, poruchy hybnosti končetin, ztráta kontroly nad končetinami, poruchy koordinace pohybů, závratě, třes, potíže se střevy, poruchy řízení močového měchýře. Mimo záchvaty může být pacient zcela bez příznaků.
