Za kolébku pozemských rostlin je dnes obecně považováno paleozoikum, neboli prvohory. Samotné slovo paleozoikum, znamená vlastně dávný život a odpovídá bouřlivému období ve vývoji Země, kdy nastala exploze všech životních forem.

Celá perioda prvohor v trvání 300 milionů let zahrnuje šest období – kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm – a probíhala před 550 – 260 miliony let. Naše dnešní znalosti se opírají především o fosilní nálezy nižších rostlin, tedy především řas, a v pozdější době i cévnatých rostlin, např. kapradin či plavuní.

Na pevninu vystupují obří řasy
První dvě období – kambrium a ordovik (550 – 435 mil. let) – jsou z botanického hlediska pro nás ještě poměrně nevýrazná. Nálezy se opírají především o zkamenělé předchůdce dnešních rostlin, tedy řas a spór. Někteří paleontologové razí pro období kambria termín kambrická exploze, což je vlastně prudké zvýšení počtu druhů organismů, obývajících tehdejší Zemi. Na pevnině se začaly v tomto období hojněji objevovat první suchozemské rostliny a to především v bažinatých oblastech. Pravá expanze těchto rostlin však začíná teprve v siluru (435 – 412 mil. let). Období je charakteristické velkými tektonickými změnami, ústupem moří a to byla příležitost pro i pro další expanzi rostlin. Objevují se zelené, červené a hnědé řasy s podivuhodnými vlastnostmi, podobající se spíše stromům. Jejich kmeny měly často v průměru i dva metry. V období se častěji objevují i primitivní cévnaté výtrusné rostliny.

Bouřlivý vývoj nastal v devonu
Příhodné podmínky v devonu (tedy před zhruba 400 miliony let) trvajícím asi 50 milionů let, vyznačující se zejména rozsáhlými močálovitými plochami, skleníkovým ovzduším a příznivými teplotami, umožnily i rychlý vývoj nových druhů rostlin. Objevují se v hojnější míře přesličky a plavuně (často obřích rozměrů), přicházejí primitivní typy tajnosnubných cévnatých rostlin a v řadě rostlinných druhů už se objevuje i lignin, tedy látka způsobující dřevnatění jejich stonků. Do té doby měly i obří stromovité rostliny kmeny dužnaté. Ve svrchním devonu už přichází doba rostlin, jaké známe dodnes, tedy kapraďorostů a předchůdců nahosemenných rostlin.

Jak vznikly zkameněliny?
Zkameněliny jsou vlastně důsledkem složitých chemických reakcí, probíhajících ve svrchních vrstvách půdy. Živý organismus byl většinou zasypán usazeninami a v jeho tělesné konstrukci docházelo k celé řadě změn, měnících jeho minerální a chemické složení. Přitom se obvykle neměnila jeho struktura, ani tvar. Na procesu se podílela jak tekoucí voda, rozpuštěné minerály i původní složení organismu. Příkladem může být zkamenělé dřevo, které si svůj tvar dochovává naprosto dokonale. Nezměnily se ani letokruhy či vlákna bez ohledu na to, že původní celulóza a další složky byly zcela nahrazeny oxidem křemičitým, tedy sloučeninou, která vytváří i běžný minerál, křemen. Dřevo se tedy přeměnilo ve zcela typický kámen.
Dalším typem zkamenělin jsou otisky, tedy jakési negativní obrazy původních rostlin, které se v půdě většinou bezezbytku rozložily, ale jejich otisk nám zachoval jejich původní podobu i tvar.