Knižní archeologie

Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Součástí restaurátorské práce je pak i uchování vzácných středověkých rukopisů na pergamenech.Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Součástí restaurátorské práce je pak i uchování vzácných středověkých rukopisů na pergamenech.

V restaurátorském oddělení umístěném v centrálním depozitáři Národní knihovny ČR v Hostivaři probíhá v současné době výzkumný projekt zaměřený na metody konzervace nejvzácnějších rukopisů NK. Cílem mezinárodního evropského projektu »IDAP (Improved damage assessment of parchment)«, který navazuje na nedávno dokončený projekt „Restaurování iluminovaných rukopisů”, je snaha co nejlépe poznat a zdokumentovat mechanismy poškozování historického pergamenu. Zkoumá se celá řada vlastností a na špičkových výzkumných pracovištích v Evropě se provádějí specializované analýzy. Výsledky se ukládají v počítačové databázi a vyhodnocují se. Jednou z praktických částí projektu je i snaha o porozumění postupu výroby pergamenu historickými technologiemi a jeho přípravy na psaní rukopisů.

Užívají se středověké receptury
„Pergamenů je řada typů, dělí se zejména na vazební a psací, my se v projektu zabýváme především tím psacím. Knižní blok středověkých rukopisů tvoří složky pergamenových dvoulistů. Jako surovina k výrobě pergamenu se nejvíce používaly kůže koz, ovcí, telat, zkoušeli jsme i kůže z daňka, srnce a králíka. Kůže s chlupy namáčíme do vápenného mléka různé koncentrace, po určité době pak lze chlupy snadno mechanicky odstranit a vypnout holinu na rám,” vysvětluje Jan Novotný, zástupce vedoucího restaurátorského oddělení NK ČR. Na připravený pergamen se po broušení a dalších povrchových úpravách mohou nanést barevné vrstvy pigmentů s pojivy připravenými podle středověkých receptur. Chtějí-li zjistit, jak se bude takto vytvořený rukopis chovat v budoucnosti, musí takto připravené vzorky nechat uměle stárnout v klimatizační komoře pravidelným střídáním teplotních a vlhkostních cyklů. Simuluje se i mechanické poškození ohýbáním. Po umělém stárnutí by tyto vzorky měly napodobit  charakteristické poškození barevné vrstvy iluminací u středověkých rukopisů. Systematicky na ně budou aplikovány různé typy fixačních prostředků, jejichž stabilita bude později podrobena přísným zkouškám a testování v klimatizační komoře.

Jak předcházet poškození?
Barevné vrstvy iluminací a tradiční psací látky patří k nejvíce ohroženým částem  rukopisného svazku. Ke zhoršení stavu barevných vrstev dochází nejen přirozeným stárnutím, ale mnohem rychleji při změnách klimatických podmínek, například při nevhodné formě vystavování. „Na vyrobeném pergamenu můžeme studovat a modifikovat různé technologické postupy, aniž bychom je prováděli na originále. Cílem je zmapovat různé druhy poškození iluminací a inkoustů pomocí vizuálního pozorování a mikroskopického průzkumu. Na základě pozorování pak předcházet degradacím pergamenu do budoucna, u dalších starých rukopisů určit, k jakému poškození došlo,” dodává Novotný.

Mezi vědou a alchymií
Znalost složení barevných vrstev je důležitou informací pro následné restaurátorské zásahy nebo pro výběr vhodné techniky fixace poškozených míst. Při rozhodování a volbě metod spolupracují restaurátoři-konzervátoři s celou řadou odborníků různých oborů, zejména chemiků-technologů a dalších výzkumných pracovníků z oblasti přírodních věd a samozřejmě i vědců různých historických disciplín. Na fixaci barevné vrstvy se používají chemicky stabilní látky přírodního i syntetického původu (např. vyzina, deriváty celulózy). Vždy se musí zachovat stejná barevnost, pojivo nesmí měnit barvu kůže docházet k tvorbě lesku. U historického pergamenu se třeba dříve užívala i vorvanina   –   výměšek  speciální žlázy z lebeční dutiny vorvaně pro zlepšení fyzikálních vlastností. „Je to vždy obrovský problém zvolit optimální způsob fixace na základě znalostí středověkých receptur, stupně poškození a degradace daného materiálu. Zároveň používat vhodnou koncentraci roztoků a všechny látky mít ověřené kvality, aby do budoucna nedocházelo k chemickým a fyzikálním změnám,” říká Jan Novotný.

