V nenápadném poli v hrabství Suffolk na východě Anglie došlo k objevu, který vědce nutí přepsat dlouho přijímanou představu o tom, kdy lidé poprvé vědomě rozdělali oheň. Nové archeologické nálezy z místa zvaného Barnham ukazují, že lidé ovládli oheň už před 400 000 lety..

A to je v učebnicích prehistorie skutečně významný posun, protože dosavadní nejstarší nálezy o zkrocení ohně, které byly odkryty ve Francii, pocházely z doby před 50 000 lety. Samozřejmě, zde je potřeba odlišit využívání přírodního ohně a jeho přenášení pomocí žhavých uhlíků a schopnost samostatně rozdělat oheň, o které je řeč.

Podle studie, která vznikla v rámci dlouhodobého projektu Pathways to Ancient Britain, a publikace se dočkala v odborném časopise Nature, tým vedený odborníky z Britského muzea identifikoval v jílovišti vrstvu vypálené hlíny s výrazným červeným zabarvením a několik kamenných nástrojů popraskaných vysokým žárem, což jsou jasné stopy opakovaného pálení na stejném místě.

Geochemické analýzy ukázaly, že půda zde byla znovu a znovu zahřívána na vysoké teploty, až nad 700 °C, což svědčí o vědomém rozdělávání ohně a jeho udržování v čase.

Zásadní roli při výzkumu sehrály pazourkové štěpy, které vykazují typické známky tepelného poškození. Jejich struktura a způsob popraskání odpovídají právě působení teplot přesahujících 700 °C, což je přitom hodnota, která při běžných lesních požárech vzniká jen zřídka a když už, tak krátkodobě a v korunách stromů, nikoliv při zemi.

V Barnhamu však byly tyto stopy nalezeny opakovaně ve stejné vrstvě, což ukazuje na dlouhodobé a záměrné používání ohně na jednom místě. Pozornost vzbudily také fragmenty pyritu, který kromě jiného dokáže vytvářet jiskry při úderu o křemen.

Geologická analýza prokázala, že pyrit se v okolí lokality přirozeně nevyskytuje, což naznačuje, že jej lidé museli přinést z jiných oblastí a používat jako nástroj k rozdělávání ohně.

V samotné lokalitě nebyly nalezeny lidské kosterní pozůstatky, identita tehdejších zakladatelů pradávných ohnů je proto odvozena nepřímo. Na základě stáří vrstvy a srovnání s jinými evropskými nalezišti se vědci domnívají, že šlo o rané neandertálce nebo jejich blízké evoluční příbuzné.

Moderní Homo sapiens se totiž mimo Afriku trvale rozšířil až o několik set tisíc let později. „Raní neandertálci rozdělávali oheň v Británii přibližně před 400 000 lety, zatímco náš druh se v té době vyvíjel ještě převážně v Africe.“ upozornil antropolog Chris Stringer z britského Národního přírodního muzea.

Schopnost vyrábět a kontrolovat oheň je považován za jeden z nejzásadnějších zlomů v lidské evoluci. Oheň poskytoval v chladném klimatu severní Evropy teplo a světlo, umožňoval ochranu před predátory a zásadně změnil způsob přípravy potravy.

Tepelná úprava masa a rostlin zvyšovala jejich stravitelnost a bezpečnost, což mohlo mít dlouhodobý vliv na vývoj lidského metabolismu i mozku. Stejně důležitý byl i sociální rozměr ohně, protože ohniště vytvářelo prostor pro sdílení potravy, komunikaci a upevňování sociálních vazeb.