K navázání kontaktu se silami, které člověka přesahují, lidé využívali a stále využívají metod, které dokáží přivolat změněný stav vědomí. Vedle tance a rytmického bubnování jsou nejúčinnějším průvodcem na cestě mimo náš svět také nejrůznější psychotropní látky. Našim předkům se stačilo jen dobře rozhlédnout po okolní přírodě. Jak je vidí dnešní věda?
Když bude chtít etnolog či religionista mluvit o látkách, které užívali či stále užívají nejrůznější národy světa k navození změněného stavu vědomí, použije zvláštně znějící slovo entheogen. Tato složenina, která má podobně jako řada jiných slov, užívaných ve vědě, svůj původ ve staré řečtině, bychom mohli volně přeložit jako »cesta k vnitřnímu bohu«. Když se však na stejnou problematiku podívá chemik či neurofyziolog, namísto o vnitřním bohu bude mluvit o chemických vazbách či procesech na membránách nervových buněk. 21. STOLETÍ vás nyní provede zákoutími »cest k bohu« z hlediska současné vědy. Pro přehlednost jsme zdroje »cest k bohu« seřadili zhruba podle míry síly účinku, a tedy i potenciální nebezpečnosti.
1. Kava-kava – pepřovník opojný (Piper methysticum)
Původní pravlast: ostrovy západního Pacifiku
Systematické zařazení: pepřovníkovité, pepřotvaré
Účinné látky: cyklické estery kavalaktony
Poněkud »silnější káva«
Rostlina pepřovníku opojného stejně jako nápoj, který se z ní připravuje, je po celém světě znám pod označením kava-kava. Toto slovo pochází jazyka obyvatel pacifických ostrůvků Tonga a Markézy, její užívání má však dlouhodobou tradici prakticky v celém Tichomoří včetně části Austrálie. Hlavní částí rostliny obsahující účinné látky je kořen, méně náročným konzumentům však stačí i jiné části rostliny. Kořeny se buď přímo žvýkají, nebo se z nich připravují nejrůznější nápoje.
Pro milovníky slabé euforie
Účinky kavy jsou ve srovnání s řadou skutečně mocných halucinogenů poměrně slabé. Její požití navozuje pocit uklidnění, dobré nálady a relaxace. Účinnými látkami je řada typů kavaloktonů, které přímo interagují s iontovými kanály na membránách neuronů a svalových buněk. Jeden z typů kavalaktonů dokáže také slabě ovlivnit hladinu dopaminu a tím přispět k vylepšení nálady.
2. Syrská růže – harmala mnohodílná (Peganum harmala)
Původní pravlast: stepi střední Asie
Systematické zařazení: Nitrariaceae, mýdelníkotvaré
Účinné látky: b-karbolinové alkaloidy harmin, harmalin, tetrahydroharmalin
Omamný dým ze semen
Harmala, zvaná též syrská routa či růže, je až 1 m vysoký polokeř, typický pro polopouštní oblasti Blízkého východu a centrální Asie. Nejvíce účinných látek je k nalezení v semenech, z nichž se příležitostně lisuje i olej. I oblasti dnešního Íránu se místy dodnes praktikuje dávný zoroastrovský rituál – semena harmaly se nasypou do řeřavého uhlí, postupně pukají a uvolňuje se omamný dým.
Od úsměvu k pláči
Droga z harmaly, zejména alkaloid harmin, který je v ní obsažen, vyvolává v malém množství příjemné stavy – tělo se uvolní a dostaví se veselá nálada. Během druhé světové války jej nacisté používali i jako sérum pravdy. Po požití většího množství však přicházejí nepříjemné stavy: křeče, úzkosti a halucinace. Harmin i harmalin potlačují účinnost enzymu monooxidázy, která odbourává neurotransmitery typu noradrenalinu, dopaminu či serotoninu.
3. Tabák smíchu – konopí seté (Cannabis sativa)
Původní pravlast: centrální oblasti Asie
Systematické zařazení: konopovité, růžotvaré
Účinné látky: asi 60 typů tetrahydrokanabinolů (THC)
Konopí v rukou kněží
Intoxikace konopím, tedy marihuanou, patří k nejstarším a neoblíbenějším způsobům, jak změnit stav vědomí. Velké oblibě se těšilo zejména v hinduistické Indii a v arabském světě, dnes je jednou z celosvětově nejčastěji pěstovaných psychoaktivních bylin. U dávných Židů, prvních křesťanů a etiopské koptské církvi bylo užíváno při náboženských obřadech jako obětina.
