Skupina asi 5000 planetek a asteroidů zvaní „Trójané“ se vyskytuje ve sluneční soustavě zhruba na úrovni oběžné dráhy Jupitera. Vědci z texaského Houstonu nedávno publikovali výsledky experimentů, během nichž přinutili elektrony v atomu, aby se okolo jádra pohybovaly v mračnech nikoliv nepodobných právě Trójanům.
V době, kdy byla atomová fyzika v plenkách si vědci představovali vztah mezi atomovým jádrem a elektrony okolo něj podobně jako Slunce a kolem něj obíhající planety. Nástup kvantové fyziky však tento jednoduchý model zničil a namísto něj nastoupil takový, jehož podoba je určená Heisenbergovým principem neurčitosti. Elektron je v obalu v určitém orbitalu pouze s jistou pravděpodobností – je tedy vlastně zároveň všude a nikde.
Vědci Riceovy univerzity v Houstonu pod vedením Brendana Wykera pracovali s energeticky vybuzenými atomy (v tzv. Rydbergově stavu), kde elektrony obíhají neskutečně daleko (až 1/2 milimetru!) od jádra atomu a dosáhli toho, že elektron obíhal v obalu způsobem podobným, jako planeta. Ne však tak docela: spíše jako jakési mračno, nikoliv nepodobné právě Trójanům. Vědci doufají, že postupné ovládnutí „choreografie“ pohybů elektronů povede postupně k ovládnutí chemických reakcí a produkci nových materiálů.
Loading ...
No, to to trvalo, než to vědcové „objevili! Kdyby si přečetli něco ze Sokratova elaborátu: Senzační kvartonový model vakua, konkrétně na straně 15, mohli být dávno v obraze. Tam na té 15. straně totiž Sokrates píše: „Vzájemná symbiotická vazba submikroskopického agens-vakantu- s jím excitovanými kvartony obklopujícího „oceánu“ spolu tvoří NEDÍLNÝ KOMPLEMENTÁRNÍ MAKROSKOPICKÝ ÚTVAR – ELEMENTÁRNÍ ČÁSTICI. Jsou to dvě nerozdělitelné strany jedné mince: vakant a jím generované hmotové, případně i elektrostatické pole. Proto neexistuje žádná reálná elem. částice bez svého vakantu a jím sféricky excitovaném hmotovém poli. V této symbióze submikroskopického vakantu a jeho makroskopického hmotového pole spočívá podstata tolik diskutovaných i adorovaných korpuskulárních a vlnových vlastností elem. částic. A to vše, vakanty i jejich symbiotická hmotová pole, je vytvořeno z jediné materiální podstaty – čtyřmi typy protoelementů!“
Tolik tedy Sokrates. Z jeho popisu plyne, že každá elementární částice vlatně nemá komkretní pevné rozměry svého hmotového pole. Rigorózně vzato, rozkládá se do nekonečna. Ovšem technické rozměry částic končí tam, kde se stýkají s hmotovým polem jiných částic. Ostatně stejné je to s gravitačním polem jako součtovým (aditivním) hmotovým polem všech částic tvořících těleso. Nikoho jistě nepřekvapí, že i gravipole se rozprostírá do nekonečna. Vráťme se k těm elektronům: jeho jádro-vakant a agens má mikroskopické rozměry, řádově attometr, ale jeho makroskopické hmotové pole (to je to „mračno“. které vleče sebou), nemá pevné rozměry.To „mračno“, které doprovází elektron je vlastně nositelem veškeré jeho hmotnosti(jakož i každé elem. částice)
Ta hmotnost částice představuje hmotovou excitaci (narušení) všech vakuových kvartonů uvnitř jejího hmotového pole. Nejlépe je přímo se seznámit s celým obsáhlým Sokratovým dílem včetně dalších doprovodných textů na webu (http://qarton.sweb.cz)
Elektron stabilně excitovaný na 1/2 milimetru?!? Jistě máte důvěryhodnou referenci…
Více informací naleznete zde:
http://www.sciencedaily.com/releases/2012/01/120124162351.htm
Pod článkem naleznete link na Physical Review Letters, kde si lze přečíst primární paper.
Zdraví
redakce
Vypadá to k neuvěření, ale asi je to pravda. Mohu, dobudoucna, poprosit u podobně „skandálních“ zpráv referenci?
Každopádně děkuji.
Vyjímám z originálního paperu větu : because the electron might be found on any side of the nucleus at a given time. Je nepřesná v tom, že mluví o elektronu jako o pevném tělísku vyskytujícím se všude v okolí jádra. Což je nonsens. Překladatel k tomu ještě přidal přídavek: a nikde. Což je další fatální chyba: elektron není ani na sebekratičký okamžik ve stavu: nikde. Podle Sokratovy KMV ve stavu všude (v okolí jádra atomu) se nachází jen makroskopické hmotové pole elektronu, kdežto jeho submikroskopické agens, vakant generující toto pole, se pohybuje na přesně lokalizovatelné dráze podle Bohra.