Ten den neměl ambice zapsat se výrazným způsobem do historie. Leč osud rozhodl jinak a na letišti Lakehurst v New Jersey se odehrála tragédie, jaká neměla do té doby obdoby. Chlouba německé aviatiky vzducholoď Hindenburg se 6. května 1937 během chvíle proměnila v ohnivé peklo, ve kterém si smrt došla pro 36 lidí..
Obyvatelé Paříže si možná mysleli, že je šálí zrak. Zatímco kalendář ukazoval 24. září 1852, nad hlavami Pařížanů letělo cosi, co připomínalo velký doutník. Pod ním byla změť lan a v nich seděl člověk. Pilotem a zároveň konstruktérem první vzducholodi byl Henri Giffard (1825–1882).
Ve svém stroji uletěl 27 kilometrů přes Versailles do Trappes při průměrné cestovní rychlosti 8 kilometrů za hodinu. Prakticky použitelnou, řiditelnou vzdušnou loď s benzinovým motorem postavil pak Brazilec Alberto Santos-Dumont (1873–1932) v roce 1898.
Záhy se vzducholodě začaly vyrábět po celém světě. Série různých havárií však způsobila, že mnohé země od nich ustupovaly a ve 30. letech 20. století je rozvíjelo již jen Německo. Tomu se zatím nehody vyhýbaly, i když své vzducholodě plnilo vodíkem.
V roce 1936 přišel vrchol německého konstruktérství v podobě vzducholodi LZ 129 Hindenburg, pojmenované na památku zesnulého maršála a prezidenta. Stroj byl dlouhý 245 metrů a hravě převýšil desetipatrový dům a byl schopen letět rychlostí 130 km/hod. asi 200 metrů nad zemí.
První sezona Hindenburgu roku 1936 byla nesmírně úspěšná. Loď absolvovala bez problémů sedm zpátečních letů do Brazílie a cekem deset na vůbec první pravidelné vzdušné lince spojující Evropu a USA. Následující rok však přinesl katastrofu.
6. května 1937 při běžném přistávacím manévru vzducholoď vzplála. V troskách lodi zahynulo 36 lidí, dalším 62 se z ohnivého pekla podařilo uprchnout. To byl konec německých vzducholodí. Poslední z nich byla rozebrána v roce 1940 a materiál z ní byl použit na výrobu stíhaček.