Pramen štěstí i tabák smíchu
Látky kanabinoly se vážou na kanabinolové receptory na buněčné membráně a nahrazují tam tak látky, které mají podobné účinky, ale jsou tělu vlastní (tzv. anandamidy). Účinky konopí na psychiku se liší podle dávky. Dostavují se příjemné pocity, nekontrolovatelné záchvaty smíchu a pocity uvolnění. Při silnější a déle trvající intoxikaci však může příjemný stav přejít až do úzkostí a paranoidních stavů.
4. Svatební zvony – povijnice trojbarvá (Ipomoea tricolor)
Původní pravlast: tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky
Systematické zařazení: svlačcovité, lilkotvaré
Účinné látky: inodlové alkaloidy ergin a isoergin
Modrokvětá tropická liána
Ačkoliv je původní domovinou povijnice trojbarvé Střední a Jižní Amerika, dnes se s ní můžeme setkat na mnoha místech světa, bez problémů i u sousedů na zahrádce. Může za to především krásně modrá barva jejích květů, díky níž jí Američané přezdívají „ranní krása“ (morning glory) či »svatební zvony« (wedding bells). Tato rostlina se velmi dobře hodí k ozdobě plotů, stěn či pergol – podobně jako její příbuzné svlačce je to popínavá bylina.
Magická rostlina Aztéků
Západní věda objevila užívání semen povijnice mezi středoamerickými domorodci až v roce 1941, jeho kořeny však mimo vší pochybnost sahají až do časů dávných Aztéků. Tato semena nazývali Aztékové v jazyce nahuatl tlitliltzin, tedy »černý«. Hlavním efektem jejich konzumace jsou vizuální a hmatové halucinace a zostřené vnímání barev. Zodpovědnost za to nese látka zvaná ergin nebo také LSA, která je strukturně příbuzná uměle vyráběnému LSD.
5. Krasavice podzimních lesů – muchomůrka červená (Amanita muscaria)
Původní pravlast: mírné pásmo severní polokoule
Systematické zařazení: muchomůrkovité, pečárkotvaré
Účinné látky: cholinergní alkaloidy – muskarin, kyselina ibotenová, muscimol
Krasavice podzimních lesů
Muchomůrka červená patří mezi vůbec nejběžnější a nejznámější houby našich lesů. Díky jejímu jednoznačnému zbarvení ji snad nikdo nesebere omylem, otravy jejím prostřednictvím si však rádi přivodí nejrůznější experimentátoři. Houba vyvolává zrakové a sluchové halucinace, euforické pocity či ztrátu ovládání těla. Díky svému širokému výskytu, nápadnosti a snadné dostupnosti patří tato houba mezi vůbec nejstarší halucinogeny, které lidstvo poznalo.
Jak nás muchomůrka otráví?
Takzvané cholinergní alkaloidy jsou látky, které nějakým způsobem proměňují účinky acetylcholinu, který je jednou z látek, jež ovlivňuje přenos signálu mezi nervovými buňkami (tzv. neurotransmiter). Na počátku otravy se projevuje prudký nástup muskarinu, který vyvolává zvracení či průjmy. Další z alkaloidů, kyselina ibotenová, je postupně v organismu postupně přeměňována na skutečného původce změněného stavu vědomí, muscimol.
6. Magické houby – rod lysohlávka, límcovka atd. (Psilocybe sp., Stropharia sp.)
Původní pravlast: rostou prakticky po celém světě, největší výskyt psychoaktivních druhů je v Jižní, Střední i Severní Americe a mírném pásu Evropy a Asie
Systematické zařazení: límcovkovité, pečárkotvaré
Účinné látky: indolové alkaloidy psilocybin a psilocin
Magické houby z celého světa
»Magické houby« jsou takřka synonymem pro zdroj přírodních psychoaktivních látek. Z mykologického hlediska patří většinou mezi příbuzné rody, jako jsou límcovky, kropenatce, čepičatky či nejznámější lysohlávky. Rod lysohlávka (Psilocybe) má kosmopolitní rozšíření a houby se proto využívaly a využívají v nejrůznějších kulturách. Tradiční užívání v náboženských kontextech je známé z mnoha kultur Střední Ameriky, Čukotky, západní Afriky, Nové Guiney i Austrálie.
Výlety do vesmíru
Látky psilocybin a zejména psilocin, na nějž se psilocybin v organismu přeměňuje, jsou typickými halucinogenními alkaloidy, které částečně blokují receptory 5-HT2A v mozku. Výsledkem je navození pocitů uvolnění až letargie, postupně se přidávají proměny vnímání tvarů a barev. Podobně jako jiné halucinogeny však mohou působit i jako spouštěč vážných psychických problémů až psychóz.
