Není tunel jako tunel. Ty železniční nebo silniční zná každý, je jimi poseta snad každá pozemní dopravní síť. Existují ovšem tunely, které svou délkou či svým průměrem vyrážejí dech a přesto zůstávají oku běžného pozorovatele skryty. I tak je jejich role nesmírně důležitá, přivádějí totiž velkým městům kapalinu, která znamená život: vodu.
1. Delaware Aqueduct
Místo: USA
Délka: 137 km
Rok dokončení: 1945
Nejdelší vodní tunel světa se nachází ve Spojených státech. Jeho délka odpovídá vzdušné vzdálenosti mezi Prahou a Českým Krumlovem, jeho průměr činí 4,1 metru. Vodou zásobuje největší americké město New York. Delaware Aqueduct začíná ve vodní nádrži Rondout Reservoir, což není bůhvíjak velká vodní plocha, lipenská nádrž je pětkrát větší. Odtud cesta vody pokračuje přes čerpací stanici Chelsea, přehradu West Branch, nádrž Kensico a končí v přehradě Yonkers. Denně tímto tunelem do New Yorku přiteče 5 miliard litrů vody, což je čtvrtina objemu vodní nádrže Slezská Harta.
Zároveň se při cestě do města ztratí 140 milionů litrů vody. Vodní tunel je totiž velmi děravý, sýr ementál by v něm poznal svého sourozence. Díry v tunelu způsobují řadu nepříjemností. Okolní obce jsou tak postiženy častými záplavami a voda se může i snadno kontaminovat. Své by o tom mohlo vyprávět 13 000 obyvatel města Wawarsing, kteří pravidelně trpí díky nečisté vodě zdravotními problémy.
2. Päijänne
Místo: Finsko
Délka: 120 km
Rok dokončení: 1982
Helsinky, Espoo, Vantaa, Hyvinkää, Järvenpää, Kerava, Kauniainen, Kirkkonummi, Sipoo a Tuusula. To není jazykolam, ale finská města, která jsou životně závislá na druhém nejdelším vodním tunelu světa Päijänne. Tunel začíná na Asikkalanselkä v Päijänne, což je druhé největší jezero ve Finsku, s rozlohou asi 1080 km², je tedy zhruba dvakrát větší než Praha.
Finsku se často přezdívá země tisíců jezer. Ve skutečnosti je jejich počet mnohonásobně vyšší, Finové se mohou pochlubit 187 888 jezery. Voda v nich je velmi kvalitní. Jezero Päijänne a stejnojmenný tunel není výjimkou, voda odsud je pitná i bez hygienického zpracování. Tunel končí u nádrže Silvola ve Vantaa v oblasti Velkých Helsinek.
Voda zde proudí rychlostí deseti krychlových metrů za vteřinu, tunel je široký tak, aby v případě nouze jím mohl projet nákladní vůz. Jeho stavba trvala deset let a v loňském roce prošel generální rekonstrukcí. Na rozdíl od amerického Delaware Aqueduct jsou v Päijänne ztráty vody při dopravě zanedbatelné.
3. Orange–Fish River Tunnel
Místo: Jihoafrická republika
Délka: 83 km
Rok dokončení: 1975
Zatímco Finsko si na nedostatek vody nemůže stěžovat, Jihoafrická republika má v tomto ohledu pozici těžší. Vždyť na její území částečně zasahuje i slavná poušť Kalahari. Dlouhé vodní tunely jsou proto pro Jihoafričany nezbytností.
Orange–Fish River Tunnel je nejdelším vodním tunelem na jižní polokouli. Jeho začátek je třeba hledat u přehrady Gariep. Starší ročníky si ji možná pamatují pod názvem Verwoerdova přehrada, když nesla název bývalého jihoafrického prezidenta. Po skončení éry apartheidu v JAR však přehrada získala nové pojmenování.
Průměr vodního přivaděče činí 5,3 metru a je položen v hloubce osmdesáti metrů. Může jím protékat až slušných 54 m3/s, což odpovídá průtoku tak velké řeky, jakou je Vltava v Praze, ovšem v období koncem léta a bez dešťů. Stavba tunelu trvala devět let.
4. Bolmen Water Tunnel
Místo dokončení: Švédsko
Délka: 82 km
Rok: 1987
Švédové jsou rivaly Finů nejen v ledním hokeji, ale zdá se, že i ve výstavbě vodních tunelů. Zatímco z historického hlediska jsou Švédové úspěšnější hokejisté, svůj nejdelší vodní tunel mají o 40 kilometrů kratší než jejich finští sousedé.
