https://www.youtube.com/watch?v=AshM7vy5SZg&feature=related

Hrací karty jsou staré přes 1000 let. Prvně se objevily v Číně v 9. století. Do Evropy pronikly zřejmě až spolu se Turky či jinými muslimskými nájezdníky. První písemná zmínka pochází z roku 1376, kdy Florencie pod hrozbou přísných trestů hru v karty zakázala.

Karetní hry byly odsuzovány i církví, která je neváhala dokonce označit za dílo ďáblovo seslané na zemi jen proto, aby odvádělo lidi od modlení a Boha. Proto se jim dostalo přezdívky „čertovy obrázky“.

Velké popularity se těšily zvláště ve Francii, traduje se, že král Ludvík XIV. (1638 – 1715), který na francouzském trůnu vydržel neuvěřitelných 72 let, a stal se tak nejdéle panujícím králem Francie, prostřednictvím karetních her vylepšoval stav státní pokladny a nutil hrát celý svůj dvůr. (Třeba by něco podobného pomohlo snížit i státní dluh České republiky.).

Původní symbolické obrázky se nahrazovaly konkrétními postavami. Dnešní karty zobrazují jako kárového krále Julia Césara, srdcovým králem se stal Karel Veliký, piky patří židovskému králi Davidovi a kříže Alexandru Velikému.

Ovšem karetních sad, které dosáhly takřka všeobecné popularity je jen několik a navíc patří ke stejnému schématu (4 barvy a 8 – 14 hodnot podle výše karty).

Současné karetní sady lze dělit na karty whistové, rummy karty, pasiánsové karty, kanastové či žolíkové karty a karty piketové nebo pro Čechy lépe znějící mariášové či mariášky. Jejich nejběžnější podoba, kterou zná každý karbaník, vznikla již v roce 1837, kdy ji namaloval maďarský malíř József Schneider a po roce 1848 začala tisknout a prodávat rakouská firma Piatnik.

Esa alegoricky zobrazují roční období a spodkové a svršci jsou postavami z dramatu Vilém Tell od Friedricha Schillera (1759 – 1805).

Video ukazuje, jak složitá je cesta karet od jejich prvního návrhu až po uzavření do krabičky, ve které jsou distribuovány.