Jacky Finch z Manchesterské univerzity ve Velké Británii zkoumal repliky dvou náhražek palců na noze z doby Starého Egypta. Chtěl zjistit, zda mohly být v minulosti užívány jako praktické nástroje, a zda tedy svým majitelům pomáhaly v chůzi.

To, že zařízení na sobě měla dostatek opotřebení, naznačovalo, že šlo zřejmě více než o kosmetické doplňky. Nikdo však dosud nic nedokázal.

Jedna domnělá protéza byla stvořena z tří částí dřeva a pokrytá kůží mezi léty 950 až 710 př.n.l. a objevena na pohřbené ženské mumii v Luxoru v Egyptě, druhý palec vyrobili před rokem 600 př.n.l z jakéhosi paper-maché (druhu papírové hmoty s přídavkem nadrcené směsi látky a lepidla).

Finch pozval do svého výzkumného centra  dva dobrovolníky, kterým shodně chyběl palec na pravé noze. Vědci pak vytvořili přesné repliky starých prstů, ovšem šité na mírů každého dobrovolníka, kteří k nim dostali i fešné kožené sandály staroegyptského stylu.

Pak se podrobili velice pečlivým testům, kdy jejich 10metrovou chůzi sledovalo 10 speciálních kamer. Také se zaznamenávali jejich otisky nohou.

Bylo opravdovým překvapením, jak dobře oba dobrovolníci s egyptskými náhražkami chodili. Navíc měření tlaku ukázala, že falešné prsty nezpůsobily žádné nepatřičné nepohodlí nebo možné poškození tkáně. Nicméně, když dobrovolníci obuli jen repliky sandálů bez falešných prstů, tlak prudce vzrostl.

I ve zkouškách flexibility i v samotném hodnocení pacientů vyhrál trojdílný prst z Luxoru, vizuálně atraktivnější kartónový prst pokulhával. Jedná se tak o vůbec nejstarší potvrzené funkční protézy světa.