Existence samostatných a zřetelně oddělených biologických druhů je v běžném povědomí považována za jeden ze základních stavebních kamenů vědy o živé přírodě. Ta se však nerada nechává vměstnat do lidmi připravených škatulek a čas od času připravuje „naschvály“ v podobě mezidruhových hybridů.

Co dělá biologický druh druhem? O tom se mezi biology vedou již roky spory a žádná z definic není přijímána vždy a všemi.

Společným jmenovatelem většiny z nich je však jedna základní podmínka – jedinci z různých druhů nesmějí překročit neviditelnou bariéru mezi druhy, která jim zapovídá se spolu buď pářit, nebo zanechat životaschopné potomstvo.

I tuto bariéru je však někdy možné přeskočit, i když často jen za přispění člověka. Nejochotnější jsou ke křížení samozřejmě druhy blízce příbuzné. Není však úplnou výjimkou, že se křížení zdaří i druhů tak vzdáleným, že je řadíme do různých rodů a dokonce i čeledí.

Některé, často velmi bizarní výsledky takových mesaliancí, vám nyní přiblíží 21. STOLETÍ.

1. Mezi bizonem a krávou

Kdo: beefalo

Rodičovské druhy: bizon (Bison bison) a tur domácí (Bos primigenius taurus)

Zajímavost: křížení s domácím skotem narušilo genetickou čistotu divoce žijících bizonů

Mezi velkými sudokopytníky najdeme řadu zvířat, která se svými rozměry řadí na přední příčky jak ve velikosti, tak ve hmotnosti. Mezi největší patří „praví“ tuři (r. Bos), afričtí buvolové (r. Syncerus) a samozřejmě také dva zástupci rodu Bison, tedy americký prérijní bizon a evropský zubr.

Ačkoliv patří tato skupina druhů mezi relativně blízké příbuzné, vědci je přesto řadí do různých rodů.

Experimenty s křížením

Mezi těmito druhy, které jsou na první pohled tak jasně odlišné, že si je nesplete ani malé dítě, však může docházet k mezidruhovému křížení. Mezi domácími tury a americkými bizony došlo ke křížení nejprve náhodně, časem začali farmáři s křížením záměrným.

Nejběžnějším výsledkem je skot známý jako beefalo, který spíše než bizony připomíná domácí skot (má jen 3/8 bizoních genů). Křížení s domácím skotem však znamená i ohrožení pro bizony. Většina divoce žijících zvířat je s ním dnes alespoň částečně prokřížena, a původní genetický rezervoár bizonů je tak narušen.

2. Páv kontra perlička

Kdo: kříženec páva s perličkou (samostatné pojmenování zatím neexistuje)

Rodičovské druhy: páv korunkatý (Pavo cristatus) a perlička kropenatá (Numida meleagris)

Zajímavost: jedná se o křížence druhů ze dvou různých čeledí

Ptáci z řádu hrabavých, z jejichž řad se rekrutuje velká část domácí drůbeže, představují poměrně širokou skupinu poměrně nepříbuzných druhů majících navíc často původ ve zcela odlišných oblastech světa.

I přes to se daří řadu z nich úspěšně křížit. Výsledné mozaiky znaků tak představují křížence, kteří vznikli spojením nejvzdálenějších známých příbuzných nezřídka příslušníků jiných čeledí (slovosled?).

Křížení mezi kontinenty

Původní vlastí všech ptáků z čeledi perličkovitých je subsaharská Afrika. Z ní se postupně na dvorky celého světa rozšířila i oblíbená drůbež perlička kropenatá.

Původní vlastí pávů, které ornitologové řadí do čeledi bažantovitých, je zase jižní a východní Asie. Stejně jako perličky se pávi jakožto domestikovaní ptáci rozšířili prakticky po celém světě.

Zkřížením obou druhů vzniká životaschopné, nicméně neplodné potomstvo. Jedná se však prakticky o rekord v evoluční vzdálenosti mezi druhy, které je možné úspěšně zkřížit.

3. Nanulak, medvěd přírodní

Kdo: medvěd „grolar“ (angl. grey = šedý + polar = lední)

Rodičovské druhy: medvěd hnědý (Ursus arctos) a medvěd lední (Ursus maritimus)

Zajímavost: Kanaďané navrhují pro tohoto hybrida pojmenování „nanulak“, které je kombinací slov „nanuk“ (medvěd lední) a „aklak“ (grizzly)

Ačkoliv je počet druhů medvědů na planetě relativně nízký (8 druhů), jde o skupinu velmi rozrůzněnou jak co do vnější podoby, tak i stylu života. Nalezneme mezi nimi zvířata tropická i polární, masožravce i vegetariány, obry i formy relativně malé.

Jejich jinakost svědčí o bohaté evoluční historii této skupiny šelem. Blíže příbuzné druhy jsou však stále poměrně ochotné ke vzájemnému křížení.

