PANORAMA

Vojenská technika ve službách biologů: Ohrožení hlodavci jsou sčítáni z vesmíru

Mnoho z nás jistě překvapí, že prvním živočišným druhem, k jehož sčítání bylo použito vesmírných satelitů, jsou zrovna hlodavci. A přece! Toto prvenství patří od nedávné doby ohroženým kalifornským tarbíkomyším. Ke sčítání těchto hlodavců užili vědci satelity, které zásobují daty izraelské ministerstvo obrany. Proč se však vědci odhodlali k takto podivnému kroku? Tarbíkomyš velká je totiž centrálním bodem potravní pyramidy, která v kalifornských lesních stepích vznikla. Živí se semeny trávy, která vyžírají v okolí svých doupat. Právě vyhryzaná tráva v okolí doupat umožňuje, aby byli drobní hlodavci dobře patrní i vesmíru. Vědci doufají, že porovnávání snímků pořízených satelitem jim umožní lépe porozumět tomu, jak tito hlodavci žijí, a účinněji pak napomáhat regulaci celého ekosystému.

Genetika ve službách čichu
Vůně na požádání

Čich nehraje mezi lidskými smysly prim a bývá proto neprávem podceňován. Koho by však nepotěšila krásná květinová vůně? Výzkumy izraelských vědců našly cestu, jak přidat květinám na „voňavosti“. Mnoho rostlin ztratilo vůni díky roky trvajícímu křížení. Současné výzkumy napomohu vytvořit rostliny, které voní intenzivněji, stejně jako vytvořit nové složky vůně, říká prof. Alexander Vainstein z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Jeho genetické výzkumy budou pravděpodobně využitelné v různých oborech – od praktického zemědělství po voňavkářský průmysl.

Výzkum hlodavců přináší nečekaná překvapení
Schopnost učit se závisí na „vnitřních hodinkách“
Učili jste se včera večer do noci a dnes si nic nepamatujete? Máte potíže soustředit se po ránu na nové informace? Výzkumy amerických vědců, prováděné na laboratorních hlodavcích, mají možná vysvětlení. Za schopností zapamatovat si informace stojí vnitřní „hodinky“, hormonálně řízené cykly cirkadiálních rytmů. Tým amerických vědců pod vedením Normana Rubyho z univerzity v kalifornském Stanfordu zkoumal chování křečíků džungarských (Phodopus sungorus). Prostřednictvím střídavého vystavování křečíků dlouhotrvajícímu osvětlení či tmě se pokoušel manipulovat nastavení jejich vnitřních „hodinek“, cirkadiálních rytmů. Rozhozením cirkadiálních rytmů dochází k tomu, že se začne konstantně vylučovat sloučenina, známá jako GABA, která připravuje mozek na fázi relaxování. Část mozku zvaná hippocampus pak nedokáže účinně zaznamenávat informace. Noman Ruby naznačuje, že podobný mechanismus by mohl stát za zhoršováním paměti u starších lidí, u nichž se také projevuje degradace cirkadiálních rytmů. Tento objev by mohl napomoci otevřít novou cestu ve zkoumání příčin a léčení závažných neurologických onemocnění u lidí, např. Alzheimerovy nemoci.

Další překvapující nález v čínských horninách
Paleontologové odkryli pochodující „prakorýše“
Mezi zkamenělinami si vědci zvykli nacházet ledascos. Objevit lze zkamenělé prvoky, nejrůznější larvy i fosilizovaná vejce. Britští vědci ve spolupráci se svými čínskými kolegy objevili nedávno zkamenělinu skutečně podivnou – zkamenělý „průvod“. „Nejjednodušším vysvětlením však je, že to, co vidíme, je pravděpodobně nějaká forma migrace,“ uzavírá celou věc prof. Derek Siveter z Oxfordského přírodovědeckého muzea. Ať už je tomu jakkoliv, nález dokládá, že dávná kambrijská fauna rozhodně nebyla primitivní, neboť tehdejší živočichové byli schopni již velmi koordinovaného chování.