Bolmen Water Tunnel zajišťuje pitnou vodu pro více než 700 000 lidí, žijících v provincii Scania na nejjižnějším cípu Švédska. Zde leží důležitá města jako Malmö nebo Helsingborg. Tato oblast koncem šedesátých let minulého století zažívala prudký rozvoj a reálně hrozilo, že místní obyvatelé nebudou mít dostatek pitné vody, ta zdejší měla totiž v sobě vysoké hodnoty vápníku. Proto švédská vláda v roce 1975 zahájila výstavbu vodního tunelu. Stavební dělníci si při ní zažili spoustu nepříjemností, zejména kvůli špatné kvalitě místních skal. I vzhledem k tomuto faktoru se celý projekt protáhl až na 12 let.
Průměr tunelu činí 3 metry, je tedy o něco užší než jeho kolegové ze špičky této kategorie. Obvyklý průtok vody činí 2 metry krychlové za vteřinu, byť je projektován pro zvládnutí průtoku třikrát většího.
5. Vodní tunel Želivka
Místo: Česká republika
Délka dokončení: 51 km
Rok: 1972
Není to zcela běžné, aby Česká republika měla své zastoupení v nejvyšších příčkách, co se týče unikátních staveb. V kategorii nejdelších vodních tunelů však Češi bodují pátým místem. Nejdelší vodní tunel ve střední Evropě vede od nádrže Želivka až téměř k jižnímu okraji Prahy, kde končí u obce Jesenice.
Vodní nádrž Želivka leží mezi Vlašimí a Havlíčkovým Brodem. Zásobuje nejen Prahu (ta získává vodu i z vodárny v Káraném na soutoku Jizery s Labem a svou rezervní vodárnu má v Podolí), ale i okolí Kladna, Berouna i část kraje Vysočina. Zdroj je využíván od roku 1972, kdy byla po 7 letech dokončena vodní nádrž Švihov. Roku 1987 byla více než dvojnásobně zvýšena jeho kapacita.
Průměr tunelu je 2,6 metru. Přivaděč končí uzávěrovou komorou, kde se rozvětvuje do dvou potrubí o průměru 1600 mm. V první etapě výstavby byla do vodojemu Jesenice zapojena jen jedna větev potrubí, později, po dobudování druhého vodojemu 100 000 m3, byla připojena i druhá větev. U Jesenice pak pokračují vodovodní řady, které vodu rozvádějí po Praze a jejím okolí. Přivaděč je tlakový, v podstatné části opatřený betonovou obezdívkou (průměr 2600 mm), popřípadě v místech přechodů a vyšších tlaků ocelovým potrubím upnutým do betonové obezdívky.
6. Quabbin Aqueduct
Místo: USA
Délka dokončení: 40 km
Rok: 1905
Svou pouť po nejdelších světových vodních tunelech zakončíme tam, kde jsme ji začali, tedy v USA. Quabbin Aqueduct je součástí veřejného vodovodu v americkém státě Massachusetts na severovýchodě země.
Cesta vody tímto tunelem vskutku stojí za pozornost. Z nádrže Quabbin totiž nevede směrem dolů, jak by se na správný vodní přivaděč slušelo a patřilo, nýbrž směrem vzhůru. Hladina nádrže Quabbin Resservoir se nachází 162 metrů nad mořem, odtud tunel stoupá k řece Ware, jejíž hladina je o 40 metrů výše. Tento neobvyklý úkaz může být způsoben jen díky přítomnosti přírodního sifonu, který vodu dokáže hnát vzhůru.
Tunel má průměr něco přes tři metry a vodou zásobuje zejména jedno z nejstarobylejších amerických měst Boston. Obvyklý průtok vody činí 11,3 krychlových metrů za vteřinu.
Nejdelší železniční tunely
název místo délka/km rok trasa
1. Seikan Japonsko 54 1988 Hokkaido Shinkansen
2. Channel Tunnel Brit./Francie 51 1994 Tunel pod průlivem La Manche
3. Lötschberg Base Švýcarsko 35 2007 Lötschbergbahn – Basilej
4. Guadarrama Španělsko 28 2007 Madrid – Valladolid
5. Iwate-Ichinohe Japonsko 26 2002 Tōhoku Shinkansen
Pozn.: V současnosti vzniká pod švýcarskými Alpami železniční tunel Gotthard Base. Po jeho plánovaném dokončení v roce 2018 by se měl stát nejdelším železničním tunelem světa, bude totiž měřit 57 kilometrů.