Studny informací
V knihách je uloženo obrovské množství informací. Každý rukopis či tisk má určitou neopakovatelnou individualitu, která podobně jako lidé má své vlastní životní osudy. Kniha doprovázela člověka každodenním životem jako artefakt a dostalo se tak do ní mnoho informací ze života lidí. Zástupce vedoucího restaurátorského oddělení NK ČR hledí do budoucnosti: „Pokud se do života knihy nějak dramaticky nezasahuje, tak v ní zůstává uloženo nepřeberné množství informací, jen je správně roztřídit a analyzovat. Z drobečků zapadaných mezi listy můžeme třeba zjistit, co lidé jedli nebo kde knihu četli, nastřádaná zrnka pylu a různých „nečistot” nám zase mohou něco říct o tom, kde byla kniha studována a uložena. Až, budou v budoucnosti ještě zdokonaleny různé metody analýz, tak se možná o světě našich předků dozvíme ještě více. Není vyloučené, že analýzou v knihách napadaných vlasů a chlupů zjistíme i více o identitě čtenáře nebo knihaře, který zpracoval její vazbu.” Kniha také vypovídá o dovednosti lidí, o jejich schopnosti osvojit si různé technologické postupy výroby materiálů. Kniha může být vyrobena z papíru, pergamenu, na vazbu se používají lepenkové či dřevěné desky, které mohou být opatřeny ochranným kováním a potaženy usní, textilem, pergamenem, obsahuje dekorativní techniky – např. zlacení, pigmenty, barviva, inkousty, různé tiskařské techniky. Pergamen je drahý materiál, na jednu knihu bylo třeba i celé stádo koz, telat nebo ovcí. Knihy byly v minulosti považovány za symbol bohatství, prezentovala se jimi šlechta i církev. Listy s »překonanými« texty se pak používaly na přelepy hřbetů dalších knih, texty se z pergamenu často vyškrabá-valy a psaly se na ně texty jiné – tzv. palim-psest. Na restaurátorském pracovišti NK ČR se snaží knihy co nejvíce »zakonzervovat« tak, aby při restaurování nedocházelo ke zbytečnému úbytku informací. Pokud to stav knihy umožňuje, provádějí restaurátoři pouze minimální zásahy, které jsou nezbytně nutné pro další uchování. Během svých prací občas objeví i různé zajímavosti: „Může se například stát, že se po šesti stech letech objeví jeden list některého dávno ztraceného rukopisu. Podle písma a textu ho lze přiřadit k dalším archivním fragmentům. Ty pak dle mezinárodních katalogů zkoumají specializovaní historici.”

Umění restaurování
Knihu v centrálním depozitáři NK nezkoumají po stránce obsahové, ale po stránce předmětu jako artefaktu – po stránce typologické. Jan Novotný vysvětluje: „Snažíme se zachytit různé způsoby šití, konstrukce vazby, charakteristické prvky pro určité období. Například v renesanci se používaly převážně teletinky a kozinky jako jemný materiál vhodný pro dekorativní techniky zlacení, slepotisk a snazší barvení.” Každý restaurátor knihovních dokumentů sice odpovídá za celkovou práci, ale při komplexním restaurování spolupracuje při analýzách a průzkumu materiálů s dalšími odborníky. Musí ovládat nejen problematiku konzervace a restaurování historického papíru, pergamenu či usně, ale i být i řemeslně zručný při opravách historických vazeb, kde jsou zastoupeny i další materiály. Umí zrestaurovat kování, spony a vytvořit doplňky stejně jako přichytit odtržené listy, spravit prasklé desky nebo doplnit chybějící useň stejným materiálem. „ Významný je estetický vjem originálu s doplňkem, značnou část práce zabere příprava materiálů (barvení papíru, usně). Platí, že nikdy text nedoplňujeme, nedomalováváme iluminaci, neprovádíme Žádné retuše, i když bychom toho byli schopni. Jenom stabilizujeme proti dalšímu poškozování a esteticky přizpůsobujeme, ” doplňuje zástupce vedoucího restaurátorů.

