Schrödingerova kočka je zajímavý myšlenkový experiment, jehož autorem je rakouský teoretický fyzik a jeden ze zakladatelů kvantové fyziky Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (1887 – 1961). Proslavil se především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic. Ta se na jeho počest nazývá Schrödingerovou rovnicí.
Na „kočičím principu“ chtěl Schrödinger ukázat na nekompletnost teorie kvantové mechaniky v oblasti přechodu mezi subatomickým a makroskopickým světem.
Základem experimentu je představa kočky uzavřené v neprodyšné a neprůhledné krabici. Spolu s ní je zde umístěn i přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádobu s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, aby po 1 hodině byla 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozloží. Pokud přístroj zjistí rozložení nuklidu, uvolní plyn, který kočku otráví.
Podle principu kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v tzv. superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“. Existuje tedy jakoby v obou dvou stavech zároveň! Z toho logicky plyne, že celá soustava by se měla nacházet ve stavu superpozice (rozpadlý nuklid + mrtvá kočka a zároveň i nerozpadlý nuklid + živá kočka). V případě, že však otevřeme krabici, spatříme pouze jeden z těchto stavů, protože kočka nemůže být současně živá i mrtvá!
Kardinální otázkou tedy zůstává, kdy soustava přestává fungovat jako superpozice stavů a stává se z ní pouze stav jediný.
Účelem experimentu bylo ukázat, že teorie kvantové mechaniky není kompletní bez zákonů popisujících stav, kdy vlnová funkce kolabuje a kočka zemře nebo zůstane naživu. Stejná pravidla jako pro kočku (tedy buď živá, nebo mrtvá) musí podle Schrödingera platit i pro nuklid, který musí být buď rozložený, nebo ne.
Tento paradox by se dal „dohnat až do absurdna“. Schrödinger odcházející kontrolovat, zda je kočka živá či mrtvá, se z hlediska případných kolegů ocitá v superpozici dvou stavů. Ví i neví, v jakém stavu je kočka a zároveň je pro něj kočka živá i mrtvá. Vlnová funkce popisující tento stav kolabuje až ve chvíli, kdy Schrödinger výsledek experimentu oznámí. Jenže z hlediska lidí stojících vně laboratoře se všichni v laboratoři nacházejí v superpozici dvou stavů – vědí i nevědí, jak experiment dopadl, a tudíž je pro ně kočka živá i mrtvá…
A tak dále až do nekonečna!
Loading ...
Absurdita kvantových superpozic možných stavů nezná mezí. Nedavno jsem četl příměr o absurdním kvantovém divadle, kde prý za oponou, ve shodě s kvantovými superpozicemi všech pravděpodobných stavů, reálně probíhají se stejnou pravděpodobností všechny potenciálně možné divadelní hry co jich historie zná. Až po otevření opony poznáme Naše furianty od Stroupežnického. Prostě kvantová fyzika se svými superpozicemi všech možných stavů přešla do stadia magie. Ve své knize, Fyzika v potížích, poukazuje na tuto zjevnou absurditu kvantové fyziky i teoretik Lee Smolin a požaduje buď novou, věrohodnější a kauzální interpretaci kvantové elektrodynamiky nebo, její opuštění. Není náhodou, že Sokratův kvartonový model vakua tento problém kvantových superopozic nezná. V KMV jsou fyzikální vztahy mezi všemi hmotnými objekty racionální, kauzální a determinační. Viz (http://qarton.sweb.cz)
A nemoze to nejako aspon napomoct v rieseni tohto problemu vratnost a nevratnost dejov??
V jakém smyslu nevratnost a vratnost? Chronologickou vratnost lze realizovat jen vnějším nastavením nových podmínek ovlivňujících časovou posloupnost příčina-následek
nevím nevím řekl bych že ta analogie s kočkou je jen hrubý příměr těžko z tohoto příkladu vyvozovat platnost či neplatnost kvantové mechaniky. já jsem to pochopil tak že s kvantovou mechanikou je spojená nesmírně složitá matematika a laik těžko může pochopit a posoudit její případné těžkosti
Často zaznívá, že kvantová mechanika je těžká na pochopení. Myšleny jsou tím právě ony „paradoxy“, ne matematika!
Pokud jde o matematiku a o prostorovou představivost, jsou základy kvantové mechaniky výrazně jednodušší na pochopení než základy teorie relativity.
Tady jsou principy kvantové mechaniky vysvětleny bez rovnic a vzorečků: http://www.quantum-mechanics.eu/czech.html
Jen doufám,že teoretika Lee Smolina nepovažujete za laika. Potíže a matematické složitosti QED jsou způsobeny tím, že je založena na nesprávných předpokladech. Je to stejné jako u Ptolemaiovy geocentrické planetární soustavy. Pusťte si animaci pohybu planet po epicyklech (http://vesmir.byl.cz/Geo.html) a snad pochopíte v čem byla její složitost až nepoužitelnost! Představte si, že by podle této doktríny měly být vysílány meziplanetární sondy k těm planetám! Jediným správným řešením tehdy bylo změnit náhled na postavení Země ve vesmíru a to udělal Mikuláš Koperník. Také QED čeká na svého Koperníka.