Domů     Příroda
Plazi od A až po Ž
21.stoleti
od 21.stoleti 21.1.2005

Plazi (Reptilia) jsou studenokrevní obratlovci, jejichž tělo kryjí tuhé rohovité šupiny. Dýchají plícemi. Vědci zatím znají 7 984 druhů dělených do 62 čeledí a čtyř řádů: hatérie, krokodýli, šupinatí a želvy.Plazi (Reptilia) jsou studenokrevní obratlovci, jejichž tělo kryjí tuhé rohovité šupiny. Dýchají plícemi. Vědci zatím znají 7 984 druhů dělených do 62 čeledí a čtyř řádů: hatérie, krokodýli, šupinatí a želvy.Agamy (Agamidae) – skupina plazů zahrnující četné druhy štíhlých šupinatých ještěrů. Vyskytují se pouze na východní polokouli, nejvíce v tropech a subtropech- v džunglích, ale i na písečných pouštích. Jsou příbuzní leguánů, kteří patří k americkému kontinentu. Mají drobné zrnité šupiny na bocích a částečně i na břiše. Důležitý rozdíl je však v tom, že když agama ztratí zub, další jí už nenaroste, u leguánů se zuby vyměňují.
Bariéra – u všech plazů ji tvoří šupiny na těle. Chrání je před odíráním kůže, proti útokům predátorů, napadením parazity a před dehydratací. To je společné všem plazům, i když jinak se často výrazně liší – například hadi (viz) mají štíhlé a dlouhé tělo bez nohou, želvy (viz) zase krátkou robustní tělesnou schránku krytou krunýřem.
Cyklus denní – má zásadní význam pro život plazů. Například ještěrka se v průběhu noci a časně ráno ukrývá před chladem v noře. S rostoucí teplotou se vyhřívá na slunci, aby získala energii na lov potravy. V poledne kdy slunce výrazně pálí vyhledává úkryt, aby si nepřehřála tělo. Jakmile se vzduch postupně ochlazuje, vypravuje se znovu za hledáním kořisti.
Červená barva – je velice důležitá u mnoha plazů. Jejich různorodé zbarvení způsobují čtyři druhy chromatoforů, jejichž systém je ovládán hormonálně, nervově, tepelně či světelně. Např. u lepoještěrů (stromová agama- viz) spolu často bojují dva samci. Vítěz se zbarví výrazně do červena, zatímco poražený vmžiku získá nenápadné zbarvení a pokorně se odplíží.
Dvouplazi – vývojem se přizpůsobovali životu pod zemí a na povrchu se objevují jen po silných deštích, pokud zaplaví jejich nory. Vyskytují se jen v tropech a subtropech.Vzhledem vypadají jako červi – válcovité tělo a příčně řazené šupiny podobné tělním segmentům. Zajímavý je například zeměryj floridský, který vypadá jako velká žížala (dlouhá 15 – 25 cm).
Evoluce – z vývojového hlediska se plazi objevili asi před 340 miliony lety, kdy se vyvinuli z různých typů obojživelníků. Od předchůdců se lišili dvěma zásadními způsoby: tvrdou, šupinovitou kůží (viz bariéra) a dále tím, že měli amniotická vajíčka se zárodečnými a vaječnými obaly krytá skořápkou. Tyto dvě vlastnosti umožnily plazům odejít od okrajů vod, na které byli dosud vázáni obojživelníci, a osídlovat souš. Zlatým věkem se staly druhohory (před 230 – 270 miliony roky), kdy rozmanité druhy plazů byly dominantními živočichy. Vládli zejména dinosauři a pterosauři (létající plazi). Už tenkrát spolu s nimi žily řády, které přežívají dodnes – krokodýli (viz) a hatérie – v současnosti nezvyklý živoucí fosilie (viz). V druhohorách existovalo asi 20 řádů plazů, nyní Zemi obývá jen pětina tohoto počtu.
