O tom, že stres mění naše stravovací návyky, ví asi každý z vlastní zkušenosti. Stejný proces je však nyní znám i od tvorů nám lidem evolučně dosti vzdáleným: hmyzu. I sarančata a další polní býložravci mohou být velmi stresovaná, např. přítomností obávaných predátorů, jako jsou pavouci. Pod stresem začnou konzumovat větší množství potravy, obsahující karbohydráty (ano, přesně jako Brigite Jonesová!).
Tento způsob stravování mění v jejich tělech poměrně zásadní kvocient: poměr mezi uhlíkem a dusíkem. Zjednodušeně řečeno: čím více stresu, tím méně dusíku v těle.
Mrtvá těla hmyzu jsou však velmi však důležitým zdrojem dusíku pro půdní bakterie, které se věnují rozkladu organické hmoty z rostlinných těl. Vědci pod vedením Drora Halweny z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ukázali, že i tato drobná změna může mít pro půdy velký význam.
Na půdě, „hnojené“ těly vystresovaných sarančat, byla rychlost rozkladu o 62 – 200 % vyšší, než tam, kde byl hmyz stresován.