Kříženci ze Severních teritorií

16. dubna 2006 střelil americký lovec Jim Martell na Banksově ostrově v kanadských Severozápadních teritoriích zvíře, které nejprve považoval za ledního medvěda. Když však skolené zvíře prozkoumal, objevil na něm zvláštní kombinaci znaků, z nichž prakticky polovina patřila medvědovi lednímu, druhá však medvědovi hnědému, respektive jednomu z jeho největších poddruhů – grizzlymu.

Analýza DNA potvrdila, že se jednalo o mezidruhového křížence, jehož matkou byla bílá medvědice, otcem šedý grizzly.

V dubnu 2010 bylo na Viktoriině ostrově v Kanadě uloveno zvíře, jehož matkou byl hybrid obou druhů, otcem čistý grizzly. Tento nález potvrdil, že přinejmenším první generace kříženců je plodná.

4. Pruhovaný blesk

Kdo: zorse (angl. zebra + horse = kůň)

Rodičovské druhy: některý z druhů zeber +  kůň či osel

Zajímavost: Zorsové byli cíleně kříženi v Jižní Africe na přelomu 19. a 20. století za účelem vytvoření tažného zvířete. Od programu však bylo kvůli rozšíření automobilu záhy upuštěno.

Zebry se od zbytku současných koňovitých lichokopytníků (tedy oslů a koní) odlišují výrazným designem povrchových partií těla. Pohled do genů ukázal, že zebry tvoří skupinu více či méně příbuzných zvířat, jejichž nejbližším „nezebrovitým“ příbuzným je africký osel.

Právě pro svoji příbuznost lze prakticky všechny současné druhy křížit. Díky rozdílnému počtu chromozomů u různých druhů je však drtivá většina potomků dále neplodná.

Pruhovaný kůň

Mezi mezidruhovými kříženci koňovitých vyniká skupina tzv. zebroidů neboli kříženců některého ze tří druhů zeber a koněm či některým z oslů. Zjevem mezi nimi nejvíce vyniká potomek zebřího hřebce a koňské klisny, tzv.

zorse či zebří mula. V případě prohození pohlaví rodičů se jedná o hobru čili zebřího mezka.

5. Kousek divočiny v obýváku

Kdo: bengal čili bengálská kočka

Rodičovské druhy: kočka bengálská (Prionailurus bengalensis) a kočka domácí (Felis silvestris catus)

Zajímavost: je jedním z mála plemen domácích koček, které vysloveně miluje vodu

Záměna kočky bengálské za bengálskou kočku možná vypadá jako nevinné prohození dvou slov. V tomto případě by však šlo o hrubý omyl. Představme si nejprve první z dvojic. Kočka bengálská je divoce žijícím druhem kočky, jejíž vlastí je jihovýchod Asie až po Korejský poloostrov.

Velikostí i životním stylem připomíná kočku domácí. Jde o hbitého nočního lovce, na rozdíl od domácích koček však miluje přítomnost vody.

Jediný respektovaný kříženec

Zatímco kočku bengálskou můžete kromě volné přírody potkat pouze v zoologických zahradách, bengálskou kočku můžete mít bez větších problémů doma (jste-li tedy movitější, kotě vyjde na 20 000–40 000 korun).

Toto plemeno kočky domácí je jediným mezidruhovým (dokonce mezirodovým!) křížencem, který si našel cestu až do lidských domácností a je uznáván asociacemi chovatelů koček včetně evropské FIFé (Fédération Internationale Féline).

O skutečné domestikované kočce lze podle asociací chovatelů mluvit pouze v případě, že se u ní divoký předek vyskytl naposledy v generaci praprapraprarodičů.

6. Rudohnědý tesák

Kdo: vlk rudohnědý (Canis rufus)

Rodičovské druhy: vlk (Canis lupus) a kojot (Canis latrans)

Zajímavost: tento druh pravděpodobně vznikl plodným zkřížením příbuzných bez přispění člověka

Vlk rudohnědý je původním obyvatelem jihovýchodu dnešních Spojených států. Vyskytoval se v nejrůznějších typech prostředí od bažin přes lesy po prérie, kdy vždy hrál úlohy vrcholového predátora. Po příchodu největšího konkurenta, (bílého) člověka, se jeho areál i populace začaly rapidně zmenšovat, až v roce 1980 vyhynul v přírodě úplně.

V roce 1987 začaly v Severní Karolíně reintrodukční programy a tento vlk se začal v přírodě opět množit.

Dávný kříženec? Ano!

Zjev i velikost vlka rudohnědého je zhruba „na půl cesty“ mezi dvěma dalšími druhy psovitých šelem rodu Canis vyskytujících se v Severní Americe – vlkem a kojotem.

