Domů     Příroda
Plazi od A až po Ž
21.stoleti 21.1.2005

Plazi (Reptilia) jsou studenokrevní obratlovci, jejichž tělo kryjí tuhé rohovité šupiny. Dýchají plícemi. Vědci zatím znají 7 984 druhů dělených do 62 čeledí a čtyř řádů: hatérie, krokodýli, šupinatí a želvy.Plazi (Reptilia) jsou studenokrevní obratlovci, jejichž tělo kryjí tuhé rohovité šupiny. Dýchají plícemi. Vědci zatím znají 7 984 druhů dělených do 62 čeledí a čtyř řádů: hatérie, krokodýli, šupinatí a želvy.Agamy (Agamidae) – skupina plazů zahrnující četné druhy štíhlých šupinatých ještěrů. Vyskytují se pouze na východní polokouli, nejvíce v tropech a subtropech- v džunglích, ale i na písečných pouštích. Jsou příbuzní leguánů, kteří patří k americkému kontinentu. Mají drobné zrnité šupiny na bocích a částečně i na břiše. Důležitý rozdíl je však v tom, že když agama ztratí zub, další jí už nenaroste, u leguánů se zuby vyměňují.
Bariéra – u všech plazů ji tvoří šupiny na těle. Chrání je před odíráním kůže, proti útokům predátorů, napadením parazity a před dehydratací. To je společné všem plazům, i když jinak se často výrazně liší – například hadi (viz) mají štíhlé a dlouhé tělo bez nohou, želvy (viz) zase krátkou robustní tělesnou schránku krytou krunýřem.
Cyklus denní – má zásadní význam pro život plazů. Například ještěrka se v průběhu noci a časně ráno ukrývá před chladem v noře. S rostoucí teplotou se vyhřívá na slunci, aby získala energii na lov potravy. V poledne kdy slunce výrazně pálí vyhledává úkryt, aby si nepřehřála tělo. Jakmile se vzduch postupně ochlazuje, vypravuje se znovu za hledáním kořisti.
Červená barva – je velice důležitá u mnoha plazů. Jejich různorodé zbarvení způsobují čtyři druhy chromatoforů, jejichž systém je ovládán hormonálně, nervově, tepelně či světelně. Např. u lepoještěrů (stromová agama- viz) spolu často bojují dva samci. Vítěz se zbarví výrazně do červena, zatímco poražený vmžiku získá nenápadné zbarvení a pokorně se odplíží.
Dvouplazi – vývojem se přizpůsobovali životu pod zemí a na povrchu se objevují jen po silných deštích, pokud zaplaví jejich nory. Vyskytují se jen v tropech a subtropech.Vzhledem vypadají jako červi – válcovité tělo a příčně řazené šupiny podobné tělním segmentům. Zajímavý je například zeměryj floridský, který vypadá jako velká žížala (dlouhá 15 – 25 cm).
Evoluce – z vývojového hlediska se plazi objevili asi před 340 miliony lety, kdy se vyvinuli z různých typů obojživelníků. Od předchůdců se lišili dvěma zásadními způsoby: tvrdou, šupinovitou kůží (viz bariéra) a dále tím, že měli amniotická vajíčka se zárodečnými a vaječnými obaly krytá skořápkou. Tyto dvě vlastnosti umožnily plazům odejít od okrajů vod, na které byli dosud vázáni obojživelníci, a osídlovat souš. Zlatým věkem se staly druhohory (před 230 – 270 miliony roky), kdy rozmanité druhy plazů byly dominantními živočichy. Vládli zejména dinosauři a pterosauři (létající plazi). Už tenkrát spolu s nimi žily řády, které přežívají dodnes – krokodýli (viz) a hatérie – v současnosti nezvyklý živoucí fosilie (viz). V druhohorách existovalo asi 20 řádů plazů, nyní Zemi obývá jen pětina tohoto počtu.