Jak trénovat hmyz?
Lišaji se učí jen v přesných intervalech
Hmyz dokáže laiky i vědce stále překvapovat. V poslední době se pozornost odborníků často stáčí ke zkoumání jejich podivuhodných mentálních schopností. Řada druhů hmyzu udivuje schopnostmi naučit se a zapamatovat si velmi komplikované záležitosti. Zkoumání amerického lišaje druhu Manduca sexta přineslo řadu zajímavých poznatků. Lišaje trénovali podobně, jako trénoval I. P. Pavlov své psy. Zatímco Pavlovovi psi začali slintat, když zaslechli zvuk zvonku, lišajové byli trénováni na jiný typ podnětu – specifickou vůni. Vysouvali svůj sosák, neboť očekávali odměnu v podobě kapky cukrové šťávy. Vědci přiložili na houbovitá tělíska elektrody a zkoumali, jak tato část nervové tkáně reaguje a jak tedy dochází k vytvoření podmíněného reflexu. Baranidharan Raman (NIH/NIST) popisuje průběh jejich reakce takto: „Je to jako když jdete do obchodu s kávou. Když vejdete, je vůně intenzivní. Pak se postupně ztratí na pozadí a zřetelnou se stane, až když ochod zase opustíte.“ Pro vytvoření spoje mezi vůní a odměnou je tedy důležitý interval mezi podnětem a odměnou, který u lišajů tvoří několik sekund. Při příliš krátkém nebo příliš dlouhém intervalu se lišajové nenaučili nic.

Nanotechnologie vylepšují další generaci robotů
Roboti dostávají kůži
Dnešní generace robotů má již docela slušné lidské schopnosti. Umí zvedat různé objekty či vyhýbat se zdem. Jedno jim však stále chybí – pocity. Nejde o to, jestli se dokážou zamilovat nebo zasmát vtipu. Stále jim chybí analogie hmatu a pocitů tepla, které nám, lidem, například umožní rozpoznat, že jsme právě šlápli na dítě, a ne na kámen. Japonský výzkumník z univerzity v Tokiju Takao Someya se svým týmem pracoval na vývoji materiálu, který by dokázal obě vlastnosti co nejlépe zkombinovat. Jeho nová „kůže“ kombinuje slanou tekutinu s roztažitelnými uhlíkovými nanovlákny. Takový povrch by pak v kombinaci s různými senzory umožnit robotovi, aby třeba „ucítil“, jak mu někdo klepe na rameno. Tento materiál by mohl mít i řadu různých dalších využití, například při výrobě nových typů počítačových monitorů nebo při výrobě inteligentních volantů, které by včas dokázaly upozornit řidiče na to, že jeho pozornost polevuje.

Příroda je pro lidi stále zdrojem poučení
 Studium medúz inspiruje technické designéry
Studium živočichů stále častěji inspiruje technické inženýry k inovativnímu myšlení v jejich oborech. Výhodou je, že zatímco příroda sama je svázána řadou omezení, technici se mohou poučit z „konstrukčních chyb“ přírody a začít vždy „na zelené louce“. Detailní sledování pohybu medúz prostřednictvím kamer s dokonalým rozlišením a laserů se nyní snaží odhalit, jak si dokážou medúzy poradit s vodními víry, které vznikají při jejich pohybu. Ukázalo se, že si medúzy s tímto problémem nejen poradí, ale umějí ho dokonce využívat pro to, aby byl jejich pohyb snazší. Takto získané poznatky bude možno dále využívat při konstruování datasběrných mořských bójí, ponorek ale i pozemských větrných mlýnů.
 
Jak vylepšit fyzičku?
Přehrávač v dvojroli roli trenéra a DJe

Řada lidí si ráda při cvičení, ať už v posilovně či při běhu v parku, bere na pomoc přehrávač s hudbou, která dokáže „nakopnout“ k vyšším výkonům. Američané, pro které je jogging takřka „náboženstvím“, mají nyní na trhu přehrávač, který dokáže nastavovat playlist přehrávače na míru. Princip celého zařízení Yamaha BodiBeat je velmi jednoduchý. Spojuje v sobě v zásadě dvě funkce – měří tepovou frekvenci a přehrává hudbu. Pak už stačí obě funkce spojit a přehrávat hudbu v závislosti na tepové frekvenci. Když se bude vaše aktivita snižovat, půjde dolů i tep a s ním i efektivita spalování. V ten moment zasáhne přehrávač a nasadí skladbu s rychlejším rytmem, která vás stimuluje k vyšším výkonům. Brett Zarda, který nový výrobek testoval pro server PopSci měl však vůči přehrávači jednu zásadní výtku. Závislost mezi tepovou frekvencí a rytmem skladem způsobuje, že se vám v přehrávači střídají skladby příliš rychle. Sotva se do jedné stihnete zaposlouchat, už vám kapesní DJ servíruje jinou. Doufejme, že další generace přehrávačů již tento nedostatek nějak napraví.

