Vynález mumifikace a klimatická změna

Jihoamerická poušť Atacama je dnes známá jako jedno z nejsušších míst světa. Nebylo tomu tak vždy. V období mezi 5800 – 4700 př.n.l. zde probíhalo relativně vlhké období, které nastartovalo vznik lovecko sběračských komunit. Rozvoj společenské komplexity nejspíše také podnítil vznik mumifikačních praktik, nejstarších na celém světě.

Klimatické změny většinou rozvoj civilizace spíše ukončí, než aby k němu přispívaly. Je-li však důsledkem klimatické změny větší množství srážek v jinak suché oblasti, může být trend přesně opačný. Období větších srážek, které chilští paleoekologové pod vedením Pabla Marqueta vyčetli z Katolické univerzity v Santiagu vyčetli z analýzy půdního profilu, způsobilo doplnění rezerv podzemní vody. Příslušnící kultury Chinchorro, kteří se živili jako rybáři na pobřeží, mohli v tomto období rozšiřovat a prohluboval  komplexnost své společnosti.

Tento rozvoj, který šel ruku v ruce s populační hustotou, mohl mít zajímavý následek: zavedení mumifikační praxe, která zde vznikla poprvé na světě. Vědci spekulují, že tato technologická inovace souvisela s nárůstem populační hustoty dvěma způsoby. Tím prvním bylo přirozené navýšení počtu mrtvých těl, která ve stále relativně suchém klimatu procházela přirozenou mumifikací. Druhým bylo dozrání společnosti k novým technologiím a náboženským představám.

Michal Andrle se představuje:

Redaktor 21. století.
Příspěvek byl publikován v rubrice .Top, .Články, 21.Století, Archeologie, Historie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.