Lidé, kteří pečují o svou duševní rovnováhu a věnují se meditacím, bývají nejen šťastnější, ale dožívají se i vyššího věku. Vědci z několika kalifornských univerzit sdružení v projektu »Shamatha« přišli nedávno se zjištěním, že meditace má vliv na aktivitu enzymu telomerázy, který je přímo zodpovědný za délku života buněk.

Jméno »Projekt Shamatha« bude znít povědomě asi málokomu. Lidé, kteří se zajímají o skutečně vědecky podložené výzkumy o vlivu jógy a meditace na lidské zdraví, by si jej však zapamatovat měli. Tento projekt sdružuje tým špičkových psychiatrů a fyziologů z několika významných kalifornských univerzit a výzkumných ústavů (Davis, San Francisco, Santa Barbara) a buddhistickou meditační školu v Coloradu.

Jedním z jeho prvních úspěchů je zpráva o pozitivním vlivu meditace na aktivitu jedné z klíčových molekul našeho těla – enzymu telomerázy.

Neposlušné ocásky chromozomů

Když byla v roce 1985 objevena existence enzymu telomerázy, poskočila medicína skutečně mílovým krokem kupředu. Tato látka, složená z ribonukleové kyseliny (RNA) a bílkovin, má totiž na naše tělo a jeho životnost velký vliv, který lze s jinou látkou sotva srovnat.

Co je tedy na telomeráze tak zázračného? Abychom jeho moc pochopili, musíme se nejprve seznámit s důležitou strukturou v našich genech, tzv. telomerami. Telomery jsou jakési »ocásky« DNA, přivěšené na konci chromozomů.

Potíž s nimi spočívá v tom, že když v těle vznikají nové buňky ze starých, tedy při buněčném dělení, kousek telomery se vždy »uloupne«. Po určitém počtu dělení (zhruba 23–26 opakováních) jsou telomery již tak »ošoupané«, že se buňky již dále dělit nemohou. Organismus tak stárne a nakonec i umírá.

Šikovný opravář

Situace však není zcela beznadějná. V lidských buňkách totiž operuje šikovný opravář, kterým je pochopitelně právě telomeráza. Princip její opravářské činnosti ji řadí do zvláštní kategorie enzymů, takzvaných reverzních transkriptáz.

Pod tímto složitým názvem se skrývá poměrně jednoduchý princip. Na základě předlohy (templátu), který má telomeráza zabudovaný ve své RNA, se jí podaří přepsat informaci v ní uloženou zpět do DNA. Poničený »ocásek« chromozomů je tak znovu na světě.

S buněčným opravářem to však přece jen není úplně jednoduché: je totiž buď příliš »líný«, nebo zase přehnaně aktivní. Zcela bez problémů pracuje pouze v dělících se buňkách při vývoji zárodku, poté jeho aktivita značně polevuje.

Občas se však může také stát, že se »splaší« a nechává buňky, aby se dělily jako o závod. Hyperaktivita telomerázy je proto jednou z cest, kterou vzniká rakovinné bujení. Některé protirakovinné preparáty jsou proto přímo cíleny na omezování aktivity telomerázy.

Nobelistka v akci

Jednou ze spoluautorek výzkumů o propojení aktivity telomerázy s meditační praxí z »Projektu Shamatha« je prof. Elizabeth Balckburnová z univerzity v San Fransciscu. Její jméno už bude znít povědomě více lidem.

Ano, jedná o bioložku, která byla za objev a výzkum vlastností telomer a telomerázy společně s kolegy Carol W. Greiderovou a Jackem W. Szostakem poctěna v roce 2009 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.

Její jméno je tedy dostatečně dobrou zárukou, že nové výzkumy mají skutečně vysokou vědeckou hodnotu.

Blackrunová a další pionýři výzkumu telomerázy došli již dříve k závěrům, že nepříliš dobrý vliv má na její aktivitu jeden z největších civilizačních strašáků – stres. Od tohoto zjištění byl tedy už jen kousíček k pokusům systematicky prozkoumat, zda meditace, která má na odbourávání stresu prokazatelně dobrý vliv, nějakým způsobem ovlivňuje i aktivitu molekulárního opraváře.

