Černé díry jsou objekty ve stavu gravitačního kolapsu. Jejich gravitace má takovou sílu, že pohltí vše a neunikne z ní nejen žádná částice hmoty, ale ani světlo. Už v roce 1783 přišel anglický astronom John Michell s teorií existence tělesa, ze kterého by nemělo unikat světlo.

Víme, že úniková rychlost rakety potřebná k opuštění Země je 11 km/s, pro překonání gravitace Slunce bychom potřebovali únikovou rychlost 620 km/s. Pokud by však byla hvězda dostatečně těžká, musela by úniková rychlost být vyšší než 300 000 km/s, tedy vyšší než rychlost světla.

Samo světlo pak uniknout nemůže a hvězda je tedy neviditelná. K tomuto jevu dochází u velkých hvězd s hmotností několikanásobně vyšší, než má naše Slunce. Ve stadiu svého zániku takováto hvězda, potom co projde obdobím supernovy, vytvoří jakousi gravitační studnu, z níž světlo uniká stále hůře, až se ocitne v pasti a hvězda se stane černou dírou.

Dnes už víme, že černé díry díky své mohutné gravitační síle pohlcují nejen planety a hvězdy, ale celé planetární soustavy. Jednou takovýto osud čeká i naši planetu, Slunce i celou sluneční soustavu.

Díky moderní astronomii, mohutným dalekohledům a radioteleskopům už dnes umíme černé díry lokalizovat a s pomocí rentgenových či infračervených paprsků i pozorovat.Autor: Pavel Přeučil