Na východních svazích vrchoviny Krumlovský les mezi Brnem a Znojmem se především v době bronzové v ohromném měřítku těžil a zpracovával místní kámen – rohovec. Nevíme však proč. Miliony kamenných úštěpků i hotových nástrojů nikdo neodnášel. 
Početné nálezy svědčí o tom, že rohovec typu Krumlovský les byl na jižní Moravě oblíbenou surovinou pro výrobu kamenných nástrojů od samých počátků lidského osídlení – i přesto, že se nejedná o surovinu právě kvalitní. V mladším paleolitu, před 30-40 000 lety, se z něj vyráběla škrabadla a listové kamenné hroty. První neolitičtí zemědělci kultury s lineární keramikou štípali 5000 let př. n. l. z rohovce čepele, oblíbené v širokém okolí. Další vrchol v jeho užití přišel asi o tisíc let později, na pomezí mladší a pozdní doby kamenné. Poté však výrobků z rohovce na moravských nalezištích nenávratně ubývá, s počátkem doby bronzové mizí takfika úplně. A právě tady je počátek největší záhady Krumlovského lesa.
Docela zbytečná práce
Výzkumy v lesích katastru Moravského Krumlova probíhají už jedenáctým rokem. Za celou tu dobu se tu však nenašla ani jediná stopa po těžbě z období největšího využití zdejší suroviny, tedy ze starší a mladší doby kamenné. Nejstarší těžební pole, která se v Krumlovském lese podařilo datovat, pocházejí až z počátků pozdní doby kamenné -z období konce kultury s moravskou malovanou keramikou. Hojně se tu těžilo i na samém sklonku eneolitu, v období kultur se šňůrovou keramikou a zvoncovitými poháry. I to je jeden ze zdejších paradoxů. Po nositelích těchto kultur se nám totiž s výjimkou hrobů nedochovaly takfika žádné pozůstatky kopáčské činnosti, dokonce i nálezy jejich sídlišť jsou zcela výjimečné. V Krumlovském lese přitom tito lidé těžili rohovec z umělých teras na svahu, pokrývajících plochu stovek čtverečních metrů. Jejich práce však byla z dnešního pohledu docela zbytečná – prakticky všechny jimi vytěžené rohovce zůstaly na svém místě. To všechno byl ale jen začátek. Jak prozrazují nálezy uhlíků a keramických střepů, daleko rozsáhlejší těžba probíhala v Krumlovském lese v následujících staletích, zejména v době bronzové a částečně i železné, a to se stejným, pro nás nepochopitelným efektem.
Miliony úlomků
Když kamenné nástroje nahradily výrobky z bronzu a později ze železa, těžba kamenné suroviny ztratila své opodstatnění. Jenže paradoxně právě tehdy vzniká v Krumlovském lese jedna těžební jáma za druhou. Nejvíc jich patří závěru únětické kultury; jsou staré okolo 3600 let. Vloni tu archeologové objevili i těžní jámy ze starší doby železné, hluboké až 8 m. Těžba neuvěřitelného rozsahu obrátila v průběhu staletí zdejší krajinu doslova naruby. Na ploše o rozloze takfika 100 hektarů zůstaly dodnes po těžbě stopy – desítky těžních jam, haldy hlušiny a tuny kamenných artefaktů. Z pouhé poloviny krychlového metru půdy vykopané na okraji jedné z únětických těžních jam se archeologům ručním přebíráním podařilo získat skoro 15 000 kusů kamenné industrie, jader i úštěpů, o celkové váze 137 kg. Při použití důkladnějších metod by se pravděpodobně počet získaných úlomků zdvojnásobil a možná i ztrojnásobil. V tomto jediném krychlovém půlmetru půdy se i tak našlo víc kamenných artefaktů než na všech sídlištích a pohřebištích starší doby bronzové v celém středním Podunají. A my nevíme proč.
Kult posvátné práce
Archeologové Moravského zemského muzea, kteří se v rámci speciálního projektu výzkumem Krumlovského lesa zabývají, mají za to, že o kámen tu vlastně vůbec nešlo. Hlavní byla práce jako taková. Jejím cílem nebylo uspokojit požadavky trhu, šlo jen o samotnou činnost. Ta mohla zaměstnávat rolníky v době mezi setím a sklizní plodin, zažehnávat napětí, které tehdy ve společnosti panovalo, a stmelovat ji. Podle některých hypotéz vděčíme institutu hromadné kolektivní práce také za existenci některých značně předimenzovaných pravěkých valů a opevnění i mnoha neolitických kruhových příkopů – rondelů. Stejně jako u těchto objektů, i práce v těžebních okrscích Krumlovského lesa měla patrně i nějaký další, duchovní rozměr.
