Biology Graema D. Ruxtona a Davida M. Wilkinsona totiž napadlo spočítat, jak by vypadala bilance výměny tepla mezi organismem a okolím v případě, že se by se dávný lidský předek pohyboval. Modely, které podporovaly myšlenku termoregulace, totiž kupodivu nepočítaly s pohybujícím se, ale pouze se stojícím tvorem.
Jejich „rozpohybovaný“ model ukázal, že teorie termoregulaci jakožto důvodu k postavení na zadní bude nejspíše třeba opustit. Po 30 minutách chůze ve prostředí africké savany minutách by totiž takový tvor dostal mrtvici.
Podporu však díky jejich modelu (nastaveném zhruba tak, aby pasoval na druh Australopithecus afarenis) získala jiná důležitá představa: totiž že termoregulace stála i za přetvořením člověka v „nahou opici“.
Podíl denního času, kdy mohli být naši dávní předci aktivní a neskrývat se tedy ve stínu, se tak výrazně zvýšil. Aby mohli být aktivní i prakticky přes celý den, musel dokonce podíl ochlupených částí těla klesnout na prakticky dnešní úroveň.