Otázka, zda jde skutečně o mezidruhového křížence či „jen“ o poddruh vlka, proto vzrušovala biology dlouhou dobu. Rozsáhlá genetická analýza, provedená v roce 2011 genetiky pod vedením Roberta K. Waynea z univerzity v Los Angeles prokázala, že vlci rudohnědí vznikli mnohonásobným křížením mezi vlky a kojoty.

7. Černá „velryba“ z Havaje

Kdo: whorfin

Rodičovské druhy: delfín skákavý (Tursiops truncatus) a kosatka černá (Pseudoorca crassidens)

Zajímavost: Slovo „whorfin“ značí křížence velryby (whale) s delfínem (dolphin). Kosatka černá však není velryba (tedy kosticový kytovec), ale příbuzná delfínů.

Kosatka černá nebo také někdy kosatka malá je druhem ozubeného kytovce, který je menší než obávané kosatky. Stále ještě však natolik velká, aby se za kosatkami a kulohlavci umístila na třetím místě v pomyslném žebříčku velikosti kytovců z čeledi delfínovitých (největší samci měří až 6 m).

Velikost největších samců delfínů skákavých je asi 4 m. Větší samec delfína a menší samice kosatky mohou tedy být prakticky stejně velcí.

Mládě velikosti dospělého

Podobná velikost a relativní příbuznost obou druhů umožňuje jejich vzájemné křížení. Takový kříženec byl pozorován i ve volné přírodě, jediní známí jedinci však v současné době žijí v zajetí, a to v delfináriu Sea Life Park na Havaji.

Matka Kekaimalu, která je sama „whorfinem“, postupně porodila 3 mláďata, jejichž otcem byl vždy delfín. V prvním měsíci života byla již mláďata velká jako dospělý delfín.

7. Největší kočka světa

Kdo: liger (z angl. lion = lev + tiger)

Rodičovské druhy: lev (Panthera leo) a tygr (Panthera tigris)

Zajímavost: liger (otec lev, matka tygr) dorůstá na rozdíl od tiglona (otec tygr, matka lev) velikosti větší, než byli jeho rodiče

Velké kočky rodu Panthera patří k vůbec největším šelmám i suchozemským zvířatům vůbec. Kromě lva, tygra, levharta a jaguára k nim dnes vědci řadí i himálajského sněžného levharta irbise, který byl dlouhou dobu vyčleňován do samostatného rodu Uncia.

Všechny druhy jsou si navzájem příbuzné natolik, že je možné je vzájemně v prakticky libovolných kombinacích křížit. Plodnými však bývají většinou jen samice.

Gigant z Floridy

Největší ze všech divoce žijících koček je ussurijský (sibiřský) poddruh tygra. Zkříží-li se však tygřice se lvem, vzejde z jejich spojení tzv. liger, který je v dospělosti ještě větší než každý z jejich rodičů.

Liger je tedy největší kočkovitou šelmou vůbec. Samec ligera jménem Herkules žijící v městě Miami na Floridě váží 410 kg, čímž výrazně překonává jak lva (250 kg), tak tygra ussurijského (300 kg). Dosahuje tedy zhruba velikosti největšího poddruhu lva amerického (Panthera leo atrox), který vyhynul v Severní Americe před asi 11 000 roky.

8. Člověk moudrý, to zní hrdě

Kdo: člověk moudrý

Rodičovské druhy: Homo sapiens, H. neanderthalensis, H. denisova

Zajímavost: Denisované se stali prvním fosilním druhem člověka, který byl popsán pouze na základě DNA vyextrahované z fosilií. Řada vědců s tímto postupem nesouhlasí.

Člověk dnešního typu, tedy druh Homo sapiens se podle všeho vyvinul kdesi na afrických savanách asi před 200 000 roky. Ještě dávno před vznikem našeho druhu se však od vývojové linie, vedoucí k nám, oddělily další druhy, kterým se podařilo přežít do poměrně nedávné doby.

Jedním z nich byli známí neandertálci, druhým pak denisované, objevení v jeskyni Denisova na Altaji v roce 2008. I když kolem denisovanů neustávají v odborné komunitě debaty, většina vědců je dnes přesvědčená, že tomuto nálezu z Altaje je třeba přiznat statut samostatného druhu.

Lehce prokřížený člověk

Na otázku, zda se jednotlivé druhy lidí mezi sebou dále křížily, může dát dnes odpověď molekulární genetika. Extrémně náročnou analýzou genů z kostí lidských předků a příbuzných starých tisíce let se věnují zejména v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v nedalekém německém Lipsku.

Podle poslední verze mají v sobě prakticky všichni dnešní lidé asi 2,5 % neandertálské DNA (výjimkou jsou původní subsaharští Afričané a jejich potomci).

Podle studie publikované na sklonku loňského roku vědci z univerzity ve švédské Uppsale pod vedením Mattiase Jakobsona je podíl genů denisovanů patrný zejména v oblasti jihovýchodní Asie a v Tichomoří. S výjimkou Afričanů tak dnešní lidé tvoří v jistém smyslu hybridní druh.