Ponorky to mají svým způsobem složité. Kdyby pro komunikaci s velitelstvím na pobřeží používaly vlny o běžných frekvencích, byly by velmi snadno odhalitelné. Aby zůstaly v hlubinách skryty, musejí užívat dlouhých rádiových vln, které však mají další nevýhodu – zprávy přenášejí velmi pomalu.
Další problém se skrývá ve způsobech, jakými jsou zprávy šifrovány. Ke každé šifře totiž musí existovat kód. Aby kódy nemohly padnout do rukou nepřítele, užívá každá zpráva kód jiný, který se navíc nebude již nikdy opakovat. na palubě ponorky proto musí ležet řada připravených kódovacích klíčů.
Nevýhody této situace si vojenští stratégové dlouhodobě uvědomují. Firma ITT, vyvíjející obranné projekty pro americkou vládu, se proto rozhodla přejít na metodu „distribuce kvantového kódu“ (qantum key distribution).
Tato metoda má tu výhodu, že informace je přenášena jediným fotonem. Zákony kvantového světa jsou však neúprosné: jakmile se někdo snaží foton „přečíst“, musí si na něj jiným fotonem posvítit, čímž dojde ke změně stavu a informace se zkreslí.
Ředitel oddělení kvantových technologií ITT Marco Lanzagorta nedávno představil návrh technologie, která umožnila ponorkám využívat tuto metodu přenos dat. Plavidlo by vyslalo laserový paprsek do satelitu, který by informaci distribuoval dále na pevninu.
Podle Lanzagortovy simulace by mohla ponorka přenést 170 megabytů informace za sekundu. Zda tento technologický návrh projde všemi empirickými testy, však ukáže až čas.
