Aberace, Afel, Albedo, Apex, Apogeum a další…
Aberace odchylka světelného paprsku vzniklá skládáním vektorů rychlosti světla a rychlosti pohybu pozorovatele
Afel odsluní – je začátkem července. Slunce dosáhne největší vzdálenosti od Země, cca 152mil. km.
Albedo podíl množství odraženého a dopadajícího slunečního záření
Apex směr vektoru okamžité rychlosti vesmírného tělesa
Apogeum bod na oběžné dráze družice kolem Země, ve kterém je od středu Země nejdále
Astronomická jednotka (AU) střední vzdálenost Země–Slunce, která činí 149 597 870 km
Bílý trpaslík závěr života většiny běžných hvězd, zhruba s hmotností Slunce. Mají nepředstavitelnou hustotu kolem miliónů tun na cm kubický
Cassiniho dělení výrazná mezera v Saturnových prstencích ve vzdálenosti asi 120 000 km od středu Saturnu, široká zhruba 1800 km
Černá díra zbytek totálního zhroucení hvězdy, rychlost světla stačí pouze k oběhu kolem planety, nikoliv k jeho opuštění
Cirkumpolární hvězdy jsou hvězdy natolik blízké nebeskému pólu, že na daném místě nesestupují přes celý rok pod horizont.
Decelerační parametr udává míru zpomalování rozpínání pozorované části vesmíru, jeli <>1/2, jde o uzavřený, resp. otevřený model vesmíru.
Difrakce ohyb světla kolem překážky
Difúzní mlhoviny nejznámější případem je Velká mlhovina v Orionu. Takové mlhoviny jsou oblastmi vzniku hvězd. Plyn mlhoviny je zde horkými hvězdami vybuzen k záření, zatímco prachová zrna odrážejí a rozptylují světlo těchto hvězd.
Dvojhvězda dvojice hvězd těsně u sebe, a to buď optické, tedy hvězdy vedle sebe pouze pozorované ze Země, nebo dvojhvězdy fyzické, obíhající kolem společného těžiště.
Efemeridy tabulky obsahující postavení planet v časových intervalech
Ekliptika velká kružnice nebeské sféry, v níž se během roku zdánlivě pohybuje Slunce. Ekliptika prochází dvanácti souhvězdími zvířetníku (a Hadonošem)
Elogance úhel vzdálenosti vnitřní planety od Slunce
Extrasolární (exoplanety) planety jiných hvězd mimo naší sluneční soustavu
Globule mlhovina, vznikají v ní hvězdy
Hvězdný proud skupina většího počtu hvězd, které se pohybují přibližně stejným směrem
Hvězdokupa skupina hvězd držící pohromadě vzájemnou gravitací
Jansky značka Jy, jednotka hustoty zářivého toku, používaná v radioastronomii
Kelvin jednotka teploty, počátek je absolutní nula (-273,15 °C), o tuto hodnotu jsou K stupně posunuty oproti stupnici Celsiově
Korona vnější část sluneční atmosféry
Kuiperův pás oblast za drahou Neptunu, kde se nachází velké množství kometárních jader a asteroidů
Kulminace vrcholení – znamená průchod nebeského tělesa místním poledníkem. U cirkumpolárních hvězd můžeme vidět i dolní kulminaci, nejnižší výška hvězdy na její okružní cestě po nebeské rovnoběžce.
Kvasary jsou nejvzdálenějšími a nejzářivějšími objekty, které lze ve vesmíru pozorovat
Librace malé periodické výkyvy v rotaci Měsíce vzhledem k pozorovateli na Zemi
Magnetická hvězda nejčastěji spektrální třídy A, která má silné magnetické pole
Magnituda též hvězdná třída nebo velikost. Znamená jednotku vyjadřující jas nebeského
tělesa, okem můžeme vidět hvězdy do 6m (??). Poměr jasnosti mezi sousedními dvěma jednotkami je 1:2,512. Nejjasnější hvězdou je Sirius s -1,5m (??), s dalekohledem s 5cm objektivem uvidím 9m (??).