Kaskáda příznivých efektů

Příležitostí ke studiu vlivu meditace na lidský organismus měli vědci díky napojení na meditační centrum Shambhala Mountain Center v Red Feather Lakes ve Skalistých horách ve státě Colorado skutečně dostatek.

Nejprve se pochopitelně museli zajímat o to, jak lidé účinky meditace pociťovali sami na sobě.

Nejvýraznější efekty tříměsíčního meditování nalezli vědci ve dvou oblastech, které vlastně fungují jako spojité nádoby – zesílení vědomé kontroly nad vlastním jednání i okolím a pokles neurotických příznaků spojených s negativními emocemi.

Společným jmenovatelem obou není nic jiného než pokles úrovně každodenního stresu. Další příznivé efekty meditace nalezli vědci v zesílení duchapřítomnosti, tedy schopnosti pozorovat vlastní zkušenost efektivním způsobem.

V neposlední řadě odhalily psychologické testy také zesílené vědomí smyslu života, tedy schopnost prožívat vlastní život jako smysluplný, hodnotný a naplněný dlouhodobými cíli.

Kouzelná vyrovnanost

„Zjistili jsme, že meditace podporuje pozitivní psychologické změny. Lidé, kteří meditují, vykazují na řadě psychologických úrovní výrazné zlepšení. Právě tito lidé vykazují podstatně vyšší aktivitu telomerázy,“ vysvětluje jedna z vůdčích osobností celého projektu Clifford Saron z Centra pro mysl a mozek na univerzitě v kalifornském Davisu.

Ve srovnání s kontrolní skupinou byla aktivita telomerázy v bílých krvinkách až o jednu třetinu vyšší než u kontrolní skupiny, což je pro tělo pochopitelně dobrá zpráva. Clifford Saron však přece jen varuje před příliš unáhlenými soudy.

„Naším závěrem není, že meditace má na aktivitu telomerázy přímý vliv a ovlivňuje tak i zdraví a dlouhověkost. Důležitým způsobem ale přispívá k vylepšování psychického života a poskytuje tak pro aktivitu telomerázy v organismu lepší prostředí,“ upřesňuje biolog.

Jelikož se jedná o prakticky první vědeckou studii na toto téma, budoucnost by měla přinést nejen řadu dalších a přesnějších pozorování, ale také přesnější popis celé kaskády procesů, na jejichž konci je zdravý a vyrovnaný člověk.

Meditace a mozkové vlny

„Popularita a efektivnost meditace jakožto prostředku k ulevení od stresu a dosažení dobrého zdraví vytváří tlak na to, abychom provedli přesná zkoumání toho, jak ovlivňuje fungování mozku,“ říká prof.

Jim Lagopoulos z univerzity v australském Sydney. Jednou z nejefektivnějších cest k takovému zkoumání je měření elektrické aktivity mozku prostřednictvím elektroencefelogramu. Lagopoulos spolu se svými norskými kolegy zjistil, že.

během meditace vypadá aktivita mysli odlišně jak od stavu spánku, tak od stavu odpočinku, který však není řízenou a systematickou meditací. Přední (frontální) část mozku vykazuje aktivitu především na úrovni vln theta, což naznačuje, že mysl monitoruje naše vnitřní zkušenosti.

Zadní část (posteriorní) mozku je zase aktivní na vlnách alfa, spojených s odpočinkem od úkolů. Naopak vlny beta, typické pro aktivní vědomý život, nejsou ve stavu meditace prakticky vůbec patrné. Totéž se však týká i vln delta, typických pro hluboký spánek.

Jóga a GABA

*Kyselina gama-aminomáselná je většině lidí známá pod zkratkou GABA.

*Tato relativně drobná molekula zásadním způsobem reguluje možnosti přenosu vzruchů skrze membránu nervových buněk.

*Obecně se dá říci, že čím méně má dotyčná osoba této látky v mozku, tím větší je její náchylnost k poruchám nálady, jako jsou úzkost či deprese.

*GABA je tedy jakýmsi přirozeným antidepresivem.

*Studie, kterou nedávno provedl Chris Streeter z Boston University, naznačuje, že existuje spojení mezi vyšší hladinou GABA v thalamu (část mozku), vylepšením nálady a cvičením jógy. Podle jeho výzkumů totiž hladina této důležité látky u pokusných osob po cvičení jógy stoupla.