Ačkoliv už je dnes možné zachránit děti od 24. gestačního týdne těhotenství, tato předčasně narozená miminka se následně často potýkají s řadou zdravotních problémů, pramenících z toho, že zkrátka neměly dostatek času se „dopéct“ v děloze. Změnit by to mohla nově vyvíjená umělá děloha AquaWomb..

Předčasně narozené dítě bývá po porodu umístěno na oddělení JIP (jednotky intenzivní péče). Ač se zdravotnický personál snaží mu pobyt co nejvíce zpříjemnit, například úzkou spoluprací s rodiči, tlumeným světlem, omezením hluku či polohováním, prostředí matčiny dělohy nehradit zkrátka nesvede.

Navíc, i přes sebelepší péči hrozí, že se u něj rozvinou zdravotní problémy, jako je chronické poškození plic či neurologické poškození. Domů bývají tito malí pacienti propouštěni až v době jejich předpokládaného termínu porodu. Často tak stráví v nemocnici i několik měsíců.

Proto se vědci snaží usilovně vyvinout co nejvěrnější napodobeninu lidské dělohy, aby dětem, které se ze závažných důvodů nemohou dostatečně dlouho vyvíjet v těle matky, zajistili šance na co nejméně předčasným porodem poznamenaný následný život.

Už v roce 2017 pracovali vědci z Dětské nemocnice ve Filadelfii na umělé děloze, ve které se jim podařilo udržet naživu plody jehňat po dobu 28 dní. Nyní to vypadá, že by se mohla „znovu vrátit do hry“ a být testována na předčasně narozených dětech.

Nádrž naplněná „plodovou vodou“

Nizozemský startup zase vyvíjejí „umělou dělohu“ AquaWomb. Nádoba o velikosti domácího akvária je umístěna pod zářivkami, aby technici mohli sledovat každý pohyb uvnitř, ačkoliv v praxi by byla zakrytá, aby napodobovala šero dělohy.

Z boku nádoby se vinou hadičky do filtrů, které rytmicky cirkulují syntetickou plodovou vodou. V této nádrži by se extrémně předčasně narozené děti s průsvitnou kůži a končetinami tenkými jako zápalky mohly vznášet, pít, močit a vyvíjet se, jako by nikdy neopustily matčinu dělohu.

Uprostřed nádrže visí dvouvrstvý vak. Ten vnitřní se ohýbá, jak dítě roste z velikosti granátového jablka ve 23. týdnu na váhu lilku v 28. týdnu. Vnější silikonová vrstva je tužší, ale dostatečně poddajná, aby odolala kopancům dítěte a povzbudila jeho svaly k protažení a posílení.

Myrthe van der Venová, technická lékařka, spoluzakladatelka a generální ředitelka společnosti AquaWomb k tomu říká: „Nádrž je ta jednodušší část, skutečnou výzvou jsou plíce dítěte.“ Když se dítě narodí a poprvé se nadechne vzduchu, dojde k jejich nevratné aktivaci, již není možný návrat do plodové vody.

Zdárný vývoj v umělé děloze

Při využití AquaWomb by proto dítě muselo být porozeno císařským řezem do vaku naplněného tekutinou a v něm následně přeneseno do umělé dělohy. Jakmile by se dítě nacházelo uvnitř přenosové komory, lékaři by připojili pupeční šňůru k uměle vyrobené placentě, což je zařízení o velikosti pěsti, které je vybaveno katétry dostatečně jemnými, aby z krve odváděly oxid uhličitý, a kanylami dostatečně robustními, aby dovnitř vháněly kyslík a živiny.

Podle Venové by však měl systém nabízet ještě něco navíc, a to umožnit rodičům komunikovat s jejich dítětem i v době, kdy se budou zdárně vyvíjet v umělé děloze.

Jeden prototyp AquaWomb proto obsahuje přístupové porty, které umožňují rodičům dotýkat se svých dětí. Další je vybaven „děložním telefonem“, který přenáší hlasy, hudbu nebo tlukot srdce do tekutiny ve stejném tlumeném tónu, jaký by plod slyšel v děloze.

Rodičům, zejména matkám by to mohlo pomoci zbavit se pocitu, že nedokázaly dítě řádně donosit a ochránit ho, a zároveň si s ním utvořit vztah. Vývoj stroje však probíhá pod rouškou tajemství. Venová k tomu říká:

„Ve vědě existují věci evoluční a revoluční. Funkční umělá děloha by bezesporu byla tím druhým.“ Přepsala by totiž hranice životaschopnosti předčasně narozených dětí.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 2/2026, které vyšlo 15. ledna 2026.

Zdroj: The Guardian