Vzájemná pomoc je rozšířena i mezi měkkýši!
Hlavonožci „křičí“ prostřednictvím inkoustu
Že olihně a další hlavonožci zvyšují svou šanci uniknout predátorům prostřednictvím inkoustových oblaků, je známá věc. Vědci nyní zjistili, že vypouštění inkoustu do vody má i další funkce. James Wood se svými kolegy z Bermudského institutu oceánských věd zkoumal, do jaké míry jsou olihně schopny reagovat na signály vyslané jinými jedinci. Zjistil, že oblaky inkoustu, které vypouštějí olihně při útěku, slouží zároveň jako signál pro ostatní. Olihně tak na druhé vlastně křičí: „Pozor, predátor na obzoru!“ James Wood vypouštěl do akvária s olihněmi i inkoust zbavený tmavého barviva melaninu, aby zjistil, jestli je podstata signálu chemická nebo optická. Na bezbarvý inkoust však olihně nereagovaly. Woodova zkoumání ukazují, že společenský život těchto měkkýšů je komplexnější, než jsme čekali.

Africká naleziště vydávají další svědectví
Naše předky lovili obrovští krokodýli
Naši předkové nebyli jen lovci, ale běžně se stávali i kořistí. Kosti ze dvou nejslavnějších afrických lokalit nálezů fosilních hominidů, keňských Olduvai Gorge a Koobi Fora, ukazují, že naši předkové byli ohrožováni pořádně silnými predátory – obrovskými krokodýly! Na obou slavných lokalitách, které bývají někdy nazývány „kolébkami lidského rodu“, byly nalezeny fosilizované kosti obrovských, až 7,5 metru dlouhých vyhynulých druhů krokodýlů. Kosti hominidů z Olduvajské rokle, staré přes 2 miliony let, dokonce vykazovaly zřetelné známky otisků krokodýlích zubů. Nálezy oznámil v nedávné době specialista na krokodýly, Christopher Brochu z University of Iowa v USA.

Studium kostry nalezené v Kanadě zaplňuje další mezeru
„Chodící ryba“ předkem pozemských obratlovců
Paleontologické nálezy „přechodných článků“ patří mezi naprosté rarity. Zdá se, že podivná „ryba“, nalezená v roce 2004 chladném kanadském Nunavutu, více než 1100 km za polárním kruhem, v sobě spojuje znaky ryb a obojživelníků a poskytuje tak cenné svědectví o přechodu obratlovců na souš. Ukazuje to nová studie fosilií, zveřejněná nedávno v časopise Nature. Tiktaalik roseae, jak se zvláštní ryba nazývá, byla ryba ze skupiny nozdratých (Sarcopterygii), mezi jejíž dnešní příbuzné patří afričtí a australští bahníci (Dipnoi) nebo hlubinné ryby latimérie. Na rozdíl od svých současných příbuzných však tiktaalikové vymřeli již během pozdního devonu, tedy asi před 375 miliony let. Jednalo se o velkého, přes 2,5 metru dlouhého predátora. Ačkoliv byl tvorem primárně vodním, který na souš vylézal spíše zřídka, lze na jeho těle rozlišit již značné množství adaptací k životu mimo vodní živel. Jeho ploutve byly vybaveny zárodkem pozdějších zápěstí a kotníků. Nová studie, jejímiž autory jsou vědci z amerického National Science Foundation ukazuje, že stejně důležité byly i změny v hlavové části. Za nejdůležitější znak považují zoologové zmenšování souboru kostí zvané hyomandibula. Ke změnám došlo také v připojení lebky k páteři, která byla u tiktaalika mnohem pružnější a umožnila měnit polohu hlavy, zatímco tělo mohlo zůstat v relativně stabilní pozici.