7. Magický kaktus – ježunka Williamsova (Lophophora williamsii)
Původní pravlast: Mexika a jižní Texas
Systematické zařazení: kaktusovité, hvozdíkotvaré
Účinné látky: řada různých typů alkaloidů, zvláště mezkalin a peyotin
Nejstarší halucinogen Ameriky
Drobný a nepříliš nápadný kaktus s českým názvem ježunka Williamsova, jinak známá jako peyotl, je pravděpodobně nejstarším halucinogenem, využívaným v Jižní Americe. Podle archeologických nálezů sahají počátky jeho obliby přinejmenším do doby okolo roku 1000 př.n.l. Po příchodu Evropanů byl pokládán za nepřítele pokřesťanštění místního obyvatelstva a jeho užívání bylo a je zakazováno.
Bohatý koktejl alkaloidů
Nadzemní části rostliny obsahují asi 60 druhů různých alkaloidů, z nichž většina se nějakým způsobem podílí na intenzivních proměnách vnímání. Jsou strukturně příbuzné látkám tělu vlastním, a to neurotransmiterům ze skupiny katecholaminů, jako je adrenalin či dopamin. Podobně jako jiné halucinogeny proměňuje i peyotl vnímání barev a tvarů, vnímání vlastního těla i plynutí času.
8. Nápoj amazonských šamanů – ayahuasca (Banisteriopsis caapi, Psychotria viridis)
Původní pravlast: pralesní oblasti Jižní Ameriky
Systematické zařazení: Malpighiales, Malpihiacae
Účinné látky: alkaloidy harmalin, harmin, tetrahydroharmin a dimethyltryptamin
»Víno mrtvých« z Jižní Ameriky
Slovo ayahuaska znamená v kečuánštině »víno mrtvých«. Zdrojem ayahuasky, přezdívané také yagé, caapi či natem, je odvar z několika popínavých bylin a keřů, rostoucích v pralesech Amazonie (Banisteriopsis caapi, Psychotria viridis, Dyplopterys cabrerana). Ayahuaska je po dlouhá staletí využíván indiánskými šamany a získal si i nemalý počet příznivců mezi evropskými a americkými rekreačními uživateli drog.
Výlety mimo tělo
Ayahuaskové alkaloidy jsou silnými halucinogeny, jejichž účinky jsou srovnatelné s účinky »magických hub«. Za zážitky výletů „mimo tělo« je zodpovědný především alkaloid dimethyltryptamin (DMT), který je svou chemickou podstatou velmi podobný psilocinu, účinné látce lysohlávek.
9. Panenská okurka – durman obecný (Datura stramonium)
Původní pravlast: severní Amerika či jižní Asie (nejisté)
Systematické zařazení: lilkovité, lilkotvaré
Účinné látky: tropanové alkaloidy – atropin, hyoscyamin, scopolamin
Milovaná i nenáviděná panenská okurka
Je vlastně zvláštní, že u tak nápadné a kulturně velmi významné rostliny, jakou durman bezpochyby je, se vědci dodnes nedokázali shodnout, odkud vlastně pochází. Semínka této statné byliny kouřil podle hinduistických tradic bůh Šiva a dodnes jsou mu v Indii příležitostně obětovány. Při svých náboženských obřadech jej užívali také severoameričtí Indiáni kmenů Algonquin a Luiseño.
Nebezpečná semínka
Z durmanu bývají nejčastěji užívána semínka, uložená v ostnité tobolce. Následky otravy bývají nepředvídatelné a značné a nezřídka končí smrtí. Intoxikované osoby trpí návaly silných halucinací vedoucích až do deliria, silným tlukotem srdce a zvýšením teploty. Delirické stavy mohou zcela setřít smysl pro vnímání rozdílu mezi představou a skutečností a jsou proto velmi nebezpečné. Tyto efekty mají na svědomí především látky jako je atropin či hyoscyamin.
10. Pomocník mazatéckých šamanů – šalvěj divotvorná (Salvia divinorum)
Původní pravlast: Mexiko
Systematické zařazení: hluchavkovité, hluchavkotvaré
Účinné látky: diterpenoid známý jako salvinorin A
Nenápadná pralesní bylinka
V drobné pralesní bylince, která je příbuzná našim šalvějím či hluchavkám, by na první pohled jen stěží někdo hledal jeden z nejsilnějších přírodních halucinogenů vůbec. Její původ je v deštných pralesích mexického pohoří Sierra Mazateca, kde byla místními domorodci po staletá využívána při náboženských obřadech. Její požití, většinou kouřením, vyvolává především různě silné halucinace.
Zcela jiný halucinogen
Ačkoliv se účinky salvinorinu A, obsaženého v rostlině, v mnohém podobají účinkům přírodních i syntetických halucinogenů, jeho chemická struktura je velmi odlišná. Působí tak, že blokuje přenos signálu skrze opioidní receptory. Je to první známá látka, která takto působí, aniž by patřila do skupiny alkaloidů.
