Obezita je v současné době považována za jedno z nejčastějších chronických onemocnění, které díky své závažnosti významně zkracuje život. Je spojena s četnými zdravotními riziky a těžká obezita ve věkové skupině 25 až 35 let má za následek až dvanáctkrát vyšší úmrtnost.
Vědecký tým z Texaské univerzity v USA přichází s úplně novou metodou léčby obezity, která spočívá v zamezení přívodu krve do tukové tkáně. Jde o metodu, která byla původně určena pro léčbu rakoviny. Skupina badatelů nalezla protein, který napomáhá vytváření drobných kapilár, které zásobují buňky krví. Na tento protein navázali další, který donutí buňky krevních kapilár ke sebezničení. Vyhladovělé tukové buňky se tak dále nemohou vyvíjet. Zatím proběhly pokusy na myších a výsledky jsou překvapivé – za čtyři týdny myši ztratily i při příjmu tučné stravy 30% své váhy.
Kde se bere obezita?
Ke vzniku obezity obvykle dochází, když je příjem energie vyšší než její výdej. Aby to však nebylo příliš jednoduché, do celého procesu zasahuje prostřednictvím celé řady kompenzačních mechanismů a zpětných vazeb i centrální nervový systém. Náhlé změny v příjmu potravin se centrální systém snaží vyrovnat, a to buď prostřednictvím sníženého nebo zvýšeného výdeje energie. Bylo prokázáno, že dispozice ke vzniku obezity jsou dány též geneticky – pokud jsou oba rodiče obézní, je pravděpodobnost výskytu stejného problému u jejich potomka až 80%. Zajímavým zjištěním je také fakt, že u novorozenců s nízkou porodní hmotností je riziko pozdější obezity vyšší než u novorozenců jejichž porodní hmotnost je normální či vyšší. Vliv na tělesnou hmotnost má celá řada hormonálních látek, jako jsou např. růstové hormony, pohlavní hormony, a hormony nadledvinek, které zpětnou vazbou ovlivňují výdej a příjem potravy.
Děti – riziková skupina
Nedávno přišla skupina britských vědců se zjištěním, že obézní děti jsou vystaveny mnohem vyššímu riziku rakoviny, než hubené a navíc, mnohem více jsou ohroženy dívky. Podle Colina Wainea z britského národního fóra pro obezitu je riziko vzniku rakoviny u obézních dívek o 20% vyšší a u chlapců o 14% vyšší, než u útlých jedinců. „Podle těchto hrozivých údajů jsme v nebezpečí, že vychováme generaci, která zemře dříve, než rodiče,“ říká Waine.
Kolik vlastně vydáváme energie?
Přibližně 60 % potřebné energie spotřebujeme na udržení základního metabolismu, tj. na udržení tělesné teploty, srdeční činnosti, dýchání, pohyb střev a další podobné procesy. Dalších 20 % výdeje energie je spotřebováno při trávení jídla – v důsledku chemických reakcí a štěpení potravin v zažívacím traktu vzniká jako vedlejší produkt teplo. Zbývajících 20 % energie je pak vydáváno cvičením a pohybovou aktivitou. Pokud je však přísun energie vyšší než je schopno tělo za normálních okolností zpracovat, nebo je výrazně omezena pohybová ktivita, dochází k ukládání a hromadění zásob tuku.
Rizikové skupiny
Někteří lidé mají vrozeně úsporný metabolismus. Při štěpení potravin u nich vzniká málo odpadního tepla a to může stačit, aby se po letech vyvinula obezita. Také vrozená inzulínová rezistence, tj. nedostatečná odpověď tkání na inzulín, je spojena s nízkým termickým efektem jídla. Inzulínová rezistence je většinou získaná ustavičným přejídáním. Mezi metabolická rizika obezity patří zvýšená oxidace karbohydrátů – tj. cukrů.
K dalším rizikovým faktorům překvapivě patří i příslušnost k nižší socioekonomické vrstvě. Její příslušníci mají obvykle nižší vzdělání, více holdují konzumaci alkoholu, levných a nepříliš zdravých potravin a nemají příliš zájem o aktivní sport. Ve značné míře jsou obezitou ohroženi kuřáci, kteří se rozhodnou se svým zlozvykem skoncovat. Je obvyklé, že v důsledku vyplavení nikotinu přiberou kuřáci, kteří se s kouřením rozhodli přestat, až 5 kilogramů, a to v průběhu šesti měsíců. Celkový přírůstek hmotnosti však může být i mnohem vyšší.
Průvodní komplikace obezity
Obezita je chronické onemocnění, které rozhodně nepředstavuje jen kosmetický, ale především závažný zdravotní problém. Se stoupající tělesnou hmotností je totiž spojeno zvýšené riziko onemocnění některými chorobami, jako jsou např. cukrovka, různá srdečně-cévní onemocnění, problémy s dýcháním, vysoký krevní tlak, onemocnění kloubů a nádorová onemocnění. Obézní lidé mají kromě zdravotních problémů i problémy sociální a psychické. Vyskytují se u nich deprese, zakomplexovanost, často mají sníženou sebedůvěru a problémy při svém uplatnění v zaměstnání.
Obezitu je třeba léčit
Současná lékařská věda zná několik způsobů, jak se zbavit obezity. Mezi tyto léčebné postupy patří individuální či kolektivní psychoterapie, zvýšená fyzická aktivita, dieta, operativní řešení spočívající v tzv. bandáži žaludku. Při bandáži se při zhruba hodinové operaci žaludek v horní části zaškrtí speciální manžetou. Podobá se pak přesýpacím hodinám a horní část má přitom objem jen asi 25 mililitrů. Pacient má pak i při malých dávkách potravy pocit nasycení. Při léčbě obezity se používají i moderní léčiva. K těm patří zejména léky působící proti chuti k jídlu a léky blokující vstřebávání tuku z trávicího traktu. Tyto léky jsou významným úspěchem v léčbě obezity, ale zdravotní pojišťovny je zatím hradí pouze u diabetiků. Výše uvedené způsoby lze zařadit mezi ty úspěšnější. Kýžený efekt zcela jistě nepřinese zásah plastického chirurga, protože samotné odstranění většího či menšího množství tuku operativní cestou nemá žádný efekt na podružné komplikace spojené s obezitou. Také nebylo nikdy vědecky prokázáno, že by na léčbu obezity měl výrazný efekt zvýšený přísun chromu, či diety založené na jiném principu, než je snížení příjmu energie. Z lékařského hlediska je cílem léčby obezity 5-10% snížení hmotnosti, které má výrazný pozitivní efekt na zdravotní stav pacienta. Dlouhodobé snížení tělesné hmotnosti minimálně o 5% snižuje riziko rozvoje srdečně-cévních onemocnění, bolestivost kloubních onemocnění, riziko předčasného úmrtí, nádorových onemocnění či riziko vzniku vysokého tlaku. Zkušenosti odborníků prokázaly, že snížení hmotnosti má být pozvolné a postupné. Za ideální úbytek hmotnosti je považována ztráta 0,5 až 1 kg za týden.
Co brání obézním zhubnout?
Pravděpodobně největšího nepřítele v boji s obezitou představují tzv. kompenzační mechanismy váhových změn. Jejich princip velmi dobře ilustruje jedna z mnoha provedených studií. V rámci této studie byla vytvořena skupina, která byla z jedné poloviny tvořena pacienty trpícími obezitou a z druhé poloviny jedinci, kteří obézní nikdy nebyli. Obě části této skupiny byly následně sledovány z hlediska svého kalorického příjmu a výdeje. Bylo zjištěno, že po počátečním snadném zhubnutí o 10-20 % v úvodní fázi následuje další, mnohem obtížnější fáze, při které se pokles hmotnosti téměř zastaví. Tělo se totiž začne bránit dalším ztrátám nasazením úsporných opatření a především poklesem výdeje energie. Další úbytek váhy je rapidně zbrzděn změnami, které způsobuje něco, co můžeme nazvat zpomalením metabolismu. Zdá se tedy, že vedle nevhodných stravovacích návyků mají na obezitu výrazný vliv i jiné faktory. V praxi bylo prokázáno, že jedinec, který nikdy nebyl obézní může přijímat až o 15 % energeticky bohatší stravu, protože jeho tělo dokáže zvýšený příjem energie spálit, aniž by přibral na váze. Naopak obézní pacient musí počítat s tím, že jakmile sníží kalorický příjem, jeho organismus zareaguje na tuto nepříznivou situaci zpomalením metabolismu a bude se bránit hubnutí snížením výdeje energie. Redukce výdeje energie může u obézního pacienta držícího nízkokalorickou dietu trvat 3 – 5 let, tj. obézní pacienti, kteří zhubli, se pokládají za vyléčené teprve tehdy, pokud dokáží udržet sníženou váhu 3-5 let. I poté však musí mít přísun energie pod kontrolou, aby nedošlo ke zpětnému navýšení hmotnosti do původního stavu.
Obezita je problém
Stačí narušit rovnováhu jen jednoho z mnoha složitých procesů v lidském těle a celá precizní mašinérie se snadno rozladí. Obezita je komplexní problém, a proto na ni neexistuje jeden univerzální lék.
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA
Má vliv na tempo trávení. Její nefunkčnost způsobuje pokles výdeje energie, ospalost a obezitu. Zvýšená činnost štítné žlázy způsobuje nadměrné spalování energie, tlukot srdce, zvyšuje krevní tlak a teplotu těla.