Restaurování až naposled
V NK ČR jsou uloženy rozsáhlé fondy vzácných starých knih i jiných dokumentů. Toto obrovské množství předmětů nevyřeší individuální restaurování a konzervování. V současné době se stále častěji provádějí konzervátorské průzkumy s cílem získání co nejpřesnějších informací o celkovém fyzickém stavu knižních fondů. Přednostně restaurovány jsou nejvíce poškozené svazky, na vzácné nebo značně poškozené knihy jsou zhotoveny obaly, které je chrání před mechanickým poškozením a před negativními účinky znečištěného ovzduší. V rámci grantového projektu Ministerstva kultury ČR byla vyvinuta speciální lepenka z chemicky čisté buničiny. Je vyráběna v Čechách a díky svým vlastnostem, které odpovídají přísným mezinárodním normám, je vhodná jako materiál na individuální ochranné obaly pro vzácné a historické knihy a jiné dokumenty. Zhotovení ochranného obalu přesně na míru poškozeného či ohroženého svazku podstatně zrychluje a usnadňuje vzorkovací vyřezávací plotr ovládaný počítačem. Pro tento účel ho používá jen několik špičkových knihovních pracovišť ve světě. Restaurátorské a konzervátorské zásahy jsou vnímány jako poslední možná volba před neodvratným zánikem knihy. Restaurování  je totiž i přes nejlepší snahu určitý kompromis, který má své klady i zápory. Na jedné  straně je obvykle zlepšení fyzikálních (mechanických), chemických, ale i estetických vlastností knihy, na druhé straně však dochází k porušení historické identity knihy a posunu či změně charakteru materiálů i celé knižní vazby. Stále více se proto upouští od razantních restaurátorských zásahů, jako je bělení papíru či převazby, tedy rozebírání knih, a jsou uplatňovány takové restaurátorské metody, které minimalizují intervenci do původní struktury knihy a její vazby.

Pasivní konzervace
Kromě samotného restaurování existují i další možnosti záchrany knižních fondů. Čím dál více se uplatňují trendy knihy pokud možno nerestaurovat a věnovat se ve větší míře preventivní péči či takzvané pasivní konzervaci, tedy snahám zabránit již samotnému vzniku poškozování knih, nebo poškozování alespoň částečně eliminovat. Knižní fondy se trvale ukládají ve vhodných klimatických podmínkách, realizují se rozumné formy studia a vystavování knih a vytvářejí se bariéry proti jejich fyzikálnímu (a chemickému) poškozování, například ukládáním ve vhodných ochranných obalech.

Zpřístupnění a vystavení originálů
Vystavování originálů přináší i riziko jejich možného poškození. Aby se toto riziko minimalizovalo, je třeba dodržovat stanovené podmínky vystavení – prostředí s kontrolovaným klimatem, měřenou expozicí světla, ochrannými UV filtry, nosné stojánky a podložky pod knihy apod. Tam, kde je tyto podmínky obtížné dodržovat, může být originál nahrazen kopií či faksimilí. U knih určených na výstavu se nejprve provede průzkum jejich fyzického stavu. Poškozené knihy se vyberou pro restaurátorské zásahy a vyrobí se ochranné obaly pro transport. Při instalaci a demontáži výstavy je důležitá asistence restaurátora. Restaurátor dohlíží na správnou adjustaci knih, aby během vystavení nedocházelo k jejich dalšímu poškozování. Restaurátoři mají výtvarnou průpravu, někteří zvládnou vyrobit i složité iluminace. Na základě zkušeností a s využitím znalostí získaných při experimentální výrobě pergamenu a přípravy pigmentů dle historických receptur by dokázali vyrobit téměř dokonalé umělecké kopie. Jejich náplní práce je však především uchovávat a zachraňovat existující knihy. Je to práce pro mnoho dalších generací restaurátorů, práce, která nikdy nekončí, a proto je nezbytné si co nejlépe předávat získané poznatky a zkušenosti.