Američtí vědci rozjíždějí další zásadní projekt
Dejte svou DNA na net!

Tak nějak zní výzva pořadatelů projektu Personal Genome Project, jejíž hlavou se stala Lékařská fakulta Harvardovy univerzity. Celý projekt spočívá ve shánění dobrovolníků, kteří budou ochotni dát k veřejné dispozici kompletní přepis své genetické informace. Autoři projektu vyzvali prostřednictvím internetových stránek k účasti dobrovolníky z nejširších řad obyvatelstva. Výzkumníci si zároveň uvědomují, že se jedná o bezprecedentní projekt, který vyvolává řadu kontroverzních otázek, především v oblasti etiky. Stan Lapidus, z CEO of Helios BioSciences, tedy firmy, která vyvíjí genové sekvencery, glosoval už tuto problematiku takto: Pro mě je mnohem důležitější uchovat v tajnosti privátní informace o stavu mých financí než o mých genech. Prvních deset dobrovolníků tvořili sami vědci Harvardovy univerzity, mimo jiné jazykovědec Steven Pinker či genetik George M. Church.

Poručíme větru a dešti?
Meteorologové pracují na převratném vynálezu

Hurikány patří k nejničivějším přírodním katastrofám. Každá vláda by uvítala sebemenší naději, že lze těmto živelným katastrofám zabránit. Vědci proto pilně studují mechanismy, jimiž hurikány vznikají, a zdá se, že jsou na stopě objevu, který by mohl dopad větrných smrští alespoň zmírnit. K „odpravení“ jednoho hurikánu by navíc podle Daniela Rosenberga, který výzkumný tým vedl, stačilo asi deset nákladních letadel plných kouře. Něco takového je bez problémů v lidských silách! Celá věc má však zatím ještě jeden háček. Funguje dobře na počítačových simulacích, ale nebyla ještě ověřena v praxi. Doufejme, že nějakou dobu ještě nebude příležitost.

Vesmírní misionáři na kolech
Měsíční roboti trénují na Havaji

Výlet na Měsíc, který roboty Scarab čeká, bude jistě velmi náročným úkolem. Připravit se na něj musí nejen roboti sami, ale hlavně výzkumné týmy, které doladí poslední konstrukční detaily. Jejich hlavním úkolem bude vrtat až metr hluboké díry do povrchu a sbírat vzorky hornin. Měsíc rozhodně není přívětivým prostředím pro kohokoliv a ani roboti rozhodně nemohou očekávat vyasfaltované silnice. Musí čelit velmi nerovnému terénu včetně velmi příkrých úseků na stěnách kráterů. Konstruktéři proto zabudovali do robotů řídicí zařízení, jehož algoritmy jim umožní najít tu nejméně krkolomnou cestu. Ideální prostředí pro testování nepříznivých podmínek našli konstruktéři z pittsburské Carnegie Mellon University právě na Havaji, kde nutí roboty, aby si poradili s příkrými svahy vulkánu Manua Kea.


Přátelství díky chemii
Rostliny mají svého „přítele na telefonu“

Rostliny se nemohou pohybovat, a tak jediný způsob, jak si udržovat dobré sousedské vztahy, je pro ně chemie, říká Harsh Bais, docent botaniky na americké University of Delaware. Výzkum drobné brukvovité rostliny houseníčku rolního (Arabidopsis thaliana), který slouží rostlinným fyziologům jako modelový organismus, ukázal, že rostliny dokážou používat skutečně sofistikovaný systém signalizace. Ukázalo se, že na obranu proti němu si rostliny dokázaly „zavolat o pomoc“. Prostřednictvím kořenů vypustily do země signální látku, kterou byla v tomto případě kyselina jablečná. Na toto „zavolání“ přispěchaly na pomoc bakterie, které žijí v půdě, Bacillus subtilis. Tento „přítel na telefonu“ jim napomáhá posílit jejich imunitní systém a zároveň dokáže opentlit jejich kořeny ochranným biofilmem.

Mozek myší vydává svá tajemství
Jak vymazat vzpomínky?

