Z nejnovější studie amerických specialistů vyplývá, že gigantický meteorit, který před téměř 50 tisíci lety zasáhl Zemi a vyhloubil známý kráter v Arizoně, byl ve skutečnosti menší, než se doposud předpokládalo.
Vědci až do současnosti uváděli, že vesmírné těleso muselo být široké asi čtyřicet metrů a pohybovalo se rychlostí 15 až 20 kilometrů za sekundu. Mnoho let ale zkoumali, jak je možné, že při dopadu takového obra se v oblasti kráteru, který na šířku měří 1,2 kilometru a dosahuje hloubky 170 metrů, vyskytuje jen velmi málo tavených hornin. Nyní se na tuto otázku nabízí odpověď.
Podle Jay Meloshe z University of Arizona, který nový výzkum vedl, se meteorit, zřejmě již narušený ze srážek v meziplanetárním prostoru, začal postupně rozpadat v zemské atmosféře a na arizonskou půdu dopadla už jen zhruba jeho polovina, a to rychlostí 12 kilometrů za sekundu.
K těmto závěrům odborníci dospěli při matematické analýze, při níž nově zohlednili vliv atmosféry na rychlost padajícího tělesa, a zároveň do své studie zapracovali dřívější poznatky Daniela Barringera, který oblast kráteru prozkoumával již na přelomu 19. a 20. století.
