Ačkoliv se to na první pohled zdá být jen málo pravděpodobné, k leteckému neštěstí s nedozírnými následky může dojít i po kolizi relativně malého opeřence s velkým dopravním letadlem. 
Biologická ochrana letišť, tj. zabezpečení letového provozu před možným ohrožením ze strany opeřenců, nebo zvířat pohybujících se v prostoru letiště, představuje problematiku, se kterou se potýkají všechny velké letecké přístavy na celém světě. Jednou z původních metod, jak vyhnat ptáky z letiště, bylo tzv. bioakustické plašení, které představovalo hlasité přehrávání různých nahrávek, a to včetně zvukových projevů různých dravců.
Postupem času se ovšem ukázalo, že se jedná o metodu velmi nákladnou a přitom nepříliš účinnou – její účinnost se totiž pohybovala na hranici 50%. Jako nepříliš účinný se ukázal i chemický boj se žížalami, které po dešti vylézaly na startovací a přistávací dráhy a byly lákavou pochoutkou pro ptáky.
Pravděpodobně nejúčinnější metodou, která se osvědčila praxí i na pražském ruzyňském letišti, je však biologická ochrana s využitím přítomnosti přirozeného nepřítele, tj. dravců.
V hlavní roli orel
Od počátků činnosti biologické ochrany se na ruzyňském letišti vystřídala celá řada rozličných dravců, od jestřábů, přes káňata a sokoly, až po rarohy. Pomocí těchto dravců se nakonec podařilo vytlačit z prostoru letiště prakticky veškeré ptactvo, čemuž se příroda samozřejmě začala bránit.
Nad letiště se tak začali stěhovat dravci, kteří zde lovili drobné hlodavce. Sokolníci se s problémem, kdy se nad letištěm objevily desítky dravců, vypořádali tak, že na dravce vycvičili největšího možného ptačího predátora – tj. orla, který tyto dravce vystrnadil. Postupem času se podařilo nalézt takovou kombinaci jednotlivých druhů a kříženců, že tito dravci dostatečně pokrývají potřeby biologické ochrany letiště.
Sokolníci na Ruzyni
V současné době slouží na letišti Praha-Ruzyně v nepřetržitých směnách čtyři sokolníci, z nichž se každý stará o dva až tři dravce. Zdejší stanice biologické ochrany má k dispozici několik samců a samic sokolů, křížence raroha se sokolem a křížence raroha s loveckým sokolem, přičemž každý z těchto dravců ovládá jinou činnost – jeden loví např. špačky, druhý racky a třetí havrany, dle své specializace. Kromě toho zde slouží i dva orli. Jeden z těchto orlů je vycvičen k plašení velkých druhů ptáků, přičemž ten druhý je schopen kromě této činnosti ulovit i většího savce, jako je např. liška.
Kromě ptactva mají totiž ruzyňští sokolníci na starosti i zvěř, která se náhodou do chráněného prostoru letiště zatoulá. V minulosti nebylo výjimkou, že se zde objevovala srnčí, divoká prasata a dokonce se zde ukázal i daněk. V souvislosti s masivními bezpečnostními opatřeními souvisejícími s mezinárodním terorismem, došlo prakticky k hermetickému uzavření letiště, a to pomocí systému plotů a zábran. To přineslo pozitivní efekt v tom, že se možnost průniku velké zvěře na letištní plochu zcela minimalizovala. Jediným problémem tak zůstávají lišky a zatoulaní psi, kteří se mohou pod ploty podhrabat, nebo proběhnout některou z bran. Stává se, že se na plochu zatoulají psi, které jejich majitel pustí z vodítka na parkovišti nebo v letištní hale.
Denní rutina
Činnost stanice biologické ochrany je samozřejmě pečlivě koordinována s ostatními složkami letiště, zejména s kontrolní věží. V extrémním případě by se totiž mohlo stát, že letový provoz ohrozí sám dravec. Kromě preventivní práce, kdy se sokolníci v nepravidelných intervalech pohybují v prostoru letiště, zasahují samozřejmě i na vyzvání. Problémem ruzyňského letiště je velmi silný provoz a fakt, že ptactvo, které v okolí letiště žije si na hluk letadel velmi snadno a rychle zvyklo a ignoruje jej.
Letiště je z ptačího pohledu ideálním místem, oázou klidu a míru. Rovná plocha tvořená masou betonu totiž opeřence přitahuje především tím, že díky možnosti dokonalého rozhledu jim dává pocit maximálního bezpečí před útokem přirozených nepřátel, tj. dravců. Zcela tak opomíjí nebezpečí, které si ve skutečnosti ani uvědomovat nemohou a které jim hrozí od přistávajících či vzlétajících letadel. Vzhledem k akustickému jevu, kdy zvuk motorů jde až za letadlem, hrozící nebezpečí zaregistrují až na poslední chvíli a zcela přirozeně, ale v tomto případě zcela nesmyslně se snaží uletět. Nebezpečí, že dojde k nasátí takového opeřence do turbíny motoru je tak velmi vysoké.