Většina z nás zažila jistě řadu věcí, na které bychom rádi zapomněli. Vzpomínky na smrt našich blízkých, ztrapnění před kolektivem nebo špatný prospěch ve škole se nám však vracejí tím neodbytněji, čím více se je snažíme vytěsnit. „Vzpomínky jsou vlastně shluk molekulárních propojení, který je neustále stavěn a zase bourán prostřednictvím specifickým enzymů,“ říká Todd Sacktor z lékařského centra SUNNY v newyorském Brooklynu. Vědci pod vedením Joea Tsiena z Medical College v Augustě v americké Georgii jsou nyní na stopě molekulární podstatě procesu, který má na svědomí právě vytváření a skladování vzpomínek v dlouhodobé paměti. Vypěstoval zvláštní klon myší, které vykazovaly vysokou hladinu proteinu α-CAMKII. Ukázalo se, že takto „vylepšené“ myši si nepamatují šok, kterému byly dříve vystaveny. Ačkoliv Joe Tsien nepotvrdil, že by bylo možno tento mechanismus použít i v případě lidí, varuje zároveň před přehnaným optimismem. „Všechny vzpomínky včetně těch nejbolestnějších mají svůj účel. Ze špatných zkušeností se učíme proto, abychom v budoucnu neopakovali stejný typ chyby,“ uzavírá.

Teplo domova nás ovlivňuje po celý život
Vřelé nápoje značí vřelou povahu

„Zdá se, že vztah mezi fyzickým teplem a vřelým, vstřícným myšlením by mohl být vepsaný přímo do architektonické stavby naší mysli,“ říká Lawrence Wiliams z University of Colorado. Williamsův tým si dal poněkud zvláštní úkol – vyzkoumat, jak budou zcela neznámé osoby držící v ruce nápoje různé teploty posuzovány ostatními. A výsledek byl vskutku přesvědčivý! Povahové rysy, které mají nějakou souvislost s teplem, jako je štědrost, srdečnost či vyzařování štěstí, byla s výraznou převahou přisuzována lidem, kteří třímali v ruce hrneček, z něhož stoupala pára. Jejich kolegové s ledovou kávou či jiným zřetelně studeným nápojem byli vnímáni naopak jako odměřenější a celkově „chladnější“. Tento vztah vznikl podle Williamse pravděpodobně díky spojení pocitu tepla s vlídnou péči lidí, kteří o nás pečovali v dětství, tedy díky příslovečnému „teplu domova“.

Dinosauří taneční parket

Podivné shromaždiště v poušti

„Dinosauří parket“ – tak pojmenovali paleontologové nález, který se jim nedávno podařilo odkrýt na hranici mezi Arizonou a Utahem v USA. Objevili plochu o velikosti zhruba třetiny hektaru, která je přímo poseta více než tisícovkou zkamenělých stop. Jedná se o záznam pohybu dinosaurů, který zde zkameněl před 190 miliony let. V té době připomínala tato oblast spíše saharskou poušť. Místo bylo pravděpodobně oázou, kam se chodily stovky žíznivých plazů napojit.


Malé velké informace

Nové výzkumy odhalují, že nejinfekčnější forma viru HIV se začala šířit v populaci již v letech 1884–1924. Rozkvět virové pandemie způsobilo rozšiřování městských center ve středozápadní Africe a spolu s ním i nárůst rizikového sexuálního chování jejich obyvatel.

Že živočichové chodí, nám přijde zcela běžné. Stejně jako všechno v živé říši, musel však i pohyb pomocí nohou nějak vzniknout. Tým amerických vědců z různých univerzit a výzkumných ústavů zkoumal horniny v Goldfieldu ve státě Nevada a učinil nečekaný objev dávnověkých stop. Podle tohoto objevu chodili živočichové již v prekambrijském období, neboť hornina byla stará 570 milionů let, tedy o 30 milionů starší, než začátek kambria.