M s číslem katalog hvězdokup a mlhovin podle Charlese Messiera z konce 18. století
Meridián místní poledník probíhá od jihu přes zenit k severu
Mlhovina oblak mezihvězdného plynu (nejčastěji vodíku) a prachu, v němž často vznikají nové hvězdy
Neutronová hvězda malá hvězda o nepředstavitelné hustotě, která vzniká po výbuchu supernovy
NGC New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars, katalog mlhovin a hvězdokup, sestaven v druhé polovině 19. století J. Dreyerem
Nova typ kataklyzmatické proměnné hvězdy, zvýší svou jasnost o několik magnitud a pak opět pohasne
Okolek světelná obruba Měsíce nebo Slunce, která vzniká ohybem světla ve vysokých oblacích
Olbersův paradox otázka proč je vesmír temný, když v něm svítí množství hvězd, vysvětleno konečnou rychlostí šíření světla
Oortův oblak oblast za nejzazší hranicí sluneční soustavy skoro na půl cesty k nejbližší hvězdě, v níž je soustředěno mnoho miliard komet
Optická dvojhvězda dvě hvězdy, které při pohledu ze Země leží blízko sebe, ale na sobě nezávislé v různých vzdálenostech
Paralaxa (roční) je úhel, pod nímž se z dané vzdálenosti jeví základna o poloměru oběžné dráhy Země kolem Slunce
Parsek jednotka vzdálenosti v astronomii. Vzdálenost, z níž je vidět poloměr zemské dráhy pod úhlem 1 úhlové vteřiny. 1 parsek = 3,26 světelného roku.
Perigalaktikum bod na oběžné trase hvězdy, kdy má nejblíže centru galaxie
Perihel přísluní
Plynný obr typ planety, tvořené plynem obklopující poměrně malé tuhé jádro (Jupiter)
Pointace vedení dalekohledu za hvězdou
Poziční úhel u dvojhvězd je směr spojnice z jasnější na méně jasnou složku (0-360°). Může být také u např. Měsíce vzhledem ke středu od východu přes jih k severu.
Proměnná hvězda mění pravidelně či nepravidelně jasnost
Protuberace oblak plynu, jenž tryská ze slunečního povrchu, má tvar ohnivých jazyků
Pulsar rychle rotující neutronová hvězda vysílající rádiové záření s časovou periodou pulsů.
Pulsující proměnná hvězda mění velikost, teplotu a tím i jasnost
Refrakce lom světla v atmosféře v zenitu nulová, největší u obzoru
Rekurentní nova nova, u které byla pozorována alespoň dvě vzplanutí
Retrográdní pohyb opačný pohyb kolem Slunce, než jakým se pohybuje Země
Scintilace hvězd mrkání hvězd způsobené turbulencí v atmosféře
Selenoid hladina, která splývá se středním rovníkovým poloměrem
Sluneční vítr stálý proud částic proudící od Slunce do prostoru
Spikule výtrysk plynu ve tvaru plaménku ze sluneční chromosféry
Světelný rok vzdálenost, již urazí světlo za jeden rok, tj. 9,46 bilionu km
Tepelná smrt vesmíru představa, že vesmír zanikne v důsledku vyrovnání teplotních rozdílů ve vesmíru
Terminátor je to rozhraní mezi Sluncem osvětlenou a neosvětlenou částí tělesa
Úhlová jednotka vteřina je 1/3600 díl úhlového stupně a 1/60 díl úhlové minuty. Oko rozliší dvě hvězdy o stejném jasu vzdálené od sebe 3 až 4 úhlové minuty, totéž o 1 úhlové vteřině rozliší dalekohled.
Umbra tmavé jádro sluneční skvrny
Van Allenovy pásy radiační pásy Země
Variace jedna z nerovností měsíčního pohybu
Vázaná rotace rotace kolem osy je shodná s dobou oběhu kolem tohoto tělesa
Zodiakální světlo vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích meziplanetární hmoty podél roviny ekliptiky
Základní jednotky vzdálenosti
1 nanometr = 10-9 m
1 mikrometr = 10-6 m
1 milimetr = 10-3 m
1 kilometr = 103 m
1 AU (astronomická jednotka) = 149 597 870 km
1 sv. r. (světelný rok) = 63240 AU = 9 460 800 000 000 km (asi 10 bilionů)
1 pc (parsek) = 3,26 sv. r.