Funkce svlékání kůže. Důležitou roli v životě plazů má kůže. Skládá se ze dvou hlavních vrstev – vnější tvoří pokožka (edermis), spodní se nazývá škára (dermis).V pokožce jsou upevněny šupiny, ve škáře nervy, krevní cévy a buňky, které mají podpůrné funkce a vyživují pokožku. Na rozdíl od rybích šupin se u plazů nedají od kůže odloupávat jednotlivě.Hadi svlékají kompletně starou kůži, aby se zbavili opotřebované pokožky – pod tou se vytvořila nová. Kůže po kusech či jednotlivých plátcích se zbavují ještěři, krokodýli, želvy.
Gaviál indický (Gavial gangenicus) – velice podivný krokodýl s dlouhými čelistmi, které připomínají obrovskou ozubenou pinzetu. Může dorůst až do sedmimetrové délky. Žije v indických řekách (Ganga, Brahmaputra). Indové ho považují za posvátného plaza. Na lidi neútočí, živí se především velkými rybami, které loví svou dlouhou tlamou.
Hadi (Ophidia, Serpentes) – podřád plazů z řádu šupinatých. Nemají končetiny, pohybují se plazením. Kořist usmrcují jedem – toxiny (viz), někdy škrcením. Dosud známe asi 2700 druhů hadů, kteří žijí v rozmanitých prostředích.Řád se dělí na podřády – hroznýšovce, užovkovce, zmijovce. Většina hadů žije na souši, jsou však i mořští hadi (viz). Hadi však slouží i jako domácí mazlíčci a například v Indonézii patří mohutný několikametrový pyton mezi hlavní ochránce lidských obydlí před jedovatými hady. Navíc pytoni milují děti, které se v jejich bezprostřední blízkosti mohou cítit naprosto bezpečně.
Chameleón – představitel nejpodivnějších ještěrů. Žijí převážně (až 85 druhů) v Africe a na Madagaskaru. (Tam vegetuje nejmenší – čtyřcentimetrový i největší – s délkou 60 cm.) Praví chameleóni dokážou měnit barvu od zelené přes hnědou, červenou, žlutou, bílou až po černou. Žádný druh však neovládá celou takovou barevnou škálu. Navíc v případě potřeby změní i kresbu na těle. Praví chameleóni mají velké pohyblivé kopulovité oči a dlouhý chápavý ocas. Kořist (hmyz) se přichytí na konci dlouhého jazyku, který na něj chameleón svižně „vystřelí“.
Iguaniade (leguánovití) – skupina víc jak 700 druhů ještěrů, kteří vegetují zejména na americkém kontinentu. Jsou podobní agamám (viz). Největší je leguán zelený dlouhý až 2 m.
Ještěři (Sauria) mají zřetelně odlišenou hlavu, čtyři dobře vyvinuté končetiny a dlouhý ocas. Strašným králem ještěrů je korovec jedovatý a korovec mexický, což jsou jediní jedovatí ještěři. Jejich jednorázová dávka neurotoxického jedu při kousnutí může usmrtit 4 – 5 lidí.
Krokodýli (Loricata) -známe 23 druhů. Dělí se na pravé krokodýli, aligátory, kajmany a gaviály (viz). Společný znak: dlouhé čenichy a čelisti. Připomínají velké ještěry; na rozdíl od nich mají místo tvrdých šupin velké rohovité plotny na silných kostěných základech. Oproti ostatním plazům má srdce čtyři komory (jako ptáci a savci) a dýchací cesty oddělené od úst.
Lest – používá mnoho druhů plazů k získání kořisti či oklamání nepřítele. Například většina druhů krokodýlů připomíná kus dřeva. Predátoři u kraje vodních zdrojů se řídí strategií „Lež a čekej!“ Tak číhají až se k nim přiblíží kořist, na kterou bystře zaútočí a stáhnou ji pod vodu
Mořští hadi – žijí buď trvale ve vodě, kde přivádějí na svět i mláďata (Hydrophiinae) nebo vylézají na souš jen v době, kdy kladou vejce (Laticaudinae). Mají ocas ze stran zploštělý, konec připomíná ploutev. Nozdry jsou na horní straně čumáčku a nosní otvory mají záklopku. Jde o výborné plavce, některé druhy jsou jedovaté. Až na výjimku nesnášejí sladkou vodu. (Máme však i hady sladkovodní – například užovku bahenní.)
