Podle nejnovějších zjištění může být výborným pomocníkem při léčení zhoubného bujení i jiných civilizačních onemocnění med. Má historii mnohem starší než lidstvo. V různých obdobích se měnily názory na jeho léčivé účinky.
Med je směsí cukrů, vody, a jiných složek. Jeho specifické složení závisí nejvíc na květech, které včely navštíví. Liší se podle lokality, ročního období (sezony) i jednotlivých včelstev. Hmotnost litru medu je cca 1,4 kg.
Hlavní roli hraje včela
Včela medonosná (Apis mellifera L.) jako společenský hmyz může přežívat jen ve včelstvu. Tvoří ho 50–80 000 jedinců, kteří plní různé specializované úkoly. Jsou to potomci jediné matky – královny. Nejvíce počtu tvoří včely dělnice, minimum představují trubci – jacísi nezbední kluci, kteří toho moc nenadělají.
Chybné je tradiční tvrzení, že včely nosí med. Ve skutečnosti do úlu přinášejí nektar a medovici – čistou látku obsahující mj. minerály. Sami vidíme, jak poletují z květu na květ, které je lákají hlavně nektarem – maličkou kapičkou sladké šťávy. Sosákem se dobývají dovnitř květu. Při tom se nalepí na včelí chloupky pyl, který pak včelky přenesou na jiný květ, a tak dochází k opylování rostlin. Když včelí dělnice přiletí do úlu s plným volátkem sladké šťávy, předá ho hned tzv. úlovým včelám, které pomocí hltanových žláz přeměňují nektar na skutečný med. Ten se potom ukládá do voskových plástů k zahuštění a dalšímu zrání. Při něm se mění chemické složení medu a vzniká celá řada blahodárných látek.
Jde opravdu o tekuté zlato
K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 15 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin v knize Hmyz ve službách člověka tvrdí, že při tom malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar ze dvou a půl milionu kvítků.
Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.
Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem, zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm uchytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký. Přírodní neupravený med má obsah vody asi 14–18 %. Pokud je obsah vody pod 18 %, nemůže se v medu množit prakticky žádný organismus.
Ve zlatavé sklenici je celá lékárna
V lidové medicíně se med užíval pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Úspěšně se osvědčil proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici horké vody.
Další používání: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě kávové lžičky před spaním).
Med působí jako dekongestivum (látka snižující překrvení) a mírné sedativum. Proč? Všechna sladká jídla povzbuzují mozek, aby vytvářel endorfiny – přirozené látky, tišící bolest.
Energii dodá okamžitě
Zahání nervové vyčerpání, okamžitě dodává energii při únavě, ale třeba i při náročném sportovním výkonu či namáhavé fyzické práci. Stačí polévková lžíce kvalitního medu, a okamžitě cítíme, jak se nám vrací energie. Však se také med používá při rekonvalescentních dietách po složitých operacích. Vysoké množství fruktózy pomáhá spalovat alkohol – člověk vystřízliví po požití cca 125 g medu.
Má znatelné pozitivní efekty při dlouhodobém užívání. Obsahuje nejen mnoho uhličitanů, ale také nezřídka polyfenoly, které mohou působit jako antioxidanty. Ty, jako výživný prvek, zabraňují působení negativních důsledků stresu v organismu. Med přispívá ke zvýšení množství probiotických bakterií ve střevech, což zvyšuje obranyschopnost organismu, zlepšuje trávení, snižuje cholesterol. Praxe prokázala, že podání medu bezprostředně po otřesu mozku výrazně snižuje možné negativné následky.
Zbraň proti rakovinnému bujení?
Nejnovější objev učinil tým chorvatských lékařů, vedený Naďou Orsolićovou ze Záhřebské univerzity. Při pokusech na laboratorních myších zjistili, že zejména med (dále i propolis, mateří kašička a včelí jed) se dají využívat proti rakovinnému bujení – a to jak ve formě prevence, tak i léčby. Podle doktorky Orsolićové je efekt testovaných látek dvojí: „Jednak zpomalují růst nádoru a šíření metastáz, a pak také zvyšují šanci na přežití zvířat.“
Zatím vědci neobjasnili, jak včelí produkty rakovinné bujení omezují. Patrně obsahují látky, způsobující apoptózu nebo nekrózu (dva typy fyziologického
zániku) rakovinných buněk, případně působí příznivě na imunitní systém.
Jisté je, že snižují účinky a množství volných radikálů v těle, které vznik a růst nádorů způsobují. Do našeho organismu se dostávají z jedů a dalších chemikálií, obsažených např. ve vodě nebo ve znečištěném ovzduší.
Současné testy v Austrálii a Japonsku naznačují, že med (smíchaný se skořicí)
rovněž příznivě účinkuje proti rakovině tlustého střeva, kostí a žaludku. (Má se po celý měsíc třikrát denně užívat lžíce medu a lžíce skořice.)