Funkce svlékání kůže. Důležitou roli v životě plazů má kůže. Skládá se ze dvou hlavních vrstev – vnější tvoří pokožka (edermis), spodní se nazývá škára (dermis).V pokožce jsou upevněny šupiny, ve škáře nervy, krevní cévy a buňky, které mají podpůrné funkce a vyživují pokožku. Na rozdíl od rybích šupin se u plazů nedají od kůže odloupávat jednotlivě.Hadi svlékají kompletně starou kůži, aby se zbavili opotřebované pokožky – pod tou se vytvořila nová. Kůže po kusech či jednotlivých plátcích se zbavují ještěři, krokodýli, želvy.
Gaviál indický (Gavial gangenicus) – velice podivný krokodýl s dlouhými čelistmi, které připomínají obrovskou ozubenou pinzetu. Může dorůst až do sedmimetrové délky. Žije v indických řekách (Ganga, Brahmaputra). Indové ho považují za posvátného plaza. Na lidi neútočí, živí se především velkými rybami, které loví svou dlouhou tlamou.
Hadi (Ophidia, Serpentes) – podřád plazů z řádu šupinatých. Nemají končetiny, pohybují se plazením. Kořist usmrcují jedem – toxiny (viz), někdy škrcením. Dosud známe asi 2700 druhů hadů, kteří žijí v rozmanitých prostředích.Řád se dělí na podřády – hroznýšovce, užovkovce, zmijovce. Většina hadů žije na souši, jsou však i mořští hadi (viz). Hadi však slouží i jako domácí mazlíčci a například v Indonézii patří mohutný několikametrový pyton mezi hlavní ochránce lidských obydlí před jedovatými hady. Navíc pytoni milují děti, které se v jejich bezprostřední blízkosti mohou cítit naprosto bezpečně.
Chameleón – představitel nejpodivnějších ještěrů. Žijí převážně (až 85 druhů) v Africe a na Madagaskaru. (Tam vegetuje nejmenší – čtyřcentimetrový i největší – s délkou 60 cm.) Praví chameleóni dokážou měnit barvu od zelené přes hnědou, červenou, žlutou, bílou až po černou. Žádný druh však neovládá celou takovou barevnou škálu. Navíc v případě potřeby změní i kresbu na těle. Praví chameleóni mají velké pohyblivé kopulovité oči a dlouhý chápavý ocas. Kořist (hmyz) se přichytí na konci dlouhého jazyku, který na něj chameleón svižně „vystřelí“.
Iguaniade (leguánovití) – skupina víc jak 700 druhů ještěrů, kteří vegetují zejména na americkém kontinentu. Jsou podobní agamám (viz). Největší je leguán zelený dlouhý až 2 m.
Ještěři (Sauria) mají zřetelně odlišenou hlavu, čtyři dobře vyvinuté končetiny a dlouhý ocas. Strašným králem ještěrů je korovec jedovatý a korovec mexický, což jsou jediní jedovatí ještěři. Jejich jednorázová dávka neurotoxického jedu při kousnutí může usmrtit 4 – 5 lidí.
Krokodýli (Loricata) -známe 23 druhů. Dělí se na pravé krokodýli, aligátory, kajmany a gaviály (viz). Společný znak: dlouhé čenichy a čelisti. Připomínají velké ještěry; na rozdíl od nich mají místo tvrdých šupin velké rohovité plotny na silných kostěných základech. Oproti ostatním plazům má srdce čtyři komory (jako ptáci a savci) a dýchací cesty oddělené od úst.
Lest – používá mnoho druhů plazů k získání kořisti či oklamání nepřítele. Například většina druhů krokodýlů připomíná kus dřeva. Predátoři u kraje vodních zdrojů se řídí strategií „Lež a čekej!“ Tak číhají až se k nim přiblíží kořist, na kterou bystře zaútočí a stáhnou ji pod vodu
Mořští hadi – žijí buď trvale ve vodě, kde přivádějí na svět i mláďata (Hydrophiinae) nebo vylézají na souš jen v době, kdy kladou vejce (Laticaudinae). Mají ocas ze stran zploštělý, konec připomíná ploutev. Nozdry jsou na horní straně čumáčku a nosní otvory mají záklopku. Jde o výborné plavce, některé druhy jsou jedovaté. Až na výjimku nesnášejí sladkou vodu. (Máme však i hady sladkovodní – například užovku bahenní.)
