Před 96 lety, 25. 11. 1915, předložil Albert Einstein (1879 – 1955) konečnou verzi svého gravitačního zákona, jenž je známější pod pojmenováním obecná teorie relativity.
Obecná teorie relativity patří k základním fyzikálním teoriím gravitace. Einstein v ní rozšířil koncept gravitace, s nímž přišel Isaac Newton (1643 – 1727), a to především v makroskopickém měřítku planet a hvězd.
Obecnou relativitu lze chápat i jako rozšířenou speciální teorii relativity, kterou Einstein publikoval již v roce 1905. Obecná teorie předpokládá, že libovolný objekt s vlastní hmotností zakřivuje prostor, v němž se nachází. Toto zakřivení se projevuje jako gravitace. Od svého formulování v roce 1915 přežila tato teorie úspěšně všechny pokusy o její vyvrácení.
Někdy bývá označována i jako Einsteinova gravitační teorie.
Loading ...
Einsteinova teorie gravitace odolává všem pokusům o vyvrácení. Pochopitelně. Nelze totiž žádným fyzikálním pokusem prokázat, že prázdný prostor je či není, křivý. Křivost lze spolehlivě zjistit(změřit) u všech materiálních, prostorových těles; u prázdného prostoru nikoli! A na tomhle „fíglu“ je založena Einsteinova gravitace. Samozřejmě, matematickým vzorcům tahle vada na kráse nevadí; matematické vzorce „ohnou“ i prázdný prostor. Důležité je, že ty rovnice přesně vystihují gravitační síly mezi materiálními objekty. I Einstein, když vyhnal z fyziky éter, pochopil, že se v prostoru kolem těles něco mění. Ale co? když tam nic není. Tak ten prostor prostě vohnul; nic jiného s tím nešlo dělat! Nikomu neřekl jak ho vohnul. Jeho rovnice přiřadily každému geometrickému bodu jistou matematickou hodnotu tenzoru, vyjadřující prý míru ohnutí. Ale stejně tak mohou tyto rovnice přiřadit každému bodu jistou míru excitace, t.j míru vyvedení každého bodového materiálního objektu z jeho nulitní pozice. Matematicky to vyjde nastejno, ale na rozdíl od vohnutí geometrie prázdného prostoru tento 2. postup má reálné materiální jádro. Ano, zdánlivě nás to vrací zpět k éterovým teoriím. Má to však jeden principiální háček: éter byl vždy chápán jako cizorodá esence nemateriální podstaty a tak jeho vazba na reálné materiální objekty našeho světa byla neústrojná. Nebyl koncipován symbiotický materiální vztah éteru s hmotou.Jinak je tomu s prostorem vyplněným „stavebními prvky“ vakua, kvartony. Podle Sokratova modelu vakua kontinuum kvartonů představuje sám materiální prostor a poruchy strutury a homogenity tohoto kontinua tvoří elementární částice. Mnohem více o struktuře a materiální podstatě vakua a elementárních částic podává srozumitelnou formou Sokratův senzační kvartonový prostor a další doprovodné texty (http://qarton.sweb.seznam.cz)
Však si počkejme co na to CERN. Myslím, že se ještě dočkáme zajímavých výsledků.
Nejsem vedec, neumim proodbit Valonisuv prispevek konstruktivni oponenture. Jen podotykam, ze Einteinova teorie preckala kriticke zkoumani i tech nejvetsich zijicich kapacit ve svete teoreticke fyziky. Uvidime za par let.
A čo toto? :
http://dolezite.sk/Teoria_prepisu.html
Bohužel, ať jsem se snažil jak jsem se moc snažil, nepochopil jsem fyzikální význam dvou velice frekventovaných slov: predpis a prepis. Bez toho nemohu posoudit celý jistě pozoruhodný text.
Nejsem vědec, neumím podrobit Valonisův příspěvek konstruktivní oponentuře. Jen podotýkám, že Einteinova teorie přečkala kritické zkoumání i těch největších žijících kapacit ve světě teoretické fyziky. Uvidíme za pár let.
Ladislave, ani já nejsem fyzik-specialista. Ale vím, že se nedá potvrdit, ani vyvrátit argument, který nelze změřit. Je to stejné jako s vírou v Boha, která existuje už 2000 let. Einstein prostě nic jiného s údajně prázdným prostorem nemohl udělat. A zároveň je to geniální a nenapadnutelné stejně jako idea Boha. Einstein správně pochopil, že se v prostoru kolem těles něco mění a jeho genialita spočívá v tom, že tu změnu dokázal matematicky popsat. Jenže ideou zakřivení prázdného prostoru „zazdil“ fyzikům další pátrání po tom co je „náplní“ fyzikálního vakua. Říká se tomu básnicky: uřezání schodů do suterénu světa.
Přidám ještě jednu perličku: Ve všech pojednáních o gravitaci je skloňováno slovo: zakřivení prostoru, ale nikde není zmínka o způsobu zpětného narovnání geometrie prostoru, když z něj těleso zmizí. Čili jaká síla vrátí zakřivenému prostoru rovnou linearitu?
Existence Boha je právě nepřímo lehce dokazatelná právě tou relativitou, tedy pohybem a absolutnem, tedy nepohybem. Každý v sobě, tedy v těle drží pocit já jsem tělo, mysl-ego, ale přitom to tělo, mysl se neustále hýbe, nelze ho přesně ohraničit-definovat, a tím tedy nemůžeme prokázat naši totožnost odkaď pokaď sahá naše relativní, tedy pohybující se já. svět pohybu se našim smyslům jeví jako jednotlivá vlnění-částice, ve skutečnosti nás tyto smysly klamou a dávají nám pocit oddělenosti, absolutní pravda je taková, že vše je ve skutečnosti jednolitý celek, který my ani myšlenkově nechceme přijmout. Máme tedy odvahu tvrdit, že Bůh je výmysl, přesto ale ještě stále v tom neustálém pohybu nemůžeme definovat to svoje Já. Žijeme tedy v určité iluzi-lži a tu projevujeme ve svém životě jako svůj světonázor, který se taky během života mění, jako ten názor na něco, co nás přesahuje a je absolutní. Cesta k tomuto poznání je ale již dávno otevřená, tedy nebyla nikdy zavřená.Hledejme- objevme své skutečné Já.
http://www.youtube.com/watch?v=VrVz92jEJyc&feature=player_embedded
Bohuzel, at jsem se snazil jak jsem se moc snazil, nphpcooeil jsem fyzikalni vyznam dvou velice frekventovanych slov: predpis a prepis. Bez toho nemohu posoudit cely jiste pozoruhodny text.