HLAVNÍ TYPY RESTAURÁTORSKÝCH ZÁSAHŮ
Podle typů poškození, ale i požadavků na další formu uložení a studia ohrožených knih se jednotlivé restaurátorské a konzervátorské zásahy rozdělují do následujících kategorií:

Složitý komplexní restaurátorský zásah nemusí vždy znamenat celkové rozebrání knihy. Spíše se jedná o vysoce specializovaný, technologicky a časově náročný zásah, který vyžaduje důkladné vstupní analýzy, případně ověření či vývoj nových specializovaných restaurátorských metod či I použitých materiálů. Příkladem   může být restaurování knih bez rozebírání knižního bloku a vazby  (»in situ«). Napomáhá zachovat I historické stopy, vytvořené během života knihy. Při komplexním restaurátorském zásahu je věnována pozornost všem součástem knihy a formám jejich degradace. Může například obsahovat nejprve chemickou konzervaci jako odkyselení či stabilizaci barev a inkoustů, dále doplnění chybějících částí papíru i vazby knihy. Mnohdy znamená i celkové rozebrání knihy.

Částečný restaurátorský zásah je vždy prováděn se snahou konzervovat či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy či opravu vazby.  Konzervátorský zásah řeší pouze stabilizaci stávajícího stavu knihy. Obvykle se jedná o stabilizaci chemického poškození papíru, jako je třeba jeho zvýšená kyselost, která vede k zkřehnutí a zvýšené lámavosti papíru. Provedení konzervátorských zásahů, jako je neutralizace papíru a zvýšení jeho alkalické rezervy, však spíše bývá spojeno i s dalšími restaurátorskými zásahy, jako je třeba celoplošné zpevnění papíru.  Ambulantní zásahy neřeší definitivní restauraci či konzervaci poškozené knihy, ale měly by pomoci dočasně, než přijde čas na komplexnější zásah (je-li nutný). V první fázi jsou zajištěny uvolněné listy a složky knižního bloku, provizorně připevněny upadlé desky knihy či uvolněné kování z její vazby. Kromě případů urgentního ohrožení se jedná obvykle o přípravu knih na výstavy, reformátování či náhodná zjištění při expedici knih pro badatelské účely. Pro tyto případy se vždy vyrábí dočasný ochranný obal, tzv. Phase box.

HLAVNÍ TECHNIKY SPRAVOVÁNÍ PAPÍRU
Dolévání chybějících nebo poškozených listů papírovinou je přirozenou metodou spravování papíru. Technika vychází z principu výroby papíru, čerpání vláken na papírenské síto. Odpovídající vlákenné složení papíroviny a barevné přizpůsobení se odstínu originálu umožňuje dosáhnout uspokojivého výsledku. Další technikou je spravování listů pomocí japonského papíru. Používá se tenký transparentní japonský papír pro lokální spravování trhlin a přehybů nebo pro celoplošné zpevňování. Chybějící místa se doplňují záplatami ze silnějšího japonského papíru nebo z dolitého tónovaného papíru.

REFORMÁTOVÁNÍ DOKUMENTŮ
Přenesení obsahu dokumentu na jiné médium je označováno jako reformátování. Historické, vzácné nebo poškozené knihy a jiné dokumenty jsou nanímány na mikrofilm nebo jsou digitalizovány buď přímým skenováním, nebo digitalizací již zhotovené mikrofilmové kopie.  Digitalizace je náročným, komplexním procesem, který zahrnuje mimo základní skenování rovněž tvorbu metadat, spojování indexních údajů s obrazovými soubory a především promyšlený systém archivace digitálních dat. Uložení a zpřístupnění naskenovaných originálních či mikrofilmovaných dokumentů zajišťuje NK ČR pomocí robotické knihovny.  V NK ČR probíhá NÁRODNÍ PROGRAM OCHRANNÉHO REFORMÁTOVÁNÍ KRAMERIUS, který je zaměřen na noviny a časopisy vydávané v minulosti na našem území. Rukopisy a staré tisky, které o něco lépe odolávají času a mechanickým poškozením, jsou podle požadavků na jejich ochranu a zpřístupnění skenovány digitální kamerou na specializovaném pracovišti v Klementinu nebo se  mikrofilmují. Elektografické kopírování – „xeroxování“ – není pro starší dokumenty vůbec vhodné, ničí je.  Mikrofilm jako archivní médium přečká při vhodném uložení pět i více století. Elektronická podoba originálu zase umožňuje čtenářům snadnější, pohodlný přístup k obsahu včetně využití informačních technologií: zpřístupnění digitálního faksimile na internetu, lokální síti nebo na elektronických médiích, jako je CD-R či DVD.