Nezvyklé živoucí fosilie se jmenuje hatérie novozélandská. Ještěrce podobný unikátní plaz je jediným žijícím příslušníkem skupiny starobylejší než dinosauři. Velké oči svědčí o nočním způsobu života, kdy vylézá z nor a loví zejména pavouky a žížaly. Hatérie novozélandská byla dlouho považována za jediný žijící druh. Nedávno však vědci díky genetické analýze prokázali, že na ostrůvku North Brother žije ještě jiný druh.
Orgán Jacobsonův -Hadi a většina ještěrek vysunují z tlamy jazyk a kmitají jím, aby nasbírali pachové stopy z nejbližšího okolí. Při zatažení jazyku se molekuly pachu dostávají do smyslového Jacobsonova orgánu v tlamě, kde jsou pachy analyzovány.
Potrava – přímo úměrně s rozmanitostí druhů plazů je různorodá i jejich potrava. Nejen obrazně se dá říci – od hmyzu až po člověka. Velká kořist hada nasytí až na několik týdnů. Velcí škrtiči (např. anakonda žlutá) usmrcují jeleny, jaguáry, ba i kajmany.
Rozmnožování se vědcům nepodařilo zdaleka probádat. Jasné je, že výraznou roli má vzájemná komunikace pomocí chemických impulsů, dále speciální zvukové i vizuální signály. Převažuje oplodňování samice samcem, ovšem zvláště u některých druhů ještěrů se samice množí bez oplodnění. Většina plazů klade vejce (obvykle na zem), ve kterých se embryo vyvíjí ve váčku s vodou a soustavou obalů je chráněno před vyschnutím. Dost ještěrů a hadů však rodí plně vyvinutá mláďata. Ta jsou tvarem těla podobná rodičům; ti se však často o potomky dál nestarají (výjimku jsou krokodýli a někteří ještěři).
Řízení teploty– plazi nedokážou sami produkovat teplo vlastním organismem. Jsou tak závislí na vnějším prostředí. V pásmu mírného klimatu mnozí z nich přežívají zimní období v nehybném stavu hibernace (zimní spánek).
Smysly – jsou kvalitnější než u obojživelníků. To platí hlavně o čichu. Někteří hadi mají termoreceptory, kterými zaznamenávají tepelné změny, což pomáhá při lovu. Oči má většina plazů velké a dobře vyvinuté. Četní hadi však vidí špatně, některé hrabavé druhy ještěrů mají oči redukované či vůbec chybí. Krokodýli, většina ještěrů a želvy mají pohyblivá oční víčka, na rozdíl od hadů. Sluch a čich je však spíše slabší.
Šupinatí – do tohoto řádu podle nového dělení patří hadi (viz), ještěři (viz) a dvouplazi (viz).
Toxiny – z 2700 známých druhů hadů je 410 jedovatých. Jejich vinou loni zemřelo asi 60 000 osob – desetina z celkového počtu uštknutých. Primát v účinnosti má vodnář kobří – 15 g jeho suchého jedu usmrtí najednou 4 000 myší. Čtyřmetrový taipan by jednorázovou jedovou dávkou 400 gramů najednou usmrtil pět lidí!
Užovkovití (Columbridae) – do čeledi náleží nejméně 75 % všech druhů hadů. Převažují nejedovatí hadi, kteří žijí na souši i ve vodě (např. užovka podezřelá připomínající zmiji).
