Testy jaderných zbraní z 50. let minulého století by v budoucnosti mohly pomoci soudním znalcům při identifikaci obětí přírodních katastrof!
Nadzemní zkoušky jaderných bomb v letech 1955 až 1963 vyslaly do ovzduší velké množství radioaktivního izotopu 14C, který se velmi rychle rozptýlil po celé naší planetě. Jeho koncentrace v atmosféře výrazně stoupla. Jedním z míst, kde tento prvek mimo jiné končí jsou lidské zuby. Zde se v průběhu jejich vývoje, tedy v dětství, izotop uhlíku ukládá do skloviny. Koncentrace 14C obsažená v zubní sklovině přitom odpovídá množství stejného izotopu v atmosféře v době, kdy se zuby každého jedince vyvíjely. U lidí, jejichž chrup se formoval právě v inkriminovaných 50. letech, jsou tudíž hodnoty radioaktivního izotopu v zubní sklovině výrazně vyšší než u mladších jedinců.
Tyto poznatky švédských odborníků z Karolinského institutu ve Stockholmu by v budoucnosti měly například pomoci soudním expertům při identifikaci těl obětí přírodních katastrof. S novou metodou porovnání koncentrace C14 v zubní sklovině a v atmosféře lze totiž určit stáří člověka s minimální odchylkou 1,6 roku. Výsledky stávajících postupů se mohou rozcházet o pět až deset let. Nová technika však nejde použít v případě lidí narozených před rokem 1943, protože se koncentrace 14C v ovzduší začaly zvyšovat až v roce 1955, kdy už zubní sklovina těchto jedinců byla plně vyvinutá.
Metodu zjištění koncentrace 14C v zubní sklovině pro určení stáří oběti již údajně vyzkoušeli švédští policisté při identifikaci lidských těl po ničivém zemětřesení a vlnách tsunami, které na konci loňského roku ochromily jihovýchodní Asii.