Pomůže i proti mexické chřipce?
Španělští vědci zjistili, že med obsahuje přírodní látky, které zabíjejí kmeny chřipky a ochraňují před ní. Každodenní užívání medu a skořice posiluje bílé krvinky v jejich boji s viry a bakteriemi. Posilováním imunitního systému brání útokům virových infekcí.
Nezanedbatelné je i tradiční poznání, že už staří Řekové a Římané med považovali za elixír mládí, který mj. povzbuzuje potenci.
Velice důležitý je však výběr vhodného medu. I na našem trhu se objevují různé produkty, které mají k pravému medu daleko jako trabant k ferrari. Nejlepší med je od zkušeného, poctivého včelaře. Jeho cena se jistě bude výrazně lišit od nabídky supermarketu, ale na zdraví se přece nemá šetřit!
Více se dozvíte:
Jídlo jako jed, jídlo jako lék, Reader’s Digest Výběr,1998
M. Poluninová: Potraviny pro zdraví, Perfekt,1998
http:// www.ceskymed.cz/
cs.wikipedia.org/wiku/Med
Ukrývá stříbro a platinu
Moderní technika umožnila poznávat další z asi 1800 komponentů medu.
Složka Obsah
Fruktóza (ovocný cukr) 38 %
Glukóza (hroznový cukr) 31 %
Sacharóza (řepný cukr) 1 %
Jiné cukry 9 %
Voda 17 %
Popel 0,17 %
Vitaminy: mj. A, B, C, D, H, K, E, P.
Minerální látky: vápník, fosfor, draslík, sodík, železo…
Dále vědci objevili mj. bílkoviny, enzymy, barviva (např. karoten), aminokyseliny, vzácnou mateří kašičku, hormon adrenalin. Nechybí ani stopové množství stříbra, kobaltu, titanu, ba i platiny!
Po medu se netloustne!
Dosud i někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou energetickou hodnotu. Je prý jen jinou formou cukru! Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou zbytečné! Proč? Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a hroznový (fruktóza). (?????) Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. (Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku.)
Naproti tomu glukóza a fruktóza ihned přecházejí do krve a jsou k dispozici jako bezpečný zdroj energie. Pokud náš organismus obdrží větší porci energie, než právě potřebuje, nadbytečná glukóza se přemění na jaterní škrob glukogen, přispívající k obnově jater .
Mohou si medit malé děti?
Podle některých odborníků med může znamenat akutní riziko pro kojence. Proč? K několika druhům bakteriím, které ve znečištěném medu přežijí, patří Clostridium botulinum. Tyto bakterie produkují botulotoxin. Jeho spory jsou pro dospělé neškodné kvůli vyšší kyselosti jejich žaludku. Protože však žaludeční šťávy kojence nejsou dostatečně kyselé, konzumace medu obsahujícího výtrusy může způsobit až botulismus. Proto někteří lékaři nedoporučují med nebo jiné sladidlo pro děti mladší 18 měsíců.
Jiní dietologové naopak tvrdí, že med (zejména tmavý a v malých dávkách) je velmi důležitý pro výživu i posilování imunity už od prvního týdne života. Mnohým kojencům prý lehce stravitelný med zachránil život při jinak smrtelných průjmech.
Pozor: Med je stejně jako cukr možnou příčinou zubního kazu, takže musíme pečovat o ústní dutinu.
Kvalitní med žádné nebezpečné bakterie neobsahuje. Kontaminace bývá ze špinavých nádob. Méně kvalitní bývá med bez přesného udání původu.
Med je starší než lidstvo
Nové archeologické nálezy zkamenělin včel z třetihor dokazují, že tento hmyz žil na naší planetě už před 15 miliony let. Dávno tedy předešel člověka, jehož objev vědci kladou do čtvrtohor. Nikdo nepochybuje o tom, že med (spolu s mlékem) patřil mezi hlavní potraviny pravěkého předhistorického člověka. Včelu a med znali už lidé žijící nomádským (kočovným) životem.
Pravěcí lidé z doby kamenné spodobnili včelu na různých freskách – např. na skalní stěně Pavoučí jeskyně v Araně (Valencie ve Španělsku). Ze starověku se nejstarší zprávy o včele dochovaly na papyrusech. Tehdy lidé považovali med za pokrm bohů – a také jim ho obětovali. Dávali ho do hrobů faraonů. V egyptských pyramidách překvapení archeologové nalezli krystalizovaný med starý 3000 let – a ještě poživatelný! Nejen Egypťané se už v dávných dobách věnovali včelaření. Staří Řekové medem konzervovali mrtvé. Slavný řecký učenec Aristoteles tématu včel věnoval celou jednu svou knihu. Med putoval lidskými dějinami a předlouho sloužil nejen jako jediné sladidlo, ale i jako univerzální prostředek k léčení. Včelí vosk býval jediným materiálem k výrobě svící.