Ačkoliv při pohledu z naší Země vnímáme Slunce jako pohybující se pravidelný kotouč, při přesném měření se ukázalo, že ideálního kulovitého tvaru Slunce přece jen nedosahuje. Američtí vědci změřili díky sondě NASA RHESSI Slunce s nebývalou přesností a zjistili, že díky své aktivitě má Slunce tendenci rozšiřovat se v rovníkové rovině. Úhel, o který se z hlediska pozorovatele na Zemi rozšiřuje, je ale pouze 10.77 +/- 0.44 úhlových milisekund, tedy asi o tolik, jako je jediný lidský vlas pozorovaný ze vzdálenosti 1500 metrů.

Každý občas potřebuje svou slepičí polévku pro duši. Nejinak na tom byly v nedávné době i dvě pandy, chované v pekingské zoo. Během jednoho říjnového víkendu utrpěly lehký šok, když se na ně přišlo podívat přes 30 000 návštěvníků. Obě pandy se však rychle vzpamatovaly, když jim ošetřovatelé podali kromě jejich běžné bambusové stravy i slepičí polévku. I vegetariánství má své meze!

Po nějakou dobu se zdálo, že krásní modronozí krabi Callinectes sapidus byli díky intenzivnímu lovu přivedeni téměř na pokraj vyhubení. Milovníci chuti mořských krabů nemusí zoufat. Na stoly labužníků se totiž dostanou krabi, kteří nebyli vyloveni z moře, ale byli vypěstováni v „krabích farmách“ – ve sladkovodních rybnících! Zjistilo se totiž, že ve sladké vodě tito krabi rychleji přibírají na váze.

Zasedl si na vás šéf? Máte trému před zkouškou? Tlačí vás splátkový kalendář? Tyto a další stresové faktory mohou přispívat k nepříjemnému prohloubení běžných alergických reakcí. Tým psychiatrů a alergologů z amerického Ohia dokonce zjistil, že účinky stresu se projevují opožděně. Váš včerejší stres může být zodpovědný za dnešní silnější alergickou reakci.

Rozumná dávka alkoholu může být zdraví prospěšná. To jistě víme všichni dávno a řada pijáků užívá tuto pravdu jako výmluvu. Že nejzdravější jsou malé dávky červeného vína, se ví již také dlouho. Dr. Chung Chao z kalifornské Pasadeny přišel v poslední době s nečekaným objevem: Červené víno významně snižuje riziko rakoviny plic, a to zejména u kuřáků.

Vědci poprvé nafilmovali nejhlouběji žijící ryby. V hloubce neuvěřitelných 7700 metrů zachytila kamery skupiny ryb z čeledi terčovkovitých (Liparidae). Rybky se čile pohybovaly a krmily se malými korýši. Vědce nejvíce překvapil jejich čilý společenský život – očekávali totiž, že ryby v těchto hloubkách budou spíše samotářské.

Zatímco u klasických šimpanzů (Pan troglodytes) se loveckých výprav účastní pouze samci, nová pozorování bonobů (Pan paniscus) prováděná v Kongu odhalila, že jejich samičky jsou výrazně emancipovanější a samcům při lovu aktivně pomáhají. Image mírumilovných „hippie opic“ jim to však malinko kazí.

Jak souvisí pití kávy a velikost prsou? Již dříve bylo známo, že pití kávy (kolem tří šálků denně) může být považováno za preventivní opatření vůči riziku rakoviny prsu. Švédští vědci se nyní zaměřili na souvislost mezi pitím kávy a velikostí prsou. Studie, která byla nedávnu otištěna v British Journal of Cancer ukazuje, že souvislost je jasná – čím více šálků vypijete, tím menší budete mít vnady.

Při kopání základů domů či silnic se dá najít ledascos. Při kopání základů pro silnici E45 nedaleko Gőtteborgu v západním Švédsku takto došlo k nálezu asi stovky dřevěných objektů včetně dřevěného kola. Stáří se odhaduje na 1700 let a jedná se tak o nejstarší dřevěné objekty vyrobeného člověkem, které kdy archeologové objevili.


Nohy tak přilnavé, jako má gekon, takový byl cíl, který si vytkli vývojáři z University of Dayton. Do hry zapojili materiál, který je nepostradatelný v mnoha oblastech dnešních výzkumů – uhlíková nanovláka. Výsledkem je materiál, jehož přilnavá schopnost předčí nohy mrštných ještěrek až desetkrát!