Právě ve starší době bronzové přibývá lidských obětí na »posvátných horách«. Dvě z nich jsou z únětických těžních revírů přímo na dohled – Cezavy u Blučiny a Stolová hora na Pálavě. V období únětické kultury ožívá také kult předků. Rozkopávají se staré hroby a manipuluje se s ostatky; nové těžní jámy se často zakládají na místě starších. Rohovec se kope ve velkém. Co nám připadá jako plýtvání lidskými silami, bylo možná pro naše předky smysluplnou, dokonce i nezbytnou činností. Společná posvátná práce, vložená do země na místě dávných tradic, mohla se snad působením podsvětních sil na jiném místě vrátit ve sklizni, která z této země vzchází. To si ovšem myslíme my dnes.
Kámen s hlavami a Čertova díra
V Krumlovském lese se nacházejí i rozměrnější kamenné objekty, vesměs přírodního původu. Menší z nich sloužily
jako sedátka při práci, jakousi roli však hrály i výraznější skalní útvary, které se nacházejí poblíž všech tří těžebních revírů z doby bronzové, označovaných archeology jako revíry I až III. Nejzajímavější je skupina balvanů poblíž III. revíru. Jeden z nich je záměrně povalený a zřejmě i opracovaný. Na jeho užším konci se nacházejí dva tesané kruhové útvary nejistého stáří, připomínající lidské hlavy. V roce 1998 tu proběhl důkladný archeologický výzkum, který u paty povaleného podlouhlého kamene odhalil vysokou koncentraci neopracovaných, záměrně roztlučených rohovcových brekcií (nepravidelných i takfika kulovitých horninových útvarů, složených z ostrohranných úlomků křemene). U kamene se našly i zlomky středověké keramiky ze 14. století. Může to znamenat, že se v kraji až do hlubokého středověku dochovala jakási obecná povědomost o Krumlovském lese jako centru pohanských rituálních aktivit? Snažil se někdo záměrně utlumit pohanského ducha místa, který z hlediska pravověrného křesťana nemohl pocházet odjinud než od dábla? V kraji se až do dnešních dnů dochovala pověst o jiném zdejším nápadném skalisku, tzv. Čertově díře, z níž prý tu a tam vybíhal do lesa čert. Nemusí to nic znamenat, ale zároveň i může. Záhadu Krumlovského lesa to však neřeší.
VÝZNAMNĚJŠÍ ARCHEOLOGICKÁ NALEZIŠTĚ KOLEM KRUMLOVSKÉHO LESA (z období neolitu, eneolitu a starší doby bronzové)
Na jihovýchodním okraji Krumlovského lesa se vypíná vrch Leskoun, v současnosti z větší části odtěžený lomem. Na jeho vrcholu stávalo po celou dobu bronzovou hradiště. Pod Leskounem se nacházejí Vedrovice se sídlišti a pohřebišti nejstarších neolitických zemědělců kultury s lineární keramikou a dvěma velkými rondely lidu s moravskou malovanou keramikou. Sídliště z mladších fází této kultury bylo odkryto u nedalekých Maršovic.
U Nových Bránic, přímo u Krumlovského lesa, se nachází dosud nezkoumaná osada lidu s lineární keramikou. Ve velké míře se tam zpracovávaly právě místní rohovce.
U Kubšic, 5 km jihovýchodně od jižní skupiny těžních polí, se nacházelo rozsáhlé sídliště únětické kultury. Soudí se, že právě tady bylo hlavní shromaždiště těžařů a štípačů doby bronzové. Ve velkém se zde zpracovávala surovina, donášená z Krumlovského lesa; ani odtud se však nikam dál nedistribuovala.
CO JSOU ROHOVCE
Stejně jako pazourky patří i rohovce mezi tzv. silicity. Jde o nepravidelné, jindy zase takřka kulovité útvary, složené většinou z křemene. Vyskytují se ve vápencích, případně i v jiných usazených horninách. Na rozdíl od pazourků nejsou rohovce typu Krumlovský les příliš kvalitní – obsahují četné trhliny a dutiny, špatně se štípou, a proto se nikdy nevyužívaly k výrobě špičkových kamenných výrobků. Pocházejí totiž z druhohorních jurských vápenců a prošly dramatickým procesem eroze. Jurské vápence tato eroze semlela docela, takže z nich nezbylo nic. Rohovce se v suchém tropickém klimatu potáhly černou kůrou (říká se jí »pouštní lak«) a v mladších třetihorách skončily v píscích na dně tehdejších moří. Krumlovský les je v současnosti tvořen vyvřelými granodiority předprvohorního stáří, na nichž leží zbytky třetihorních písků a štěrků; ty jako valouny obsahují právě rohovce.