Varani se vyvinuli před více jak 40 miliony lety. Dodnes jich přežilo 23 druhů. Obývají zejména Austrálii, tropickou Asii a Afriku. Nejmenší měří 20 cm a váží 20 g. Na ostrově Komodo v Indickém oceánu jsou však obři dlouzí přes 3 m a vážící 135 kg. Mají těžké tělo, silné nohy a dlouhý ocas – připomínají draky z pohádek. Při napadení kořisti (např. divoké prase, ba i dítě) využívají pilovité zuby a ostré drápy na nohách.
Xenosauridae – krokodýlovití. Do této vzácné čeledi od roku 1930 náležel jen čtyřiceticentimetrový krokodýlovec čínský žijící v provincii Kwangu (ČLR). Teprve nedávno  byli v mexickém pralese objeveni tři reprezentanti druhého rodu – Xenosaurus.
Zmijovití – jako čeleď hadů jsou nejvýše postavenou skupinou. Její reprezentanti mají dlouhé pohyblivé jedové zuby. Vegetují v různých klimatických pásmech i výškách. Většina zmijovitých hadů na kořist číhá, přičemž často používá jako vábničku pestře zbarvený konec ocasu. Na přilákanou oběť útočí s otevřenou tlamou a zarazí do ní jedové zuby. Nejdelším zmijovitým hadem je křovinář němý – 3,6 m. (U nás žijící příbuzná zmije obecná 65 – 90 cm.)
Želvy (Testudinata) – zatím známe necelých 300 druhů tvořících dvě základní skupiny: vodní a pozemní. Mezi obratlovci jsou zvláštní tím, že mají krunýř. Všechny želvy kladou vejce na zemi. V teplých oceánech žije kareta obrovská , která při délce až 1,2 m váží 230 kg. Díky pomalým životním pochodům se může dožít věku až 200 let.
Více se dozvíte:
Dictionary of Zoology, Oxford University Press 2003
Zvíře, Knižní klub – Euromedia 2002
Od agamy po žraloka, Albatros 2003

Související články
Výrok Billa Gatese zněl jasně. Výroba mléčných produktů má až příliš vysokou uhlíkovou stopu. Aby tuto skutečnost zvrátil, rozhodl se podpořit kalifornský start-up, jež hodlá klasické máslo nahradit umělým. Společnost Savor ze San Jose využívá k výrobě tuku podobného živočišnému termochemický proces, který by měl být levný a zároveň energeticky nenáročný. „Vycházeli z faktu, že […]
Pro řadu lidí je symbolem roztomilosti. Ale i to předoucí klubíčko pořád zůstává šelmou. A to takovou, že dokáže rozvrátit celé ekosystémy. Kočka domácí, domestikovaná forma kočky plavé, člověka doprovází už nějakých 8 000 let. Dnes jsou kočky společně se psy nejoblíbenějšími domácími mazly. Mezinárodní společnost pro ochranu zvířat (ISPA) odhaduje, že na světě žije […]
Globální oceán již více než rok každý den překonává své teplotní rekordy. Rok 2024 zatím pokračuje v trendu z roku 2023. Právě tehdy se vlna rekordů nastartovala a od té doby nezpomaluje. Podle údajů Copernicus Climate Change Service dosáhla v březnu letošního roku průměrná globální teplota povrchu moře nového měsíčního maxima 21,07 stupně Celsia. „Březen […]
Málokteří živočichové vyvolávají tak silný obdiv a zároveň odpor jako pavouci. Arachnofobií neboli abnormálním strachem z pavouků trpí až 6 % světové populace, častěji ženy než muži. Nutno však říci, že většina nejděsivějších věcí, které se o těchto osminohých členovcích tradují, jsou jen fámy! Řada lidí se domnívá, že je pavouci chtějí pokousat, a to […]
Bezmála tři století víme, že blesk je elektrický výboj. Stále ale není jasné, jak přesně vzniká, a není možné jej předpovědět. Přispět k vyřešení bouřkové hádanky by mohl model elektrizace oblačnosti, na jehož vývoji pracuje Jana Popová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Většinou blesky vznikají v bouřkovém oblaku, který se nazývá cumulonimbus. Známe ho […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz