Mohl by být důkazem, že mladší doba kamenná byla jiná, než jak si ji dnes představujeme. Neolitické stáří tohoto předmětu se však dosud nepodařilo prokázat.

Našel se v létě roku 2002 v korytě řeky Nisy, v centru Liberce; zpočátku se o něm hovořilo a psalo jako o sekerce. Nemá však břit, a tak je přesnější označovat ho jako špičák. Předmět se ocitl v libereckém Severočeském muzeu, v rukou archeologa Petra Brestovanského, který stál před problémem, jak určit jeho stáří – ležel v řece, bez jakýchkoliv nálezových souvislostí.

Z typologického hlediska jde o klasický neolitický špičák, jaké se vyráběly před 6-7 000 lety. Shoda je i ve velikosti, otvor je zjevně vrtaný. Neolitické nástroje však byly kamenné, špičák ze dna Nisy kdosi vykoval z kovu.

Dokonce z takřka čistého železa, ve kterém je jen něco přes půl procenta dalších příměsí – a to je přinejmenším podivné. Nejstarší železné výrobky se totiž na našem území objevily až v pozdní době bronzové a tehdejší železo obsahovalo značné množství přimíšenin a nečistot.

A tak je z pohledu odborníka na metalurgii zhola nemožné, aby liberecký špičák opravdu pocházel z pravěku.

Meteorit nebo žehličkaNeolitický člověk se však se železem přece jen setkat mohl; tak, že mu doslova spadlo z nebe. Uměl by si s meteoritickým železem poradit? „Železná ruda hematit (krevel) má tvrdost asi 5-6,5,“ říká archeolog Petr Brestovanský.

„Už se našly i tvrdší opracované kameny. Takže by to asi nebyl technický problém.“ Jenže meteority z čistého železa věda nezná – takové z nebe nepadají. Žádný z archeologů se zatím neztotožnil s teorií, že by železný špičák z Nisy skutečně byl neolitický.

Nic podobného se dosud nikde nenašlo, a tak je jejich skepse pochopitelná. Záhadu to však neřeší. Kdo a za jakým účelem by podobný předmět vyráběl v dobách pozdějších? Podle některých odborníků by mohlo jít o středověké hornické želízko.

Žádné takové se však zatím nikde nenašlo. Možná jde o želízko ze staré žehličky. Už v Ottově slovníku naučném se píše, že kovaná želízka na vyhřívání žehliček jsou lepší, než litá; o vrtaných otvorech však ani slovo.

A tak stín pochybnosti zůstává – nebylo přece jen „něco jinak“? Snad to prozradí další expertizy.

Měď, bronz a železo (časové údaje jsou jen přibližné)

7000-6000 př.n.l. – nejstarší použití přírodní mědi (Přední Asie)

4000 př.n.l. – nejstarší měděné výrobky u nás (šperky z hrobu jordanovské kultury -Třebestovice u Nymburka)

3500 př.n.l. – první naše doklady o kovolitectví (kultura nálevkovitých pohárů – Makotřasy u Kladna)

3000 př.n.l. – počátky výroby bronzu sléváním mědi a cínu (východní Středomoří, Přední Asie)

2400 př.n.l. – bronz se prosazuje ve střední Evropě

13. stol. př.n.l. – nejstarší nález železného předmětu u nás (jednoduchá železná tyčinka, zalitá ve slitku bronzoviny, knovízská kultura – Klobuky u Slaného)

750 př.n.l. – začátek doby halštatské, železo hlavním kovem