Člověk připravil tažným ptákům další ohrožení. Jedná se o jev, který odborníci nazývají „zabijácké věže“ („tower kill“). Jedná se vlastně o další z řady „světelných znečištění“. Řada ptáků je totiž zvyklá cestovat v noci, kdy jsou jediným přirozeným zdrojem světla hvězdy a měsíc. Postaví-li se takovým ptákům do cesty města se svými osvětlenými věžemi, jsou ptáci dezorientováni a hromadně umírají poté, co narazí do svítícího věžového domu či vysílače. Ohroženi jsou především tažní ptáci Severní Ameriky, kde se takové překážky v podobě mrakodrapů vyskytují nejčastěji.

Kreacionisté začali bojovat proti Darwinovu učení na nové frontě – v neurovědách. Kanadský neurovědec Mario Beauregard se po vzoru filosofa Descartesa přikládaní k tomu, že mysl je skutečně samostatnou entitou, a nikoliv jen důsledkem fungování mozku. Svůj názorový střet s tradičními neurology dokonce označil za „kulturní válku“. Teorie inteligentního designu, která tvrdí, že život je příliš komplexní na to, aby byl pouhým výsledkem náhody, tedy začíná pronikat do další oblasti.

Skupina mladých studentů z Rice University v Texasu má tradičního koníčka – pití piva. Jejich vědecké instinkty jim však nedaly spát, a snaží se tedy spojit příjemné s užitečným. Vyvíjejí proto pivo, které by bylo zdravější. Pivo BioBeer by mělo obsahovat látku resveratrol, která je obsažena například ve víně. Napomáhá snižovat riziko srdečních chorob a rakoviny.

Na Borneu byl objeven největší žijící druh hmyzu! Jedná se o obrovitou strašilku, která si dá nejvíc práce se svým maskováním – vypadá jako suchá větvička. Jedná se o nové popsaný druh Phobaeticus chani, který převal pomyslné žezlo pro největší hmyz od svého blízkého příbuzného, strašilky Phobaeticus kirbyi. Exemplář, který je uložen ve sbírkách Londýnského přírodovědeckého muzea měří 35,7 cm. Kdybychom do celkové délky započítali i jeho dlouhé nohy, dostali bychom se na fantastických 56,7 cm!


Rozmnožovat vzácné nosorožce tuponosé (Ceratotherium simum), zvané též bílí nosorožci, kteří přežívají z velké části přežívají už pouze v zajetí, je složitý a zodpovědný úkol. V budapešťské zoo se nosorožčí samici Lulu nedávno narodil 45 kilogramový „drobeček“. Dobrou zprávou je, že mu na svět pomohlo zmražené sperma. Chovatelé tak poprvé otestovali účinnost této metody na nosorožcích.


Stalo se:

před 49 lety:
2. 1. 1952 byla z kosmodromu Bajkonur v dnešním Kazachstánu (bývalém SSSR) vypuštěna sonda Luna 1, která jako první obletěla Měsíc. Byla zároveň prvním tělesem vypuštěným ze Země, kterému se podařilo překonat druhou kosmickou rychlost (11,4 km/sec).

před 169 lety:
9. 1. 1839 by oznámila Francouzská akademie věd objev daguerrotypie, první metodu fotografování. Daguerrotypie byla však příliš drahá a neumožňovala výrobu více kopií z jednoho negativu, a byla proto záhy opuštěna jako slepá ulička fotografie.

před 133 lety:
14. 1. 1875 se narodil francouzský filosof, teolog a lékař Albert Schweizer. V roce 1912 opustil jisté místo docenta teologie na univerzitě ve Štrasburku a o rok později založil v Lambaréné (dnešní Gabun) nemocnici, v níž léčil africké domorodce. V roce 1952 byl poctěn Nobelovou cenou za mír.

před 118 lety:
23. 1. 1890 byla založena Česká akademie věd a umění, dnešní Akademie věd ČR. Byla založena díky investici soukromého mecenáše, stavitele Josefa Hlávky. Akademie vydávala jak své vlastní publikace (např. Rozpravy České akademie věd a umění), tak překlady významných zahraniční děl, zejména přírodovědeckých.

před 84 lety.
25. 1. 1924 byly ve francouzském Charmonix zahájeny první zimní olympijské hry. Tehdy však pod názvem Týden zimních sportů, a za první olympijské hry byly uznány teprve zpětně, na konferenci olympijského výboru v Praze v roce 1925.

před 176 lety.
27. 1. 1832 se narodil britský matematik, logik, fotograf a spisovatel Charle Lutwidge Dodgson, známý spíše pod pseudonym Lewis Carroll. Jeho dětské knížky Alenčina dobrodružství v kraji divů a Za zrdcadlem a co tam Alenka našla patří k vůbec nejčtenějším knihám na světě.