Nároky se stále zvyšují
Nejvyšší požadavky na činnost stanice biologické ochrany představuje jarní a podzimní tah stěhovavého ptactva, kdy v období od začátku února do poloviny dubna a od začátku srpna do konce listopadu přes prostor letiště přelétají „cizí ptáci“. Ti na rozdíl od ptactva z okolí neví, že zde intenzivně operují dravci, a nemají tedy žádné zábrany. Kromě stěhovavého ptactva zatěžují ruzyňské sokolníky v poslední době i pražští holubi. Ti se v případě že uvidí dravce nesnaží z letiště uletět, ale raději se schovají pod střechy a do konstrukce haly. Jelikož dravec je schopen lovit pouze v otevřeném prostoru, jsou zde relativně v bezpečí.
Ztráty a nálezy
Každý rok přijde stanice biologické ochrany průměrně o dva dravce. Dílem se jedná o zranění či úmrtí, které si způsobí sám dravec, dílem se jedná o záměrný útok střelnou zbraní a někdy dravec tzv. zbloudí.
To že se dravec zraní při lovu je v přírodě běžné a podobným událostem se nelze vyhnout ani při zajišťování biologické ochrany letiště. Výjimkou však není ani záměrný útok na dravce střelnou zbraní. Pokud zranění, nebo fyzické stáří neumožňuje dravci pracovat na plný výkon, u sokolníků zpravidla končí a je převezen do některé ze záchytných stanic, jako je např. kladenský AVES.
Pro případ, že dravci zbloudí, jsou vybaveni miniaturními vysílačkami. Ty mají ve volném prostoru a za ideálních podmínek dosah až padesát kilometrů. Sokolník jej pak může vypátrat pomocí zaměřovacího přijímače. Bohužel, tato technika má své omezení. V zimě, kdy jsou velmi nízké teploty se někdy stává, že tyto vysílačky přestávají pracovat. V případě, že se takto zbloudilého dravce nepodaří rychle nalézt dochází k poměrně vážné situaci, protože tito dravci jsou prakticky soběstační a člověka – sokolníka ke svému životu nepotřebují. Vztah dravce a sokolníka je totiž postaven jen na přísunu potravy. Jakmile si začne dravec lovit potravu sám, tento vztah velmi rychle oslabuje.
Díky komerčním odchovům se cena dravců snížila prakticky na minimum – cena se pohybuje od 20 tisíc korun za samce sokola a od 40 tisíc výše v případě, že se jedná o samici. To dnes představuje hodnotu kvalitního loveckého psa s dobrým rodokmenem. Pořizovací cena orla je samozřejmě vyšší a pohybuje se kolem jednoho sta tisíc korun.
Nerovný souboj
Ačkoliv se může zdát, že při střetu opeřence s letadlem zvítězí vždy ten větší a silnější, nemusí to být vždy pravda a důsledky takové kolize mohou být katastrofální. V České republice byla zaznamenána poškození náběžných hran křídel, světlometů, závěsníků a motorů. Ty musí být po každé kolizi s opeřencem důkladně zkontrolovány, především lopatky prvních stupňů kompresoru.
Samozřejmě záleží na druhu ptáka nasátého do motoru, především na jeho hmotnosti, a tím pádem i kinetické energii, která je předána na lopatky. I když nejsou po střetu lopatky rotoru viditelně poškozeny, dochází zpravidla k jejich výměně. Moderní proudové motory mají duté lopatky s otvory pro přívod chladícího vzduchu a právě tyto otvůrky se snadno zanášejí biomasou, což může vést k přehřátí lopatek a následné destrukci motoru.
Postupy pro případ nouze praví, že po možném nasátí ptáka, musí pilot urychleně vystoupat do bezpečné výšky a následně přistát na nejbližším letišti. V průběhu tohoto manévru se samozřejmě předpokládá zvýšená kontrola motorových hodnot, jako jsou otáčky a teplota výstupních plynů.
Pravděpodobně jeden z nejznámějších případů, který se stal na území České republiky je dvacet let starý. V květnu 1984 startoval z vojenského letiště v Bechyni MiG-21 MF. Po odpoutání, asi ve třech čtvrtinách dráhy, nasál motor tohoto stroje ve výšce pěti metrů hejno racků. Motor okamžitě vysadil a letadlo se zřítilo zpět na dráhu, přibližně padesát metrů před jejím koncem. Pilotovi se podařilo opustit hořící stroj ještě před tím, než letadlo explodovalo.
Nutně se však nemusí jednat jen o střet opeřence s letadlem, neblahou zkušenost mají i piloti vrtulníků. Příkladem mohou být dvě kolize, ke kterým došlo v červenci roku 2001. V prvním případě prorazilo káně okno pilotní kabiny vojenského vrtulníku Mi-8 0835, v druhém došlo ke střetu holuba s rotorem civilního stroje Mi-8 OK-XYD. V obou případech naštěstí nedošlo ke zřícení stroje ani k vážným zraněním. V roce 1995 došlo dokonce k pěti střetům opeřenců s vrtulníky, ale v těchto případech nedošlo k významnému poškození strojů.
