Co je nového na oběžné dráze? Ačkoliv družice ESA Envisat oslavila deset let práce na oběžné dráze, neúnavně pokračuje ve svých pozorováních: nyní se zaměřila na úbytek ledu v jednom z antarktických ledovcových šelfů, k němuž dochází v důsledku oteplování klimatu. Jedním z prvních pozorování této družice, které provedla krátce po startu 1. března 2002, byl rozpad hlavní části ledovcového šelfu Larsen B v Antarktidě.
Tehdy se díky mechanické nestabilitě v ledové hmotě způsobené oteplováním klimatu oddělilo zhruba 3200 kilometrů čtverečních ledovce. Nyní, po deseti letech provozu s pomocí výkonného radaru ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar) zaznamenal Envisat další ztrátu v oblasti Larsen B: za uplynulé desetiletí činí úbytek 1790 kilometrů čtverečních.
Larsenův ledový šelf je vlastně sada tří šelfů, které se táhnou od severu k jihu podél celého východního pobřeží Antarktického poloostrova. Larsen A se rozpadl v lednu 1995. Larsen C byl dosud považovaný za stabilní území, ale družicová pozorování odhalila během uplynulého léta ztenčování ledovce stejně jako delší dobu jeho tání.
„Ledovcové šelfy jsou citlivé na oteplování atmosféry a také na změny v oceánských proudech i jejich teplotách,“ vysvětluje profesor Helmut Rott z Innsbrucké univerzity.
„Severní část Antarktického poloostrova zaznamenala v uplynulých padesáti letech oteplení o zhruba 2,5 stupně Celsia. To je mnohem více, než je globální průměr. Toto oteplení způsobilo ústup a rozpad ledových šelfů.“ Larsen B se od ledna 1995 do února 2002 zmenšil z 11512 kilometrů čtverečních na 6664 kilometrů čtverečních.
Rozpad v březnu 2002 ovšem přinesl skokové snížení jeho plochy na 3463 kilometrů čtverečních. Dnešní měření ukazují, že z původní rozlohy zbývá jen 1670 kilometrů čtverečních.
Satelit Envisat již nyní dvojnásobně překročil svoji plánovanou životnost. Observatoř je ale připravena pozorovat zemské ledovce, pevniny, oceány i atmosféru ještě nejméně další dva roky. To zajišťuje kontinuitu kritických dat získávaných z dálkového průzkumu Země až do doby, kdy další generace satelitů – řada Sentinel – začne v roce 2013 svá pozorování.
„Dlouhodobá systematická pozorování jsou mimořádně důležitá pro pochopení a modelování procesů v kryosféře. Stejně tak nám umožňují předpovídat naše možnosti při reakcích na klimatické změny týkající se ledu a sněhu,“ doplňuje profesor Rott. „Klimatické modely totiž předpovídají dramatické oteplování ve vyšších zeměpisných šířkách.
Pozorování Larsenova ledového šelfu provedená družicí Envisat přitom jen potvrzují zranitelnost ledovcových šelfů vůči oteplování klimatu a zdůrazňují důležitost těchto šelfů pro stabilitu systému ledovců.“ „Tato pozorování jsou navíc velmi důležitá pro odhadování budoucího chování mnohem větších mas ledu v západní Antarktidě – pokud oteplování postoupí jižněji.“ Radary na družicích dálkového průzkumu Země – jako je právě ASAR na Envisatu – jsou přitom mimořádně užiteční při sledování polárních oblastí, protože umožňují získávat data skrze oblačnost a v noci. Mise Sentinel, které jsou vyvíjené jako součást evropského programu GMES (Global Monitoring for Environment and Security), zajistí kontinuitu radarových pozorování.
– TZ ESA Czech Republic –