Rubriky:  Zajímavosti
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Scink inspiruje roboty

Scink inspiruje roboty

Scinkovi obecnému (Scincus scincus) se přezdívá písečná ryba, a to proto, že...
Pod sopkou objeven obrovský rezervoár vody

Pod sopkou objeven obrovský...

Vědci z anglické Univerzity v Bristolu objevili pod vulkánem Uturuncu...
Aby zuby nebolely

Aby zuby nebolely

Jako zuby moudrosti se označují třetí stoličky. Které se obvykle...
Ledovce v Antarktidě se mění

Ledovce v Antarktidě se mění

Jak se v průběhu času měnily ledovce v Larsenově ledovcovém šelfu v...
Společnost Tesla představila inovativní tašky

Společnost Tesla představila...

Šéf společnosti Tesla, Elon Musk představil nový produkt. Jsou jím solární...
V čem si odnést zmrzlinu?

V čem si odnést zmrzlinu?

První jedlé kornouty či kužely pro servírování různých potravin se objevují...
NASA hlásí objev obrovské zásobárny vody na Marsu

NASA hlásí objev obrovské...

Američtí vědci objevili masivní ložisko vodního ledu ukryté těsně pod...
Astrofotografie měsíce září: závěrečné stádium vývoje hvězdy

Astrofotografie měsíce září:...

Zářijovým vítězem soutěže Česká astrofotografie měsíce se stal astrofotograf...
Čeští vědci zjistili, jak zvířata vnímají magnetické pole Země

Čeští vědci zjistili, jak zvířata...

Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zjistili, že se zvířata dokáží...
Seznamte se! Balistika!

Seznamte se! Balistika!

Balistika, neboli věda o pohybu a účinku střely, je neocenitelným pomocníkem...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Územní ztráta Habsburků: Vyměnil Ferdinand II. Lužici za 72 tun zlata?

Územní ztráta Habsburků: Vyměnil...

„Já s těmi kacíři nemohu uzavřít mír! Je mou...
3x zabijáci v lavicích: Komu se v hlavě honily zrůdné myšlenky? (2.díl)

3x zabijáci v lavicích: Komu se v...

Jsou mladí a neklidní. Hlavou se jim však mnohdy...
FOTO MĚSÍCE: Yetti má kamaráda!

FOTO MĚSÍCE: Yetti má kamaráda!

Vtipných fotografií není nikdy dost. A na webu...
Lisabon na pokraji zkázy: Zachránil ho duchapřítomný ministr!

Lisabon na pokraji zkázy: Zachránil...

Z výstavných lisabonských paláců zbyly ruiny. Co...
Nová fakta o objevení Austrálie: Přepíše dějiny malá kresba klokana?

Nová fakta o objevení Austrálie:...

Nenápadná jeptiška Caterina de Carvalho z Caldas da...
Boj o Čínu: Rozhodla o vítězství komunistů korupce?

Boj o Čínu: Rozhodla o vítězství...

„To nevypadá dobře!“ Čankajšek krátce vykoukne z okna a...
3x zabijáci v lavicích: Komu se v hlavě honily zrůdné myšlenky?

3x zabijáci v lavicích: Komu se v...

Jsou mladí a neklidní. Hlavou se jim však mnohdy...
Ötzi: „Kosí“ vědce kletba pravěkého šamana?

Ötzi: „Kosí“ vědce kletba...

V horském sedle ötztalských Alp, ve výšce 3210 metrů,...
Anders Breivik: Falešný policista střílel do dětí!

Anders Breivik: Falešný policista...

Vládní čtvrť Regjeringskvartalet v norském Oslu tepe...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.