V lednu se přiblížila americká sonda Stardust ke kometě Wild 2 na vzdálenost pouhých 236 km a získala 72 snímků kometárního jádra. Zevrubná analýza snímků odhalila bohatost tvarů povrchu jádra – krátery s příkrými valy, kuželovité hromady, štíty, ale i přibližně tucet výtrysků plynu a prachu.
Donald Brownlee z americké University of Washington byl s kolegy šokován zjištěním, že na kometárním jádru o průměru 4,5 km existují erodovaná místa o hloubce až sto metrů. Povrch komety je tedy značně pevnější než kdyby byla tvořena pouze ledem a byla tedy jen onou „špinavou sněhovou koulí“. Přístroje na palubě sondy Stardust potvrdily, že kometární prachové částice obsahují mnoho organických látek. To potvrzuje názor, že ke startu života na Zemi pomohly právě komety, které na naši planetu dopadaly. Vzorky kometárního prachu v přistávacím pouzdru se na naši planetu dostanou v lednu 2006.