Nezvyklé živoucí fosilie se jmenuje hatérie novozélandská. Ještěrce podobný unikátní plaz je jediným žijícím příslušníkem skupiny starobylejší než dinosauři. Velké oči svědčí o nočním způsobu života, kdy vylézá z nor a loví zejména pavouky a žížaly. Hatérie novozélandská byla dlouho považována za jediný žijící druh. Nedávno však vědci díky genetické analýze prokázali, že na ostrůvku North Brother žije ještě jiný druh.
Orgán Jacobsonův -Hadi a většina ještěrek vysunují z tlamy jazyk a kmitají jím, aby nasbírali pachové stopy z nejbližšího okolí. Při zatažení jazyku se molekuly pachu dostávají do smyslového Jacobsonova orgánu v tlamě, kde jsou pachy analyzovány.
Potrava – přímo úměrně s rozmanitostí druhů plazů je různorodá i jejich potrava. Nejen obrazně se dá říci – od hmyzu až po člověka. Velká kořist hada nasytí až na několik týdnů. Velcí škrtiči (např. anakonda žlutá) usmrcují jeleny, jaguáry, ba i kajmany.
Rozmnožování se vědcům nepodařilo zdaleka probádat. Jasné je, že výraznou roli má vzájemná komunikace pomocí chemických impulsů, dále speciální zvukové i vizuální signály. Převažuje oplodňování samice samcem, ovšem zvláště u některých druhů ještěrů se samice množí bez oplodnění. Většina plazů klade vejce (obvykle na zem), ve kterých se embryo vyvíjí ve váčku s vodou a soustavou obalů je chráněno před vyschnutím. Dost ještěrů a hadů však rodí plně vyvinutá mláďata. Ta jsou tvarem těla podobná rodičům; ti se však často o potomky dál nestarají (výjimku jsou krokodýli a někteří ještěři).
Řízení teploty– plazi nedokážou sami produkovat teplo vlastním organismem. Jsou tak závislí na vnějším prostředí. V pásmu mírného klimatu mnozí z nich přežívají zimní období v nehybném stavu hibernace (zimní spánek).
Smysly – jsou kvalitnější než u obojživelníků. To platí hlavně o čichu. Někteří hadi mají termoreceptory, kterými zaznamenávají tepelné změny, což pomáhá při lovu. Oči má většina plazů velké a dobře vyvinuté. Četní hadi však vidí špatně, některé hrabavé druhy ještěrů mají oči redukované či vůbec chybí. Krokodýli, většina ještěrů a želvy mají pohyblivá oční víčka, na rozdíl od hadů. Sluch a čich je však spíše slabší.
Šupinatí – do tohoto řádu podle nového dělení patří hadi (viz), ještěři (viz) a dvouplazi (viz).
Toxiny – z 2700 známých druhů hadů je 410 jedovatých. Jejich vinou loni zemřelo asi 60 000 osob – desetina z celkového počtu uštknutých. Primát v účinnosti má vodnář kobří – 15 g jeho suchého jedu usmrtí najednou 4 000 myší. Čtyřmetrový taipan by jednorázovou jedovou dávkou 400 gramů najednou usmrtil pět lidí!
Užovkovití (Columbridae) – do čeledi náleží nejméně 75 % všech druhů hadů. Převažují nejedovatí hadi, kteří žijí na souši i ve vodě (např. užovka podezřelá připomínající zmiji).