VAJEČNÍKY
Ukončení produkce estrogenů a progesteronů vyvolává nárůst množství snědeného pokrmu, a to až o 67 %. Úbytek těchto hormonů v kombinaci s nadměrným množstvím testosteronu způsobuje, že se v břišních partiích usazuje více tuků.
JÁTRA
Játra mají pro organismus životně důležitý význam. Jednou z mnoha jejich funkcí je produkce důležitých bílkovin krevní plazmy. Játra produkují rovněž cholesterol a některé speciální lipoproteiny, umožňující transport tuků v krvi. Další funkcí jater je zpracování glukózy, kterou organismus bezprostředně nepotřebuje, a její zásobní ukládání v podobě glykogenu. Jestliže naopak organismus potřebuje vyrobit větší množství energie nebo tepla, přeměňují játra glykogen zpět na glukózu a uvolňují ji do krevního oběhu.
ŽALUDEK
Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy, tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
STŘEVA
Hlavní funkcí je vstřebávání živin z přijaté potravy do krevního oběhu. Vnitřní povrch střeva je zvrásněn do nesčetných záhybů a z každého záhybu vyčnívají tisíce výstupků podobných dlouhým prstíkům, kterým se říká klky. Povrch klků však není hladký – je pokryt vrstvou mikroklků. V membráně mikroklků jsou obsaženy enzymy, které doštěpují součásti potravy na jednoduché molekuly cukrů a aminokyseliny rozpustné ve vodě.
SVALY
Kilogram svaloviny spotřebovává kolem 80-100 kcal. Uvolnění adrenalinu do organizmu zvyšuje spotřebu kyslíku ve svalové tkáni až o 90 % a celkový výdej tělesné energie o 25 %.
MOZEK
Mozek sehrává stěžejní úlohu v příjmu potravy, rozhoduje se zde o hladu či sytosti a tím i o množství konzumovaného jídla a přijaté energii. V části mozku zvané hypothalamus je uloženo centrum sytosti. Mozku trvá přibližně patnáct minut, než zaregistruje příjem potravy, a půl hodiny, než se hladina cukru v krvi dostane na vrchol a dostaví se pocit sytosti. Pro úspěšné hubnutí je nutno dosáhnout energetické nerovnováhy v příjmu a výdeji energie.
SLINIVKA
Slinivka je největší sekreční žlázou organismu. Kromě vylučování velmi silných trávicích enzymů (trypsinu, chymotrypsinu a dalších) produkuje v ostrůvcích speciálních buněk životně důležitý hormon inzulín.Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy, tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
NADLEDVINKY
Vytvářejí adrenalin, který zrychluje tempo trávení a zvyšuje výdej energie.
CO BRÁNÍ OBÉZNÍM ZHUBNOUT?
Pravděpodobně největšího nepřítele v boji s obezitou představují tzv. kompenzační mechanismy váhových změn. Jejich princip velmi dobře ilustruje jedna z mnoha provedených studií. V rámci této studie byla vytvořena skupina, která byla z jedné poloviny tvořena pacienty trpícími obezitou a z druhé poloviny jedinci, kteří obézní nikdy nebyli. Obě části této skupiny byly následně sledovány z hlediska svého kalorického příjmu a výdeje. Bylo zjištěno, že po počátečním snadném zhubnutí o 10-20 % v úvodní fázi následuje další, mnohem obtížnější fáze, při které se pokles hmotnosti téměř zastaví. Tělo se totiž začne bránit dalším ztrátám nasazením úsporných opatření a především poklesem výdeje energie. Další úbytek váhy je rapidně zbržděn změnami, které způsobuje něco, co můžeme nazvat zpomalením metabolismu. Zdá se tedy, že vedle nevhodných stravovacích návyků mají na obezitu výrazný vliv i jiné faktory. V praxi bylo prokázáno, že jedinec, který nikdy nebyl obézní, může přijímat až o 15 % energeticky bohatší stravu, protože jeho tělo dokáže zvýšený příjem energie spálit, aniž by přibral na váze. Naopak obézní pacient musí počítat s tím, že jakmile sníží kalorický příjem, jeho organismus zareaguje na tuto nepříznivou situaci zpomalením metabolismu a bude se bránit hubnutí snížením výdeje energie. Redukce výdeje energie může u obézního pacienta držícího nízkokalorickou dietu trvat 3-5 let, tj. obézní pacienti, kteří zhubli, se pokládají za vyléčené teprve tehdy, pokud dokáží udržet sníženou váhu 3-5 let. I poté však musí mít přísun energie pod kontrolou, aby nedošlo ke zpětnému navýšení hmotnosti do původního stavu.