Rubriky:  Historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

U Jáchymova odkryli archeologové zbytky komunistického tábora

U Jáchymova odkryli archeologové...

U Jáchymova se týmu plzeňské Západočeské univerzity podařilo najít pozůstatky...
Datum zániku Pompejí je zpochybněno

Datum zániku Pompejí je zpochybněno

Se zánikem starověkých Pompejí bylo vždy spojováno datum 24. srpna...
Těžce nemocný muž na Pražském hradě

Těžce nemocný muž na Pražském hradě

V roce 1576 se českým králem stává Rudolf II., který byl podobně jako jeho...
Archeologové v Egejském moři objevili unikátní vraky antických a byzantských lodí

Archeologové v Egejském moři objevili...

Archeologie nepřestává překvapovat. Každým týdnem se objevují nové zajímavé...
V Norsku byla nalezena vikingská loď

V Norsku byla nalezena vikingská...

Na norském hřbitově v okrese Østfold archeologové objevili vikingskou loď,...
Významný objev izraelských archeologů

Významný objev izraelských...

Izraelští archeologové objevili nápis, který je asi 2000 let starý. Na nalezeném...
Byla objevena kresba stará 73 tisíc let

Byla objevena kresba stará 73...

Archeologové objevili v jihoafrické jeskyni Blombos předmět starý až 73...
V Kanadě bylo nalezeno zachovalé tělo vlka z doby ledové

V Kanadě bylo nalezeno zachovalé...

Jednoho zdánlivě obyčejného dne roku 2016 hledala skupina kopáčů v...
Opravdu způsobila Válka světů paniku?

Opravdu způsobila Válka světů...

Třicátý říjnový den roku 1938 vysílala americká rozhlasová stanice CBS...
Muzeum v Pardubicích zahajuje výstavu o Zlaté přilbě

Muzeum v Pardubicích zahajuje...

Zlatá přilba patří k nejstarším a zároveň k nejtěžším závodům plochodrážních motocyklů...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Ze života zvířat: Pandí samice jen jí, páření je nezajímá!

Ze života zvířat: Pandí samice jen...

„Zkusili jsme všechno možné,“ říká čínský ochranář Čang Hemin....
Muži versus ženy: Kdo je ve skutečnosti silnější?

Muži versus ženy: Kdo je ve...

O ženách se odjakživa říká, že jsou slabším pohlavím. Co do fyzické síly...
8 miliardářů má větší bohatství než chudší polovina lidstva!

8 miliardářů má větší bohatství...

Žebříček nejbohatších lidí světa sestavuje každoročně už od...
Opravdu si František Josef I. vzal vídeňskou herečku Schrattovou?

Opravdu si František Josef I. vzal...

„Doma žádný klid, pořád myslím na to setkání a ve dne v noci před sebou...
VIDEO: Největší filmové chyby

VIDEO: Největší filmové chyby

Bývá poměrně častou chybou, že při natáčení historického snímku...
Jak se staví mraveniště?

Jak se staví mraveniště?

Zatímco dumáme, jak Egypťané ve starověku dokázali postavit...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě

Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně vypadá?“ Policejní hlídka...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů

Víc hlav víc ví: Pole amerických...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy, namísto toho se ale vše zvrtne...
Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?

Projekt NASA: Jak šel čas s první...

V roce 1958 podepisuje americký prezident Eisenhower zákon, který...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.