Po deseti dnech a více než milionu zvládnutých kilometrech nastala pro misi Artemis II nejkritičtější fáze letu: vstup do zemské atmosféry a samotné přistání. Ne, že by to byla procházka pověstným růžovým sadem, ale vše nakonec proběhlo naprosto hladce..

Artemis II měla být jen jednou z generálek před samotným návratem lidí na Měsíc. Nakonec se z ní stal moment, který NASA potřebovala, a to jak technicky, tak i symbolicky. Ukázalo se, že systémy šlapou a navíc se v době mnoha krizí alespoň na chvíli pozornost světa upřela ke hvězdám.

Zároveň šlo o první pilotovanou cestu k Měsíci od roku 1972, čímž Artemis II tak trochu navázala na program Apollo, ale zároveň si celý program už dávno píše svou vlastní story.

Čtveřice astronautů, Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Koch a Jeremy Hansen, se vydala na dráhu kolem Měsíce a dostala se dál od Země než jakákoliv lidská posádka před nimi. Loď Orion během mise urazila přibližně 694 tisíc mil, tedy asi 1,1 milionu kilometrů, čímž překonala i rekord Apolla 13. Christina Koch se navíc stala první ženou, která si mohla Měsíc prohlédnout pěkně zblízka.

Zásadní moment celé mise však nepřišel u Měsíce, ale při návratu. Orion vstupoval do atmosféry rychlostí kolem 40 tisíc kilometrů za hodinu a čelil extrémnímu zahřívání. Právě tepelný štít lodi Orion byl jedním z prvků, které NASA potřebovala ověřit v reálných podmínkách, zvláště, když u předchozí nepilotované mise Artemis I se objevily určité problémy. Avšak výsledek proběhl podle inženýrů z NASA „přesně podle učebnice“.

Během letu se objevily i drobné technické potíže, avšak nešlo o nic, co by ohrozilo posádku. Ale právě takové detaily jsou pro testovací misi zásadní, protože smyslem podobných letů je odhalit problémy dřív, než půjde o víc než jen o zkoušku.

Artemis II tak splnila přesně to, co měla: ukázala, kde jsou slabiny, aniž by se situace vymkla kontrole. Ostatně, jedním, byť asi nechtěným symbolem s ní spojeným, je rozbitá toaleta.

A co bude následovat dál? V příštím roce by měla být vypuštěna mise označením tři, jejíž cílem budou testy modulů a skafandrů na nízké orbitě kolem Země. Pokud vše půjde podle plánu, v roce 2028 by k Měsíci pak měly vyrazit Artemis IV a V, které by už na našem vesmírném souputníkovi měly přistát.

Vesmírný závod o Měsíc je tak v plném proudu, protože ve stínu mise Artemis se ke startu připravuje čínská mise Chang’e-7. Ta je mimo jiné vybavená léta tzv. létajícím modulem, který v trvale zastíněných kráterech bude hledat pro zřízení stálé čínské základny na Měsíci.