V témže roce má být otevřen Barrandovský tunel na trati mezi Prahou a Plzní. Bude měřit téměř 25 kilometrů, což by ho zařadilo mezi nejdelší tunely světa. Jeho začátek bude jižně od nádraží Praha-Smíchov v nadmořské výšce asi 200 metrů a poté povede zhruba pod Slivencem, Ořechem, Tachlovicemi, Mezouní a Sedlcem ve Svatém Janu pod Skalou. Tunel má mít tvar lehce zakřiveného oblouku. Vyústění v Berouně má být v nadmořské výšce okolo 225 metrů. Ražba má trvat čtyři roky a probíhat ve dvou směrech současně, od Berouna a Tachlovic. V současnosti je nejdelším železničním tunelem v České republice Březenský tunel na trati mezi Lužnou u Rakovníka a Chomutovem. Měří 1758 metrů.
Nejdelší silniční tunely
název místo délka/km rok
1. Lærdal Norsko 25 2000
2. Zhongnanshan Čína 18 2007
3. St. Gotthard Švýcarsko 17 1980
4. Arlberg Rakousko 14 1979
5. Hsuehshan Tchaj-wan 13 2006
Pozn.: V České republice je nejdelším silničním tunelem Panenská, který se nachází na konci dálnice D8, na jejím posledním úseku z Trmic na státní hranice se Spolkovou republikou Německo. Měří 2115 metrů. Překonat by jej měl kontroverzní tunel Blanka, součást pražského městského okruhu. Po svém plánovaném dokončení v roce 2011 by měl dosáhnout délky pěti a půl kilometru.
Nejdelší tunely podzemní dráhy
název místo délka/km rok
1. Soulská linka 5 Soul, Jižní Korea 52 1996
2. Serpuchovsko-Timirjazevskaja Moskva, Rusko 42 2002
3. Madridská linka L-12 Madrid, Španělsko 41 2003
4. Kalužsko-Rižskaja Moskva, Rusko 38 1990
5. Soulská linka 6 Soul, Jižní Korea 35 2000
Pozn.: Na 26. místě mezi tunely metra je souvislý tunelový úsek na lince B pražské podzemní dráhy mezi stanicemi Hůrka a Rajská Zahrada. Jeho délka činí 18 kilometrů.
Již staří Římané…
Nejstarší tunely se stavěly pravděpodobně pro účely zavlažování. Římané tunely využívali ke spojení akvaduktů přivádějících vodu. První významný tunel pro přepravu nákladů byl postaven až roku 1670, kdy byl proražen 158 metrů dlouhý tunel srze skalnatý kopec blízko Beziers ve Francii. Stavbu tunelů urychlil vývoj železnice v 19. století. Zlatým písmem do dějin staveb tunelů se zapsal francouzsko-britský inženýr Marc Brunel, který roku 1818 vynalezl razicí štít během ražení tunelu pod Temží. Tento vynález významně ulehčil stavbu tunelů. První železniční tunely vznikly mnohdy metodou, při které byl vyhlouben velký výkop a ten se pak překryl. Pod vodou se tunel může stavět z prefabrikovaných betonových sekcí, které se upevní a spojí. Voda a kal jsou následně odčerpány. Existuje však více metod. Moderní způsob „automatického“ hloubení tunelů využívá hydraulicky poháněnou frézovací hlavu s řeznými zuby z karbidu wolframu.
Vize budoucnosti – tunel dlouhý 5000 kilometrů
Je to myšlenka podobná jako kosmický výtah, o kterém v tomto čísle píšeme na jiném místě. Její realizace také patří do velmi vzdálené budoucnosti a její náplní není nic jiného než transatlantický tunel. Ten by měřil zhruba 5000 km a vzhledem k charakteru mořského dna pod Atlantským oceánem by nemohl vést po pevném povrchu, ale byl by nejspíše zavěšen v tubusu, umístěném hluboko pod hladinou moře, nikoliv však pod zemí (tunel ražený pod zemí by se potýkal s extrémním tlakem a problémy tektonickými v oblasti středoatlantského hřbetu, navíc by musel být založen několik kilometrů hluboko pod hladinou moře). Koncepce tunelu umístěného přímo ve vodě je sice velmi unikátní, již v současné době však existují podobné tunely (například trať metra BART v San Francisku, umístěná v tubusu na dně zálivu).
Takový tunel by byl vyhrazen pouze pro železniční dopravu. Důležitou úlohu by zde sehrála technologie maglev (magnetická levitace). V tunelech by muselo být vzhledem k odstranění odporu vzduchu vakuum. Při splnění těchto podmínek by vlaky tunelem mohly svištět neuvěřitelnou rychlostí 8000 km/h, což by cestu mezi New Yorkem a Londýnem zkrátilo na pouhou jednu hodinu. Tak vysokých rychlostí, vyšších než u kulky, vystřelené z hlavně střelné zbraně, by vlak dosáhl díky absenci tření a odporu vzduchu.