Po šesti letech soustavného úsilí jsou výsledky dlouholetého úsilí doslova viditelné. V podstřeší revitalizovaných panelových domů vystupují z fasády stovky speciálních hnízdních budek, v atikách dalších jsou zase k vidění upravené plastové mřížky, případně šikmo seříznuté plastové trubky, které rorýsům usnadňují přístup do hnízd.

K významnému posunu však došlo především v myšlení a informovanosti odborné i široké veřejnosti. Ačkoli patří rorýs mezi tzv. zvláště chráněné druhy, do stavební praxe se jeho zákonná ochrana dlouho nepromítala, běžně se zateplovalo během hnízdění rorýsů a nezřídka docházelo k zazdění mláďat i dospělých ptáků.

Lidé se také obávali znečištění nových fasád trusem a poškozování zateplených stěn. Po ujištění, že v tomto směru jsou rorýsi bezproblémoví, se míra tolerance obyvatel pražských sídlišť žít s rorýsem pod jednou střechou zvýšila.

„Velmi důležitá a oboustranně přínosná je spolupráce s pražským magistrátem i jednotlivými městskými částmi“ říká Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické, který rorýsí projekty koordinuje. Účinným nástrojem při ochraně rorýsích hnízdišť se stalo Nařízení  hlavního města Prahy č.

18/2009. „Podobně důležitou roli hrají i stavební firmy, které nejenom rekonstruují a staví, ale také přispívají k šíření relevantních informací mezi širokou veřejnost – investory stavebních prací“, dodává Viktora.

Některé z nich převzaly návody a postupy ze specializovaných webových stránek rorysi.cz pro své firemní manuály.

Souběžně s prosazováním zákonné ochrany vznikají, pod dohledem expertů ve stavebnictví, také technická opatření na ochranu rorýsích hnízd – specializované budky, úpravy dutin, prostupy zateplením, boxy, vkládané do podstřešních dutin.

Vše se řídí několika základními kritérii – opatření musejí vyhovovat rorýsům a zároveň nesmí být časově ani technicky náročná, resp. drahá.

Jeden problém však přetrvává – stavební zákon jednoznačně neukládá stavebníkům povinnost žádat o stavební povolení při některých stavebních úpravách, např. zateplení. Úřady se pak o stavbě nedozví a nemohou tím pádem odpovídajícím způsobem reagovat.

Tuto překážku se postupně daří překonávat tak, že jednotlivé stavební úřady v rámci své územní působnosti vydávají přijímají obecná opatření závazné povahy.

Pražská sídliště  se postupně vymaňují z dřívější šedi. Mnohá z nich se pyšní vzrostlou zelení, zateplené fasády hýří barvami, přibývá dětských hřišť i další vybavenost. Zkrátka – stávají se dobrými adresami.

Věříme, že stejně dobrou adresou zůstanou i pro rorýse a další ptáky, kteří se s lidmi  – a lidé s nimi – po tisíce let učí žít.

-TZ ČOS-