Varani se vyvinuli před více jak 40 miliony lety. Dodnes jich přežilo 23 druhů. Obývají zejména Austrálii, tropickou Asii a Afriku. Nejmenší měří 20 cm a váží 20 g. Na ostrově Komodo v Indickém oceánu jsou však obři dlouzí přes 3 m a vážící 135 kg. Mají těžké tělo, silné nohy a dlouhý ocas – připomínají draky z pohádek. Při napadení kořisti (např. divoké prase, ba i dítě) využívají pilovité zuby a ostré drápy na nohách.
Xenosauridae – krokodýlovití. Do této vzácné čeledi od roku 1930 náležel jen čtyřiceticentimetrový krokodýlovec čínský žijící v provincii Kwangu (ČLR). Teprve nedávno  byli v mexickém pralese objeveni tři reprezentanti druhého rodu – Xenosaurus.
Zmijovití – jako čeleď hadů jsou nejvýše postavenou skupinou. Její reprezentanti mají dlouhé pohyblivé jedové zuby. Vegetují v různých klimatických pásmech i výškách. Většina zmijovitých hadů na kořist číhá, přičemž často používá jako vábničku pestře zbarvený konec ocasu. Na přilákanou oběť útočí s otevřenou tlamou a zarazí do ní jedové zuby. Nejdelším zmijovitým hadem je křovinář němý – 3,6 m. (U nás žijící příbuzná zmije obecná 65 – 90 cm.)
Želvy (Testudinata) – zatím známe necelých 300 druhů tvořících dvě základní skupiny: vodní a pozemní. Mezi obratlovci jsou zvláštní tím, že mají krunýř. Všechny želvy kladou vejce na zemi. V teplých oceánech žije kareta obrovská , která při délce až 1,2 m váží 230 kg. Díky pomalým životním pochodům se může dožít věku až 200 let.
Více se dozvíte:
Dictionary of Zoology, Oxford University Press 2003
Zvíře, Knižní klub – Euromedia 2002
Od agamy po žraloka, Albatros 2003

reklama
Související články
Je 22. února roku 1997. Novináři z celé Británie se sjíždí do malého skotského městečka Roslin. Vědci z místního biologického ústavu totiž právě oznámili absolutní senzaci. Podařilo se jim naklonovat prvního velkého savce – ovci, která dostala jméno Dolly. Dolly způsobí totální poprask, protože klonování zvířat je v té době ještě v plenkách a klonují se výhradně malá zvířata […]
Když vědci sekvenovali DNA semen nalezených během vykopávek v jeskyni Uan Muhuggiag na Sahaře, zjistili, že se jedná o semena jedné z nejstarších plodin v Africe, divokého melounu, která rozkousali pastevci ovcí z doby kamenné. V 90. letech 20. století probíhaly v jeskyni Uan Muhuggiag, která se nachází na území dnešní Libye, archeologické vykopávky. Během […]
V současné době poletuje po střední a jižní Kalifornii zhruba 160 kondorů kalifornských. V 80. letech však jejich populace sotva odpovídala dvěma jedenáctkám na fotbalovém hřišti. Aktuálně kondoři patří k vysoce ohroženým druhům. Jejich nepříznivá situace by se ale mohla v budoucnosti změnit. Vědcům ze zoologické zahrady v San Diegu se totiž podařilo objevit zajímavou […]
Různé stresové podmínky v rodičovské generaci rostlin mohou mít silně negativní, ale také velmi pozitivní vliv na růst a reprodukční úspěch potomků. Někteří potomci mohou zvýšit produkci semen až o 40 %. Vyplývá to z nejrozsáhlejší mezinárodní studie, kterou vedli vědci z Botanického ústavu AV ČR a která byla publikována v renomovaném botanickém časopise New […]
Zřejmě každému je znám smutný a dnes už prakticky neodvratitelný osud vysychajícího Aralského jezera, ze kterého dnes už zůstal jen malý pozůstatek na kazašské straně hranice. V místech, kde kdysi byla voda dávající obživu, jsou jen pláně plné soli a pesticidů. Zcela stejný osud však hrozí i dalším jezerům. Mezi nimi i Urmijskému jezeru v […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz